Jan Táborský z Klokotské Hory

Jan Táborský z Klokotské Hory
Jan Táborský, autoportrét z roku 1570. Nadpis: „Jan Táborský, Knihpísarz, Zpráwce Orloge Pražského, Wěku swého Leta 70ho.“
Narození	1500 Tábor nebo Klokoty
Úmrtí	leden 1572 (ve věku 71–72 let) Praha
Povolání	astronom, hudební skladatel, spisovatel, iluminátor a kaligraf
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Táborský z Klokotské Hory (1500 Klokoty – leden 1572 Praha) byl český humanista, písař, učenec a spisovatel.

Vyučil se hudbě a písařství a od roku 1519 působil krátce jako varhaník v Mělníku. Roku 1528 přišel do Prahy studovat na pražské univerzitě matematiku, navštěvoval také přednášky Pavla Příbrama o astronomii. Nejdříve sloužil jako městský písař na radnici, pak si zařídil vlastní písařskou a iluminátorskou dílnu, která se specializovala na psaní partitur církevní hudby a na iluminované kancionály. Náboženským vyznáním byl utrakvista, ale zároveň horlivý stoupenec krále Ferdinanda I. Habsburského. Roku 1543 si se ženou Kateřinou koupil dům na Novém městě a roku 1549 se přestěhoval na Staré Město, kde koupil další domy. Roku 1549 ovdověl a znovu se oženil. Zemřel v lednu 1572.

Z dílny, která zaměstnávala několik písařů, vyšly slavné kancionály chrudimský (1530), svatovítský (1541 a 1552), čáslavský (1557), žlutický (1558), teplický a klatovský (1560), českobrodský (1561), lounský (1563), rybářovský (1568) a další. Od roku 1529 psal Táborský také duchovní písně, které vyšly v jeho vydání kancionálu Miřinského, v Cithaře Jiřího Třanovského aj., ale narážely na odpor jak Českých bratří, tak i pražského faráře podobojí Bydžovského. Vydával tiskem i kancionály jiných autorů, zejména třetí a čtvrté vydání Miřinského »Písní Starého zákona« (1567 a 1577), k němuž připojil „Zprávu o jednostajném zpívání a o obecní notě“. Do některých kancionálů ze své dílny psal také verše s akrostichy. V kancionálu svatovítském z roku 1551 a ve "Zprávě o orloji" je i jeho portrét.^[1]

Roku 1551 byl Táborský městskou radou pověřen dělat po Janu Zvůnkovi správce Staroměstského orloje. První rok orloj pouze studoval, od roku 1552 jej za pomoci pražského hodináře Daniela Skřivana opravil a vylepšil: čtyřiadvacetihodinový číselník na ciferníku doplnil o dvanáctihodinový německý, do středu velké sféry umístil kovovou desku s dvanácti měsíci, do kalendářní desky doplnil mezi české patrony svatého Prokopa a Jana Husa, ctěného tehdy také jako světce. Dále doplnil orloj o tabulku se sedmi astrologickými vládci dnů v týdnu. Zavedl také samočinné otáčení desek. Nakonec dal celý orloj pozlatit. Roku 1556 však svou neopatrností způsobil požár orloje a na čas byl své funkce zbaven. Po smrti jeho nástupce Tobiáše roku 1560 však radní povolali Táborského znovu do služby. Ke konci svého života Táborský funkce a stav orloje důkladně popsal ve „Vypsání orloje pražského“ (1570) pro staroměstskou radu. Tyto činnosti mu již dříve vynesly značné jmění, roku 1554 také erb, predikát „z Klokotské Hory“ a roku 1556 jej král Ferdinand I. Habsburský povýšil do vladyckého stavu.

• Ottův slovník naučný, heslo Táborský Jan. Sv. 25, str. 16
• TEIGE Josef, Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho Zpráva o orloji Staroměstském; in: Časopis společnosti přátel starožitností českých; roč. 9; Praha 1901, str. 1-12 a 65-69.
• MICHAL Stanislav, Hodináři a hodinářství v českých zemích. Praha Libri 2002
• WINTER, Zikmund. Český průmysl a obchod v 16. věku. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1913. Dostupné online. Kapitola Jan Táborský, s. 499. 
• SOUČKOVÁ, Ema. Výzdoba hudebních rukopisů Jana Táborského z Klokotské Hory. Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2866-2

• Kancionál
• Staroměstský orloj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Táborský z Klokotské Hory na Wikimedia Commons
• Táborský ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích