Jan Skopeček

Jan Skopeček
Jan Skopeček, 2013
Narození	19. září 1925 Litoměřice Československo Československo
Úmrtí	27. července 2020 (ve věku 94 let) Praha Česko Česko
Povolání	herec, spisovatel, dramatik, televizní herec, textař a divadelní herec
Témata	herectví, divadlo, radiokomunikace a rozhlas
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017)
Manžel(ka)	Věra Tichánková (1949–2014)
Děti	Marie Magda Skopečková
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Skopeček (19. září 1925 Litoměřice – 27. července 2020 Praha^[1]) byl český herec a dramatik. Dne 28. října 2017 převzal z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana medaili Za zásluhy.^[2][3]

Litoměřický rodák Jan Skopeček pocházel z živnostnické rodiny. Na přání otce nejdříve vystudoval obchodní školu, od dětských let jej však velmi lákalo divadlo; obdivoval cirkusové prostředí. Jeho matka Hedvika, rozená Winternitzová, měla židovský původ a během Protektorátu nosila na oděvu Davidovu hvězdu. V roce 1941 byl totálně nasazen jako soustružník v továrně Walter Jinonice.^[4] V červnu 1942 neuspěl u přijímacího řízení na pražskou konzervatoř. Továrna jej v roce 1943 na půl roku poslala do továrny Gebrüder Schäfer Nürtingen u Stuttgartu. V září 1943 se vrátil do pražské továrny Walter a dostal povolání k transportu do koncentračního tábora Klein Stein u dnešního polského města Gogolin. Do transportu nastoupil 16. října 1944. Tábor patřil organizaci Todt a byl určen pro židy ze smíšených manželství.^[5] Po rozpuštěn tábora Jan Skopeček 15. ledna 1945 odešel zpět do Prahy. Zde dostal předvolání k nástupu do koncentračního tábora v Osterode am Harz v Dolním Sasku, který byl pobočkou koncentračního tábora Buchenwald. Cestou dostal vysoké horečky a pečoval o něj spoluvězeň Oldřich Nový. Pracoval zde v dolech a na stavbě úzkokolejné dráhy.

Krátce po válce pak působil v několika oblastních divadlech v Brně a Přerově. V letech 1946–1948 byl členem Horáckého divadla v Jihlavě, kde se potkal se svou budoucí ženou Věrou Tichánkovou. V roce 1949 vyl zakládajícím členem libeňského Divadla S. K. Neumanna (nynější Divadlo pod Palmovkou), jehož byl stálým členem a později nestorem hereckého souboru.^{[pozn. 1]} Byl také autorem celkem šesti divadelních her a několika rozhlasových dramatizací.

Ve filmu a televizi (až na jednu výjimku) vždy hrával malé či epizodní role. Jedinou výjimku tvořil jeden z prvních českých televizních seriálů, Tři chlapi v chalupě, na nějž v letech 1963 a 1973 navázaly celovečerní filmy Tři chlapi v chalupě a Tři chlapi na cestách, kde ztvárnil otce Potůčka.^[8] Od svých sedmdesáti let se kromě divadla a filmu začal věnovat psaní písňových textů, které zhudebnil o dvě generace mladší muzikant, kytarista a zpěvák David Laštovka. U příležitosti jeho devadesátých narozenin vyšlo CD nazvané Skopečkoviny, na níž byly písničky této autorské dvojice: Laštovka/Skopeček.

Zemřel 27. července 2020 ve věku 94 let v pražské Nemocnici Na Bulovce. Poslední rozloučení, za účasti rodiny, přátel a kolegů, se konalo 3. srpna 2020 ve strašnickém krematoriu; slovem se se zesnulým rozloučila herečka Kateřina Macháčková.^[8]

• 1997 William Shakespeare: Zkrocení zlé ženy, První lovec, Činoherní klub, režie Michal Lang

• 1959 Rodina Bláhova
• 1961–1964 Tři chlapi v chalupě
• 1968 Klapzubova jedenáctka
• 1968 Sňatky z rozumu
• 1970 Dobrodružství šesti trampů
• 1972–1973 Ctná paní Lucie
• 1973 Bližní na tapetě (cyklus mikrokomedií Malé justiční omyly) - role: Vácha (12. příběh: Šprýmař)

• 1988 Kocourkov (pohádka), Československý rozhlas Praha, dramatizaceː Jana Dvořáková, režieː Ladislav Rybišar, hráliː Václav Knop (Všudybyl), Jiří Holý (purkmistr), Ilja Prachař (radní), Jan Faltýnek, Vladimír Krška, Jan Skopeček, Věra Kubánková, Jana Drbohlavová, Ladislav Trojan, Miriam Kantorková a další.
• 2002 Johann Nepomuk Nestroy: Talisman, překlad Eva Bezděková, rozhlasová úprava a dramaturgie Jana Paterová, hudba Vadim Petrov, režie Otakar Kosek. Hráli: Titus Lišák (Jiří Langmajer), Paní z Cypřišova (Daniela Kolářová), Ema, její dcera (Kateřina Vaníčková), Konstance, její komorná (Naďa Konvalinková), Flora, zahradnice (Bára Štěpánová), Semínko, zahradnický pomocník (Bohumil Klepl), Pan Markýz, vlásenkář (Jiří Štěpnička), Salome, husopaska (Tereza Bebarová), Zátka, pivovarník (Bořivoj Navrátil) a Konrád, sluha (Jan Skopeček) (76 min).

V roce 2017 obdržel obdržel Jan Skopeček medaili Za zásluhy.^[9]

• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978. S. 290
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce: divadlo a společnost 1945-1955, Academia, Praha, 2007, 526 s. ISBN 978-80-200-1502-0. S. 178, 347, 364.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Skopeček na Wikimedia Commons
• Osoba Jan Skopeček ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Skopeček
• Jan Skopeček v Česko-Slovenské filmové databázi
• Jan Skopeček na Kinoboxu
• Stránky Divadla pod Palmovkou
• Jan Skopeček ve Filmové databázi
• Jan Skopeček (1925–2020). Paměť národa [online]. 2012 [cit. 2024-12-26]. Dostupné online.