Jan Romer

Jan Edward Romer
Jan Romer jako polský generál
Narození	3. května 1869 Lvov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	5. března 1934 (ve věku 64 let) Varšava Polsko Polsko
Příbuzní	Eugeniusz Mikołaj Romer (sourozenec)
Vojenská kariéra
Hodnost	divizní generál
Bitvy	první světová válka
Vyznamenání	Zlatý záslužný kříž komandérský kříž Řádu znovuzrozeného Polska velkodůstojník Řádu znovuzrozeného Polska stříbrný kříž řádu Virtuti Militari komandérský kříž řádu Virtuti Militari Pamětní odznak generálního inspektora ozbrojených sil Řád železné koruny
multimediální obsah na Commons

Jan Edward Romer (3. května 1869 Lvov–5. března 1934 Varšava)^[1] byl polský generál.

Biografie

Jan Edward Romer se narodil 3. května 1869 ve Lvově v rodině Edmunda († 1895), starosty Lvova, a Ireny Körtvelyessa de Augusth († 1913). Byl starším bratrem profesora Eugeniusze Romera (1871–1954) .

Vystudoval 1. nižší gymnázium v ​​Nowém Sączi, kde se přátelil mj. s pozdějším vynálezcem Janem Szczepanikem a básníkem a překladatelem Franciszkem Mirandolou. Byl aktivní v tajném hnutí za nezávislost v Haliči.^[2]

Od roku 1887 sloužil v císařské a královské armádě. V roce 1890 absolvoval Vysokou vojenskou technickou školu ​​ve Vídni a jako důstojník z povolání prošel dalšími velitelskými a štábními hodnostmi. 29. listopadu 1913 byl jmenován velitelem 32. polního dělostřeleckého pluku.^[3] V jejím čele bojoval v 1. světové válce na ruské a italské frontě. V roce 1916 se stal velitelem dělostřelectva pěší divize, poté pěšího sboru. později velitel 50. dělostřelecké brigádě a speciální dělostřelecké skupině, vyznamenal se v boji a obdržel vysoká vyznamenání a řády.

Od 10. února do 1. května 1917 pobýval ve Varšavě a očekával převzetí velení nad dělostřelectvem Polských legií. Protože nebyl do této funkce jmenován, v první dekádě května se vrátil na italskou frontu, kde převzal velení 18. polní dělostřelecké brigády. V listopadu téhož roku velel dva týdny pěší brigádě. 6. února 1918 povýšen na generálmajora se senioritou a dne 1. listopadu 1917 jmenován velitelem dělostřelectva IX. sboru. Následující měsíc se stal velitelem 9. horské brigády. V červnu 1918 několik dní velel 18. pěší divizi. 3. listopadu byl lehce zraněn Angličany. Po propuštění ze zajetí dorazil do Krakova 5. prosince.

V prosinci 1918 byl přijat do polské armády a jmenován velitelem „Łódźského“ obecného okresu. Na funkci ale nenastoupil a 21. prosince 1918 se stal velitelem „Lublinského“ obecného okresu. 5. ledna 1919 stál v čele operační skupiny „Bug“, se kterou bojoval ve východním Malopolsku a Haliči. 10. ledna vstoupil do Lwówa a prolomil prstenec ukrajinského obklíčení na jihu města na úseku z Brzuchowic do Dublanu. Od března do prosince 1919 byl vedoucím polské vojenské nákupní mise v Paříži. Pak byl znovu převelen na východní frontu. 1. ledna 1920 jej Józef Piłsudski jako vrchní velitel jmenoval členem prozatímní kapituly řádu „Virtuti Militari“ a udělil mu Stříbrný kříž tohoto řádu.^[4] Dne 25. září 1921 byl jmenován velitelem sboru okrsku č. II v Lublinu. Dne 3. května 1922 mu byla udělena hodnost generálmajora s výsluhou. V polovině 20. let byl předsedou Výboru pro stavbu domu polského vojáka v Lublinu.^[5] Dne 1. září 1924 jej ministr vojenských záležitostí jmenoval členem válečné rady.^[6]

10. července 1926 byl jmenován inspektorem armády. 13. května 1932 byl odvolán jako armádní inspektor a 31. července 1932 odešel do výslužby a usadil se ve Varšavě.

Zemřel v pondělí 5. března 1934 ve večerních hodinách v nemocnici Ujazdowski ve Varšavě po dlouhé nemoci. Byl pohřben na vojenském hřbitově Powązki ve Varšavě (parcela A 10-6-1/2).^[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Romer na polské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Romer na Wikimedia Commons