Jan Smrčina

Reverendus Dominus Jan Smrčina
Církev	římskokatolická
Diecéze	českobudějovická
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	31. března 1935
Osobní údaje
Datum narození	30. května 1909
Místo narození	Šebířov
Datum úmrtí	11. prosince 1992 (ve věku 83 let)
Místo úmrtí	Senohraby
Místo pohřbení	hřbitov v Šebířově
Povolání	kněz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Smrčina (30. května 1909^[1][2] Šebířov^[3] – 11. prosince 1992^[1] Senohraby^[3]) byl český římskokatolický kněz, osobní arciděkan a politický vězeň komunistického režimu.^[1]

Na kněze byl vysvěcen 31. března 1935 jako kněz českobudějovické diecéze.^[4] V letech 1941-1959 byl farářem v Tochovicích. Na tochovické faře byl posledním sídlícím farářem.^[1] V důsledku pronásledování římskokatolické církve komunistickým režimem byl 21. října 1958, řečí tehdejší Státní bezpečnosti (StB): „rozpracován“ 3. odd. OO MV Příbram v evidenčním svazku (r. č. 714 Praha). V průběhu tohoto „rozpracování“ pak především zásluhou agenta OO MV Příbram AKORD byla por. Stanislavem Janoušem, SR OO MV Příbram, zjištěna Smrčinova „trestná činnost“. Smrčina byl v té době farářem v Tochovicích. Evidenční svazek byl 21. května 1959 převeden na svazek osobní operativní a dne 2. června 1959 byl Smrčina zatčen. Tato akce nesla krycí označení VZKŘÍŠENÍ. „Trestná činnost“, která mu byla „dokázána“ spočívala ve čtení pastýřských listů v roce 1949, poslouchání zahraničního rozhlasu v roce 1952, „protisocialistické řeči“, přátelství s kulaky a špatný postoj k JZD. Dále měl při pohřbu dát pokyn ke spuštění rakve do hrobu v okamžiku, kdy nad ní hodlal řečnit místní funkcionář KSČ. Lidový (okresní) soud v Příbrami tuto „trestnou činnost“ beze zbytku uznal (kvalifikováno jako trestný čin „zneužití náboženské funkce“^[5]) a dne 26. srpna 1959 Smrčinu odsoudil k 2,5 letům odnětí svobody, k propadnutí majetku, ke ztrátě čestných práv občanských a zákazu pobytu v okrese Příbram po dobu deseti let (předseda – prom. práv. Josef Vondráček, soudci z lidu Václav Pinc, Ondřej Hřebejk, prokurátor – JUDr. Josef Boháč). Krajský soud v Praze tento rozsudek dne 16. září 1959 potvrdil. Z vězení byl propuštěn v rámci amnestie v květnu 1960.^[6] Po propuštění z vězení byl Smrčina „rozpracováván“ StB v místech svého pobytu. Od 1. února 1961 na něho byl veden pozorovací svazek u 3. odb. OO MV Tábor pod krycím označením SAMOTÁŘ (r. č. 4 637 Č. B.),^[7] který byl předán 13. září 1961 na OO MV Benešov (r. č. 11 948 Praha). „Rozpracování“ bylo ukončeno 16. února 1963 a svazek zrušen.^[8] Po propuštění z výkonu trestu byl mimo duchovní správu.^[4] Posléze působil jako kostelník v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích^[3] a od 1. března 1968 byl ustanoven do farnosti Kamenický Šenov v litoměřické diecézi jako administrátor a excurrendo farnosti Horní Prysk, Prácheň a Kytlice.^[4] Vypomáhal v duchovní správě v českolipském a děčínském okrese, a byl také vyhledávaným zpovědníkem v bazilice ve Filipově.^[3] V závěru života byl v téže diecézi ustanoven výpomocným duchovním farnosti Dolní Poustevna, přičemž bydlel v Horní Poustevně.^[1] Katalogy litoměřické diecéze jej uvádějí jako kněze českobudějovické diecéze, tedy i přes dlouhodobé působení na severu Čech má se za to, že zůstal celoživotně inkardinován v diecézi českobudějovické.^[4] Zemřel 11. prosince 1992 v kněžském domově v Senohrabech v 58. roce kněžství a byl pohřben při farním kostele ve svém rodišti v Šebířově u Mladé Vožice.^[3]