Jan Preisler

Jan Preisler
ak. mal. prof. Jan Preisler
Narození	17. února 1872 Králův Dvůr-Popovice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. dubna 1918 (ve věku 46 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	zápal plic
Místo pohřbení	Králův Dvůr
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (od 1887)
Povolání	malíř, pedagog, designér, grafik, ilustrátor a učitel
Podpis
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Preisler (17. února 1872 Králův Dvůr-Popovice^[1] – 26. dubna 1918 Praha^[2]) byl český akademický malíř a vysokoškolský profesor.

Život

Dětství

Jan Preisler se narodil v rodině slévače pracujícího v železárnách v Králově Dvoře. Měšťanskou školu navštěvoval v Karlově Huti u Popovic. Od dětství byl samotář, bavilo ho pozorování přírody a živlů. V měšťanské škole v Berouně vzbudil pozornost svými výkresy i soukromými kresbami. Ředitel školy Kozel, matematik, pozdější profesor brněnské techniky Václav Karel Řehořovský a poslanec Neumann, milovníci umění, vyzvali prostřednictvím dopisů Preislerovy rodiče, aby dali chlapce na studie do Prahy, a zaručili se, že ho budou finančně podporovat. Návrh podpořil i Emil Kratochvíl, ředitel železáren v Králově Dvoře, kde pracoval Preislerův otec.

Studia a SVU Mánes

Proto v roce 1887, kdy mu bylo 15 let, odešel studovat do Prahy na umělecko-průmyslovou školu, kterou tehdy vedl František Ženíšek (později na této škole sám vyučoval). Po jejím absolvování sdílel s Karlem Špillarem ateliér v budově Malostranské záložny. V době studií navázal kontakt se spolkem Mánes, který byl tehdy jen studentským sdružením. Od počátku se podílel na publikační aktivitě spolku, v roce 1894 nakreslil obálku k albu Listy z palety a o dva roky později byla jeho kresba Vánek a vítr použita na obálku prvního čísla časopisu Volné směry, který po několik ročníků redigoval. Členem spolku Mánes byl v letech 1896–1918^[3], čtyřikrát (v letech 1908, 1910, 1916 a 1918) byl jeho předsedou^[4]

V roce 1902 cestoval s přítelem Antonínem Hudečkem po Itálii. Na zpáteční cestě se ve Vídni setkal s Augustem Rodinem.

Po legendární výstavě Edvarda Muncha v Praze v roce 1905, kterou pomáhal zorganizovat a navrhl i plakát, navštívil Paříž v roce 1906, kde se seznámil s dílem Paula Gauguina.

V roce 1903 se stal externím učitelem kresby aktu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a v letech 1913 – 1918 pak působil jako profesor na Akademii výtvarných umění. Jedním z jeho žáků byl Josef Šíma. Od roku 1908 se Jan Preisler stýkal s členy skupiny Osma, zejména s Bohumilem Kubištou, Vincencem Benešem a Zdeňkem Kratochvílem.

V březnu roku 1909 navštívil Preislerův ateliér francouzský sochař Émile-Antoine Bourdelle.

Rodina a závěr života

V roce 1914 se Jan Preisler oženil s Boženou Pallasovou z pražské řemeslnické rodiny. Měli dvě děti: syna Jana a dceru Boženu. V dubnu roku 1918 zemřel v Praze na zápal plic. Na vlastní přání byl pochován v rodinné hrobce na hřbitově v Počaplích (nyní část Králova Dvora).

Dílo

Jan Preisler zprvu tvořil v duchu neoromantismu, později se přikláněl od alegorického pojetí k symbolismu, jehož prostřednictvím odmítal akademické opakování osvědčených forem historických slohů. Na konci devadesátých let se seznámil s dílem Puvise de Chavannes, Hanse von Maréese, Ferdinanda Khnopffa, Franze von Stucka, Arnolda Böcklina. Ovlivněn Alfonsem Muchou a Vojtěchem Preissigem zkoušel krátce i secesní stylizaci (grafická úprava knih: Princezna Pampeliška a Pohádka špatně končící, 1897).

Na přelomu století se od umění očekávalo vyslovení nevyslovitelného, odhalování tajemných hlubin nitra. V Preislerově díle ožívají pohádkové touhy, melancholické nálady, erotické smutky a osudová traumata. Inspiroval se verši současných českých básníků (Antonín Sova, Otokar Březina, Karel Hlaváček, Julius Zeyer, Josef Suk, Otakar Ostrčil, Vítězslav Nezval).

Preislerův triptych Jaro byl vystaven na třetí výstavě SVU Mánes v roce 1900. Byl vyjádřením pocitů moderního člověka, vstupujícího do nového století:

• bolestný pocit vykořenění, který přinesl moderní individualismus
• touha po splynutí s přírodou
• nostalgie nad uplývajícím časem
• i očekávání nových životních sil.

Zasněný chlapec s uchem přiloženým na kmen břízy z triptychu je pravděpodobně autorův idealizovaný autoportrét a krajina je venkovem z Preislerova dětství, okolí Králova Dvora.

