Jan Sváček

JUDr. Jan Sváček
Místopředseda Vrchního soudu v Praze
Úřadující
Ve funkci od:
1. ledna 2019
Předseda Městského soudu v Praze
Ve funkci:
1999 – 2013
NástupceLibor Vávra
Předseda Obvodního soudu pro Prahu 8
Ve funkci:
1990 – 1998
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození13. července 1957 (66 let)
České Budějovice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťMichaela Dolinová (od 2009)
Alma materUniverzita Karlova
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Sváček (* 13. července 1957 České Budějovice) je český soudce, v letech 1999 až 2013 předseda Městského soudu v Praze, od ledna 2019 místopředseda Vrchního soudu v Praze.[1]

Profesní kariéra

Roku 1980 vystudoval Právnickou fakultu UK. Začínal v roce 1983 jako soudce Obvodního soudu pro Prahu 6, roku 1990 přešel k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, kde byl až do roku 1998 předsedou. Poté jeden rok soudil u pražského vrchního soudu. V červnu 1989 se stal členem KSČ, později toto členství však popíral.[2][3] Po roce 1999 byl předsedou Městského soudu v Praze.[4]

V roce 2003 odmítl nabídku dosavadního ministra spravedlnosti Pavla Rychetského stát se náhradou za něj ve vládě Vladimíra Špidly novým ministrem spravedlnosti[5] a od stejného roku byl poradcem prezidenta republiky Václava Klause.[2]

Ústavní soud

V květnu 2003 odmítl nabídku Václava Klause na nominaci do funkce ústavního soudce.[5]

Prezident Václav Klaus jej v prosinci 2011 navrhl do funkce soudce Ústavního soudu místo končící Elišky Wagnerové.[6] Senátní výbor pro lidská práva ale výraznou většinou vyslovení souhlasu s jeho jmenováním nedoporučil.[7] V ústavněprávním výboru Senátu jej podpořili 3 z 8 přítomných členů. Nejkritičtěji se k němu vyjadřoval Jiří Dienstbier ml., který se zajímal o jeho kontakty s Tomášem Hrdličkou, Pavlem Němcem a Jaroslavem Bartákem. Jaroslav Kubera na Sváčkovi ocenil neakademický, praktický pohled. Podle iDNES.cz se proti Sváčkově kandidatuře stavěli levicoví senátoři, rovněž podle iDNES.cz ztratil část podpory tím, že se stavěl proti regulačním poplatkům ve zdravotnictví, proti školnému na vysokých školách a proti zneužívání stavu legislativní nouze vládnoucí koalicí ve Sněmovně.[8] Při svém představení senátorům uvedl, že nemá nic na obhajobu svého někdejšího členství v KSČ. Senát 8. února 2012 Sváčkovu kandidaturu na soudce Ústavního soudu neschválil, hlasovalo pro něj jen 38 hlasů ze 79 hlasujících senátorů. Senátor Jaroslav Kubera vyjádřil názor, že se ČSSD rozhodla neschválit Václavu Klausovi už žádného kandidáta na ústavního soudce.[9]

V létě 2013 jej poté, co Senát neschválil Miloslava Výborného, navrhl do funkce ústavního soudce místo odcházející Dagmar Lastovecké i nový prezident Miloš Zeman. Senátor Jiří Dienstbier ml. označil opětovnou nominaci Sváčka za „jakési pohrdání Senátem“ ze strany prezidenta a zároveň znovu poukázal na Sváčkovy kontakty s Hrdličkou, Němcem a Bartákem. Senátorka Eliška Wagnerová se pozastavila nad jeho působením v čele Městského soudu v Praze, kdy například vyzýval bez zákonné opory k rezignaci předsedkyni Nejvyššího soudu Ivu Brožovou. Senátní ústavně-právní výbor ale tentokrát 7. srpna Sváčkovu kandidaturu v poměru 5:4 schválil.[10] O 14 dní později jej ale Senát i přes osobní agitaci prezidenta Zemana neschválil, když 45 senátorů hlasovalo proti němu a 30 pro.[11]

