Jan Sokol (architekt)

Prof. ing. arch. Jan Sokol
Narození	25. května 1904 Roudnice Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. září 1987 (ve věku 83 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Břevnovský hřbitov (50°5′6″ s. š., 14°21′3″ v. d.)
Povolání	architekt, pedagog, učitel, památkář, urbanista a designér
Choť	Jiřina Sokolová (od 1935)
Děti	Jan Sokol syn Václav Sokol syn
Rodiče	František Sokol
Příbuzní	František Nušl tchán
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Sokol (25. května 1904 Roudnice – 27. září 1987 Praha) byl český architekt a památkář, profesor a v letech 1942–1945 rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval roční stáži v ateliéru architekta Le Corbusiera v Paříži (1928–1929), kde se seznámil také s architektem Augustem Perretem.^[1][2][3]

Narodil se v rodině středoškolského profesora matematiky a fyziky, když se rodina odstěhovala do Náchoda, vedl tam skautský oddíl. Po maturitě v letech 1923–1928 studoval na dnešním ČVUT v Praze u prof. Antonína Engela. V letech 1928–1929 pracoval jako stipendista v ateliéru Le Corbusiera v Paříži a po krátkém studijním pobytu v Anglii a v Holandsku studoval do roku 1932 na Akademii výtvarných umění u Josefa Gočára. V letech 1932–1936 pracoval jako architekt na Ministerstvu veřejných prací a na Pražském Hradě u Pavla Janáka. Byl stálým spolupracovníkem francouzského časopisu pro soudobou architekturu L'architecture d'aujourdhui. Zajímal se o dějiny umění, byl členem Klubu za starou Prahu a spřátelil se s Vojtěchem Birnbaumem a Josefem Cibulkou. Roku 1935 se oženil s Jiřinou Nušlovou a měl s ní dva syny – filozofa Jana Sokola ml. a grafika Václava Sokola.^[4]

Od roku 1936 působil na dnešní VŠUP, kde přednášel Nauku o slohu, od roku 1940 jako profesor. V roce 1941 převzal vedení ateliérů Pavla Janáka a Otakara Novotného, kteří odešli do penze. UmPrum nebyla vysokou školou a mohla se vyhnout uzavření českých vysokých škol. Rektorem se ale nesměl stát člověk, podezřelý z levicových sympatií, a tak na nátlak kolegů tuto funkci v roce 1942 přijal.^[3] V období protektorátu byl členem pražské Plánovací komise pro hlavní město Prahu a okolí.^[5] Koncem války onemocněl tuberkulózou a po infarktu roku 1951 musel ateliér opustit. Následně se dva roky věnoval památkové péči, když pro Památník národního písemnictví zpracovával rekonstrukci Strahovského kláštera. V letech 1953–1959 mu bylo znovu umožněno, jako odbornému asistentovi, přednášet na VŠUP Nauku o slohu. K roli památkáře-architekta se vrátil v letech 1959–1964, kdy pracoval ve Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody (SÚPPOP), od roku 1966 pak ve Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO).^[3]

Hlavně pro jeho křesťanské přesvědčení zůstala většina jeho prací ve fázi studií a soutěžních projektů na papíře. Je znám jako autor mnoha liturgických doplňků – oltáře, kalichy, návrhy pomníků, relikviáře nebo doplňky interiérů. V jeho práci se často objevují projekty kostelů a často spolupracoval se sochařem Josefem Wagnerem.

