Jan Rejžek

Jan Rejžek
Jan Rejžek (2019)
Narození	21. června 1954 (69 let) České Budějovice
Povolání	spisovatel, básník, hudební kritik, publicista a překladatel
Ocenění	Cena Jana Beneše (2008) účastník odboje a odporu proti komunismu
Partner(ka)	Alena Müllerová[1]
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Rejžek (* 21. června 1954 České Budějovice) je český hudební i filmový kritik a novinář, který vydal dvě básnické sbírky.

Život

Život do sametové revoluce

V 70. letech přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými mnohdy nekompromisními kritikami v časopise Melodie (sám uvádí, že ze sta recenzí bylo 70 pozitivních a 30 negativních, ale lidé si prý pamatují jen ty negativní.^[2]). Sám Rejžek uvádí, že vzájemná solidarita mezi spolupracovníky časopisu přispěla k tomu, že nikdo z nich nepodepsal tzv. Antichartu.^[3]

Od roku 1979 připravil na 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, příležitostně uváděl rockové a folkové festivaly včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988, kde na závěr pozval na pódium tehdejšího předního disidenta Václava Havla.^[4] Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda.^[5] Aktivně se zapojil do vzniku petice Několik vět, když získal velké množství podpisů.^[5] Patřil mezi kontaktní osoby uvedené na Petici novinářů, která protestovala proti uvěznění Jiřího Rumla a Rudolfa Zemana.^[5]

Život po sametové revoluci

Po sametové revoluci byl úředníkem v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, pak tiskovým mluvčím politické strany ODA, pak krátce redaktorem zpravodajství Československé televize, později redaktorem českého vysílání rádia Svobodná Evropa.^[4]

Pracoval také pro bývalý Český rozhlas 6, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a také Kritický klub Jana Rejžka, v němž se s Vladimírem Justem a dalšími hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravovali s Justem v České televizi. Pořad byl po neshodách s vedením České televize zrušen. Spolupráci s ním v létě 2014 rozvázal i Český rozhlas kvůli vulgaritám vůči jedné z posluchaček.^[6] Do ledna 2018 psal pravidelně sloupky do Lidových novin. Od roku 2019 pravidelně publikuje komentáře v deníku E15.

Dne 2. července 2005 komentoval na druhém programu České televize živě přenášený koncert Live 8, ve stejném médiu pak v roce 2009 semifinálové a finálové kolo Eurovision Song Contest v Moskvě. V České televizi také uvádí předávání cen Grammy – s překladatelkou Danou Hábovou.

Ministerstvo obrany ČR jej 6. září 2017 ocenilo za účast ve třetím odboji.^[7][8]

Osobní život

Ženatý byl s překladatelkou Helenou Rejžkovou. S dramaturgyní Alenou Müllerovou má syna (rappera Jáchyma Rejžka, vystupujícího pod přezdívkou Churchill); během jejich vztahu se mu s jinou ženou narodila dcera.^[9]

Kontroverze

Jan Rejžek se stal autorem kontroverzních výroků na adresu některých osob; společným jmenovatelem Rejžkových hodnotově zabarvených vyjádření bývá jejich údajná činnost v době let 1948–1989 pod vládou Komunistické strany Československa. Ze spolupráce s komunistickou státní bezpečností tak obvinil českou herečku a operní divu Soňu Červenou, kterou později soud obvinění zprostil.^[10] (Určité) signatáře Charty 77 – bez bližší specifikace které – Rejžek nazývá „hlavními chartistickými zloduchy“.^[3] O Miloši Skalkovi uvedl, že „měl stejně měřítka vkusu někde maximálně u San Rema“.^[3] Senátorovi Jaromíru Štětinovi vytýkal spolupráci s komunistickou tajnou službou. Štětina Rejžka obvinil, že spolupracuje se zpravodajskou službou BIS na jeho diskreditaci.^[11]

Soudní spor vedl se zpěvačkou Helenou Vondráčkovou, v němž se podstatou procesu stala věta: „Vondráčková za svůj polistopadový comeback zřejmě vděčí tomu, že neztratila kontakty na mafiány, kteří ji v sedmdesátých a osmdesátých letech tlačili do médií.“^[12] Spor po několika odvoláních skončil až u Ústavního soudu, který dal za pravdu Rejžkovi a vyvrátil tak, že Vondráčková byla neprávem obviněna. Slovo mafián podle Ústavního soudu není „tvrzením skutečnosti“, ale „hodnotovým úsudkem“.^[13][14]

V listopadu 2014 vyvolalo mediální odezvu jeho prohlášení v reakci na úmrtí skladatele Petra Hapky, když uvedl, že to byl „přeceněný kýčař“.^[15] Tato slova byla množstvím lidí považována za velmi nevhodná a navíc pronesená v mimořádně nevhodnou dobu.^[16] Snesla se na něj vlna kritiky a vysloužil si nálepku „normalizační kritik“. Oponentní intelektuálové dokonce přinesli fámu, že kritiku neunesl a 3. prosince 2014 zemřel.^[17] Této zprávy se chytla i některá média, takže ji sám Rejžek musel vyvracet a tvrdit, že nezemřel.^[18]

Bibliografie (výběr)

• 2005 – Z mého deníčku: 1984–2003, XYZ, Praha, ISBN 80-86864-30-8 (souborné vydání článků)
• 2007 – Nic moc, XYZ, Praha, ISBN 978-80-7388-117-7 (dvojsbírka básní z let 1980–1988)
• 2010 – Z mého deníčku 2: 2004–2009, XYZ, Praha, ISBN 978-80-7388-452-9 (souborné vydání článků)
• 2015 – Jak tohle vůbec můžete otisknout! (Hudební publicistika 1974–1993), Galén, Praha, ISBN 978-80-7492-184-1
• 2016 – Poslední slovo má Jan Rejžek! (Z mého deníčku 3: 2010–2015), Galén, Praha, ISBN 978-80-7492-270-1
• 2022 – Jste to vy?, Galén, Praha ISBN 978-80-7492-628-0 (paměti)

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Rejžek na Wikimedia Commons
• Jan Rejžek na Twitteru
• 13. komnata Jana Rejžka. ČT, premiéra 28. 1. 2022
• „Ambiciózní troska“ Jan Rejžek, jeden z nejznámějších českých kulturních publicistů, napsal skvělé paměti: recenze knihy