Vrchní soud

Po přechodu na pražský vrchní soud přesvědčivě vyhrál výběrové řízení na místopředsedu soudu, pověřeného vedením trestního úseku.[12] Proti tomu se však postavili senátoři Alena Dernerová, Jan Horník a Libor Michálek a protikorupční iniciativy Nadační fond proti korupci, Veřejnost proti korupci a Vraťte nám stát!, kteří mu vyčetli, že údajně z dřívější pozice předsedy městského soudu jmenoval do různých funkcí problematické osoby nebo že má kontakty s lidmi, kteří jsou zapojeni do klientelistických vazeb. Sváček taková nařčení odmítl, ale po dvou měsících, kdy o jeho jmenování nebylo rozhodnuto, se své kandidatury v listopadu 2014 vzdal.[13][14]

Místopředsedou Vrchního soudu v Praze pro trestní úsek byl nakonec jmenován v prosinci 2018 ministrem spravedlnosti Janem Kněžínkem, a to s účinností od 1. ledna 2019.[15]

Soukromý život

Je potřetí ženatý, s bývalou manželkou Zuzanou mají dvě dcery. Jeho nynější manželkou je Michaela Dolinová.[16]

Reference

  1. ↑ Jan Sváček končí po 14 letech v čele městského soudu, jde na vrchní. Denik.cz [online]. 2013-09-12 [cit. 2013-09-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b NĚMEČEK, Tomáš. Kdo je Klausův kandidát pro Ústavní soud? Část senátorů ho odmítá. Lidovky.cz [online]. 2011-12-13 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ústavní soud se Sváčkovi vzdaluje, neuspěl v dalším výboru Senátu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-02-01 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  4. ↑ Sváček Jan, JUDr. [online]. Who is Who Verlag für Personenenzyklopädien [cit. 2014-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-27. 
  5. ↑ a b CIHLÁŘOVÁ, Ivana. Sváček odmítl křeslo ministra. Novinky.cz [online]. Borgis, 2003-06-20 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ Dopis prezidenta republiky Václava Klause předsedovi Senátu Parlamentu ČR Milanu Štěchovi [online]. Praha: Senát Parlamentu České republiky, 2011-12-14 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Senátní výbor nechce pustit Klausova kandidáta Sváčka do Ústavního soudu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-01-11 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ WIRNITZER, Jan. Levicoví senátoři nechtějí na Ústavním soudu „Klausova muže“ Sváčka. iDNES.cz [online]. 2012-02-01 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ OVČÁČEK, Jiří. Sváček ústavním soudcem nebude, Senát Klausovu nominaci zamítl. Novinky.cz [online]. Borgis, 2012-02-08 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Sváček zvládl první test. Těsně prošel hlasováním senátního výboru. Lidovky.cz [online]. 2013-08-07 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ BREJLOVÁ, Iva. Jan Sváček se ani na druhý pokus ústavním soudcem nestal. Česká televize [online]. 2013-08-21 [cit. 2013-08-24]. Dostupné online. 
  12. ↑ Jan Sváček se má stát místopředsedou Vrchního soudu v Praze. Česká justice [online]. 2014-09-27 [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nechceme Sváčka, píší senátoři a iniciativy ministryni Válkové. iDNES.cz [online]. 2014-10-23 [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
  14. ↑ Sváček nebude ve vedení pražského vrchního soudu. Kandidaturu vzdal. iDNES.cz [online]. 2014-11-27 [cit. 2014-11-30]. Dostupné online. 
  15. ↑ Kněžínek jmenoval Sváčka místopředsedou Vrchního soudu v Praze. Česká justice [online]. 2018-12-12 [cit. 2018-12-12]. Dostupné online. 
  16. ↑ Klaus požádal Senát o jmenování Sváčka ústavním soudcem. Lidovky.cz [online]. 2011-12-14 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“