Na doporučení Pavla Janáka nastoupil do Správy pražského hradu, kde ve 30. letech pracoval například na úpravách Královského letohrádku a přilehlého giardinetta. V roce 1935 neuspěl se soutěžním návrhem na nový katolický kostel ve Strašnicích. Nerealizován byl rovněž vítězný soutěžní návrh na katolický kostel ve Zlíně z roku 1940 a v Praze na Pankráci (1948). Naopak realizován byl Sokolův vlastní rodinný dům v Praze-Břevnově (1938) a vila v pražských Střešovicích (1947, po roce 1990 necitlivě přestavěná pro Vladimíra Železného).^[4] Roku 1937 společně se sochařem Josefem Wagnerem navrhl nový oltář pro baziliku sv. Jiří. Za německé okupace byl oltář odstraněn a nedochoval se.^[6] V roce 1947 navrhl skleněný relikviář na lebku sv. Vojtěcha pro katedrálu sv. Víta na Pražském hradě.^[4]

Po těžké nemoci a vynuceném odchodu z UmPrum se věnoval památkové péči jako pracovník SÚPPOP, později jako vedoucí architekt SÚRPMO. Vedl například rekonstrukci památkové rezervace Cheb,^[7] kromě toho se věnoval návrhům drobných úprav kostelních prostor nebo sakrálních předmětů. Po návratu na Pražský hrad pracoval na úpravách Starého královského paláce a interiéru katedrály sv. Víta. Realizováno bylo pouze torzo – například oltářní stůl (menza) do hlavní chrámové lodi (spolupráce se sochařem Janem Frömlem) a chrámová vrata Zlaté brány z let 1956–1966.^[8] Navrhl úpravy Přemyslovského paláce v Olomouci.^[9] V roce 1966 navrhl pavilon pro umístění barokní fresky Václava Vavřince Reinera v Duchcově, realizovaný v letech 1973–1982.^[10] Do pavilonu byla freska přenesena ze špitálu zbořeného kvůli těžbě uhlí.^[4]

Navrhl pomník Jaroslava Vrchlického na Petříně a vyhrál soutěž na pomník Antonína Dvořáka na dnešním Palachově náměstí v Praze – dle jeho návrhu měla socha stát před filozofickou fakultou na vysokém pylonu s kašnou. Je autorem několika náhrobků svých přátel. V Uhřínově je dle jeho návrhu proveden hrob Jana Zahradníčka, v Praze hroby Josefa Šusty, Jana Patočky, Vladimíra Jedličky a Františka Nušla.^[4]

• 1932–1935: Kostel ve Strašnicích (projekt)
• 1940: Návrh kostela a památníku Tomáše Bati ve Zlíně (projekt)
• 1948: Kostel na Pankráci (projekt)
• 1956–1966: Zlatá brána do chrámu sv. Víta
• 1965: návrh na obnovu Emauz (projekt)
• 1963: soutěžní návrh na Staroměstskou radnici
• 1967–1968: Kostel pro Luhačovice (projekt)
• 1966: návrh - zámecký pavilón s Reinerovou freskou u zámku Duchcov, realizace projektu 1973 až 1982

• CIBULKA, Josef; SOKOL, Jan. Soupis památek historických a uměleckých v okresu lanškrounském. V Praze: Archaeologická komise při České akademii věd a umění, 1935. 
• SOKOL, Jan. Františkovy Lázně. Plzeň: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1965. 
• SOKOL, Jan; PEŤAS, František; MLADĚJOVSKÁ, Mira; ROKYTKA, Hugo. Cheb: Městská památková rezervace a hrad. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1966. 
• SOKOL, Jan; VYBÍRAL, Jindřich. Dlouhá léta s architekturou. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 1997. 
• SOKOL, Jan; DURDÍK, Tomáš; ŠTULC, Josef. Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů. Praha: Státní ústav památkové péče, 1998. 
• SOKOL, Jan; SOKOL, Václav. Moje plány: paměti architekta. Praha: Triáda, 2004. 

• SLAVÍČEK, Lubomír; HOROVÁ, Anděla; BREGANTOVÁ, Polana; PLATOVSKÁ, Marie. Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008). Sv. 2. Praha: Academia, 2016. ISBN 978-80-200-2094-9. S. 1333–1334. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Sokol na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Sokol (architekt)
• Jan Sokol v informačním systému abART
• Milan Pavlík: Před sto lety se narodil pan profesor Sokol, Věstník Klubu Za starou Prahu 3/2004