Jan Smiřický

Jan Smiřický
Jan Smiřický ze Smiřic (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)
Jan Smiřický ze Smiřic (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)
Úmrtí1453
Praha
Příčina úmrtípopraven
Povolánípolitik
ChoťMarkéta z Michalovic
DětiJindřich Smiřický ze Smiřic
PříbuzníHynek Smiřický (sourozenec)
Zikmund I. Smiřický ze Smiřic[1], Jan II. Smiřický ze Smiřic a Lidmila Smiřická ze Smiřic[1] (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Smiřický († 7. září 1453 Staré Město pražské) byl jedním z husitských hejtmanů pražského svazu, patřil ke konzervativním kališníkům. V období po husitských válkách zachovával většinou pozici neutrála a v různých jednáních působil jako prostředník. Byl členem rady zemského správce Jiřího z Poděbrad, kterého později zradil, za což byl popraven.

Život

Jan Smiřický pocházel z málo významného zemanského rodu (jeho šlechtický původ byl dokonce zpochybňován). Poprvé je zmiňován v roce 1415 jako jeden z vyšehradských manů, své působení i později svázal s Prahou. Jako hejtman pražského svazu se v letech 1421–1422 zúčastnil tažení proti Zikmundovým stoupencům ve středních Čechách, bojů u Kutné Hory proti druhé křížové výpravě i obléhání Karlštejna. S oddíly pražanů bojoval ještě v bitvě u Ústí nad Labem v roce 1426.[2]

V roce 1422 byl jedním z devatenácti rozhodčích, kteří měli omezit vzrůstající vliv Jana Želivského v Praze. Na svatohavelském sněmu v roce 1423 se stal členem sboru 12 zemských hejtmanů. Patřil ke konzervativnímu panskému křídlu a byl přívržencem Zikmunda Korybutoviče. Po Korybutově zajetí radikální částí Pražanů v roce 1427 se zapojil do spiknutí kališnických i katolických pánů pod vedením Hynka Koldštejnského, jehož cílem bylo provést v Praze převrat. Plán však prozradil svým pražským přátelům Vilém Kostka z Postupic, takže strana Jana Rokycany byla připravena a útočníci neuspěli. Jan Smiřický skončil ve vězení, kde zůstal asi tři měsíce (podle některých zdrojů mu z vězení pomohla uprchnout jakási žena).[3] Následně vypověděl Pražanům nepřátelství, které ještě během roku 1428 skončilo smírem.

V dalším období působil Smiřický hlavně na diplomatickém poli, účastnil se jednání se zástupci basilejského koncilu i se Zikmundem Lucemburským. Po Zikmundově smrti zůstal věrný jeho nástupci Albrechtovi, v období bezvládí po roce 1440 se stal vedle Jiřího z Poděbrad druhým hejtmanem boleslavského landfrýdu. Ve sporech mezi Jednotou poděbradskou a Jednotou strakonickou zachovával spíše neutralitu nebo lavíroval, vystupoval i v roli prostředníka při jednáních. V roce 1451 byl členem delegace, která vyjednávala ve Vídni s římským králem Fridrichem o vydání Ladislava Pohrobka do Čech, o rok později se stal jedním z 11 členů poradního sboru zemského správce Jiřího z Poděbrad. Když však měl Ladislav přijet do země, poslal mu přes jeho poručníka Ulricha Celjského dopis, kterým ho před Čechy varoval. Celjský však dopis poslal Jiříkovi, který rozhodl o okamžité popravě zrádce. Smiřický byl bez soudu veřejně popraven na Staroměstském náměstí.

Rodina a državy

Jan byl prvorozeným synem Václava ze Smiřic, zakladatele rodu; měl mladšího bratra Jindřicha a sestru Kateřinu. Rodové majetky výrazně rozmnožil: měl v zástavě mimo jiné arcibiskupskou Roudnici, bezdězské panství a Bělou, získal Helfenburk, Housku, Jestřebí a Lysou nad Labem. S manželkou Markétou z Michalovic měl syny Václava a Jindřicha. Jejich poručníky byly po jeho smrti ustanoveni Jan mladší z Rabštejna a Zdeněk ze Šternberka (který se poručnictvím nemálo obohatil).[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
  2. ↑ ČECHURA, Jaroslav, aj. Smiřičtí : krátké dějiny úspěšného rodu. Vydání první. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 474 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 35–44. 
  3. ↑ Velké dějiny zemí koruny české. Sv. 5.. Praha: Paseka, 2010. S. 491. 
  4. ↑ ČECHURA, Jaroslav, aj. Smiřičtí : krátké dějiny úspěšného rodu. Vydání první. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 474 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 16–17,51–58,78. 

Literatura

  • ČECHURA, Jaroslav, KUCROVÁ, Veronika a VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 474 s. Šlechtické rody Čech, Moravy a Slezska; svazek 16. ISBN 978-80-7422-646-5
  • JUKL, Jakub Jiří. Jan Smiřický ze Smiřic: vzestup a pád zakladatele slavného rodu. Vyd. 1. České Budějovice: Veduta, 2012. 235 s. Osobnosti českých a moravských dějin; sv. 13. ISBN 978-80-86829-78-4

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Schmiritz CoA.jpg
Coat of arms of Smiřický von Smiřice
Jan Smiřický ze Smiřic (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602).png
Jan Smiřický ze Smiřic (B. Paprockiː Diadochos id est svccessio, 1602)