Preislerovo malířské dílo je svým způsobem monotematické, zaměřené na motiv Pokušení a Svádění. Je to zřejmé v nedokončeném Cyklu o dobrodružném rytíři z let 1897–1898, pokračuje ve variacích Jara, Milenců, Adama a Evy, Koupání, Žen v lese až k posledním obměnách Jezdců a Pokušení z roku 1917.

Na motivy Jara navázal v roce 1902 Obrazem z většího cyklu, který je považován za první moderní dílo v českém malířství. Neutrálním názvem díla naznačil odvrat od literárních významů a potřebu působit malířskými prostředky. Uplatnil čisté barevné tóny v komplementárních kontrastech, iluzivní pojetí prostoru, nekomplikovanou kompozici. Jeho úsilí o monumentalitu vrcholí v expresivní sérii Černých jezer, poetických metaforách hlubin lidské duše.

Charakteristika tvorby

Ottův slovník naučný (srv. OSN XX, str. 621):

„Dekorativní sklon ovládal spíše linii, nálada si hledala ventil v barvě. Linie byla nejprve nositelem dobové stylisace, příbuzné s německým Jugendstylem a vídeňskou secesí a v druhé době, kdy přišla generace Skupiny s otázkami komposice, stala se osnovou dekorativního klasicismu (malby v Obecním domě z r. 1912). Barva byla expresivnějším živlem, hned na počátku ho postavila do oposice proti realismu a impresionismu vlastní generace, připravila setkání s Munchem a napomáhala vytvářet symbol. Z odstupu se ukazuje, že jsou obě vlastnosti, nálada i dekorativnost slupkou, často velmi dobovým mimikri, a teprve za nimi nutno hledat vlastního Preislera, jak se projevil v časném Obraze z většího cyklu nebo v pozdním díle Milosrdný samaritán. V těchto nejvlastnějších polohách ztrácí barva ornamentálnost a dekorativní linie se rozplývá ve volném rukopisu štětce, který poutalo ve stylisovanějších dílech dosti mechanické šrafování. Zde je Preislerovi obraz vnitřní melodií, symbolem, lyrickým vyznáním.“

Spolupráce s architekty

Preislerova plošná stylizace, jemný patos a kult krásy a harmonie se uplatňovaly zejména při dekorativní výzdobě secesní architektury.

• 1900 Dva obrazy do výsečí se zadanými tématy Jaro a Podzim do interiéru Obchodní a živnostenské komory pro Světovou výstavu v Paříži, (architekt Josef Fanta)
• 1900 triptych Jaro pro Peterkův dům, (architekt Jan Kotěra)
• 1901–1902 mozaika pro dům U Nováků ve Vodičkově ulici v Praze, (architekt Osvald Polívka)
• 1902 nástěnné malby v Hotelu Central v Praze, (architekt Friedrich Ohmann)

Dekorativní malby pro Palackého sál Obecního domu v Praze (1910 – 1912) jsou pokusem o monumentální kompozici pevně postavenou na principech výtvarného řádu, ale ještě se symbolistními rekvizitami a výsledkem je chladná malba.

Od roku 1909 nevystavoval a díla posledního období mají být poezií vyjádřenou pouze malířskými prostředky - Vyváženou kompozicí, zjednodušenými tvary a intenzitou barev^[5]

Galerie

Motiv jezdce a černého jezera

• 

  Černé jezero (1904)

• 

  Kompozice s bílým koněm (1905-06)

• 

  U Černého jezera (1903)

• 

  U Černého jezera (1905)

• 

  Alegorie (1910–1912), Návrh na výzdobu Obecního domu v Praze

• 

  Vlastní portrét s cigaretou

Odkazy

Reference

Literatura

• Filla Emil, Träger Josef: Jan Preisler [výbor obrazů], Melantrich,. Edice Prameny: sbírka dobrého umění, sv. 40, Praha 1940
• Horová Anděla (ed.): Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995
• Kotalík Jiří: Jan Preisler, Praha 1968
• Kotalík Jiří: Jan Preisler 1872–1918V, Praha 1964
• Matějček Ant.: Jan Preisler, Melantrich, Praha 1950
• Wittlich Petr et al: Jan Preisler 1872–1918, Obecní dům, Praha, 2003. ISBN 80-86339-20-3.
• Žákavec Frant.: Jan Preisler vydavatelství Jan Štenc, Praha, 1921.

Související články

• Symbolismus
• SVU Mánes
• Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
• Obecní dům

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Preisler na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Preisler ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Preisler
• Informační systém abART: Preisler Jan
• ČT 2011, dokument Jan Preisler: Černé jezero
• Zrcadlení v hloubce: Jan Preisler v generaci 90. let – výstava Moravské galerie v Brně, září 2006 – duben 2007.
• Doprovodný program o Janu Preislerovi v Muzeu Českého krasu
• Ukázky děl a stručná biografie
• Ukázky děl Archivováno 26. 10. 2007 na Wayback Machine.
• http://www.vsup.cz/21%20preisler.pdf^{[nedostupný zdroj]} Kristýna Zámečníková, seminární práce, VŠUP 2011