Jan Urban Jarník

Jan Urban Jarník
Narození25. května 1848
Potštejn
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. ledna 1923 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánífilolog, překladatel, pedagog, vysokoškolský učitel, spisovatel a romanista
Alma materVídeňská univerzita
Témataromanistika a albánština
DětiVojtěch Jarník
Hertvík Jarník[1]
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na jeho domě v Potštejně

Jan Urban Jarník (25. května 1848 Potštejn[2] — 12. ledna 1923 Praha-Podolí[3][4]) byl český profesor románských jazyků, zaměřený zejména na srovnávací jazykovědu, rumunštinu a albánštinu. Univerzitní studia absolvoval ve Vídni, od roku 1882 vyučoval jako profesor na české univerzitě v Praze, kde založil seminář pro románskou filologii. Věnoval se vědeckému zkoumání a popularizaci rumunské kultury, překládal česká literární díla do rumunštiny, sbíral lidovou tvorbu v Sedmihradsku. Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků Československa a Rumunska. Podporoval nemajetné studenty, propagoval rodné Potštejnsko a organizoval české okrašlovací spolky. Získal si všeobecnou úctu v Čechách i Rumunsku, byl přijat do několika vědeckých společností a stal se čestným členem řady studentských spolků.

Život

Jarníkův rodný dům

Narodil se 25. května 1848 v Potštejně. Navštěvoval obecnou školu v rodném městě a ve Vysokém Mýtě. Ve čtrnácti letech nastoupil na gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud o rok později přešel do Hradce Králové. Po maturitě byl přijat na univerzitu ve Vídni, kde studoval češtinu, němčinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, sanskrt a srovnávací mluvnici indoevropských jazyků.[5] Účastnil se tam rovněž činnosti v českém akademickém spolku.[6]

Roku 1874 složil učitelské zkoušky a získal cestovní stipendium, na jehož základě strávil rok na univerzitě v Paříži. V roce 1876 získal titul doktora filosofie, o dva roky později se habilitoval v oboru románské filologie. Souběžně vyučoval francouzštinu na reálných školách ve vídeňském Leopoldově. Podnikl také dvě cesty do rumunských krajů — roku 1876 pobyl několik měsíců v Blažejově (Blaj), v roce 1879 znovu navštívil Sedmihradsko a podíval se i do Bukurešti.[5]

V roce 1882 byl přijat jako mimořádný profesor na nově zřízenou českou univerzitu v Praze. Zřídil zde seminář pro románskou filologii, první v Rakousku.[5] Roku 1898 se stal řádným profesorem.[6]

Vedle vědecké a pedagogické činnosti se snažil o zlepšení sociální situace nemajetných studentů. Zprostředkovával možnosti přivýdělku (doučování, tlumočení pro obchodníky),[7] pomáhal organizovat studentské spolky (Svépomoc, všestudentské slavnosti, Svaz českoslovanského studentstva),[8] štědrovečerní večeře pro studenty, kteří nemohli na svátky odjet domů.[6] Za svou obětavou péči byl přezdíván „otec studentů“.[8]

Nezapomínal ani na rodný kraj. Roku 1882 spoluzakládal potštejnský okrašlovací spolek a romantické okolí této obce propagoval tak, že se stalo oblíbeným cílem pro letní dovolené Pražanů.[5] Později přispěl k založení Svazu českých spolků okrašlovacích.[8]

Roku 1919 se účastnil jednání o navázání diplomatických styků mezi Československem a Rumunskem.[9] V Bukurešti přednášel za účasti vlády a diplomatického sboru o své činnosti pro sblížení obou národů.[10] Královský pár ho v Sibiu pozval k delšímu rozhovoru.[11] Téhož roku odešel do důchodu.[12]

Za svou činnost si získal všeobecnou úctu. Stal se řádným členem České akademie, České společnosti nauk, důstojníkem Francouzské akademie v Paříži, dopisujícím členem rumunské akademie, čestným občanem Potštejna a čestným členem většiny studentských spolků.[6] Během 1. světové války bylo jeho jméno známé i mezi prostými Rumuny, kteří ho uznávali jako „tvůrce jejich řeči“ (napomohl ke sjednocení sedmihradských nářečí, silně ovlivněných slovanskými prvky).[7]

Zemřel 12. ledna 1923 v podolském sanatoriu po krátké nemoci.[8] Po rozloučení v pantheonu Zemského muzea za účasti vyslanců Francie a Rumunska, představitelů ministerstev školství a zahraničních věcí, akademiků a studentů následoval pěší průvod do olšanského krematoria.[9] V říjnu téhož roku mu byla v akademické menze umístěna pamětní deska s bustou, kterou zhotovil sochař Fiala.[13]

Je po něm pojmenována důležitá ulice v samém historickém centru rodného Potštejna, vedoucí přes prostranství mezi kostelem a zámkem, a také Jarníkovy schody vedoucí na vrch Hostibejk v Kralupech nad Vltavou.

Dílo

Byl autorem např. následujících článků:[5]

  • Něco o Rumunech, článek v almanachu vídeňského akademického spolku na oslavu 70. narozenin A. V. Šembery (1877)
  • Sprachliches aus rumänischen Volksmärchen (O jazyku rumunských báchorek) v programu nižší reálky v Leopoldově (1877)
  • Reisebriefe eines Philologen (Listy z cest filologa) v časopise Osten (1879)
  • O důležitosti studia jazyka rumunského (tamtéž), jeho habilitační práce
  • Zur albanischen Sprachenkunde (K jazykovědě jazyka albánského), v programu leopoldovské reálky (1881)
  • Vzpomínky na pobyt mezi Rumuny (Světozor 1882)
  • O příponě -eală v rumunštině (Listy filologické a pedagogické 1883)

Knižně vyšly např.:[14]

  • Index zu Diez’ Etymol. Wörterbuche der rom. Spr. (Index ku Diezově Etymologickému slovníku rom. jaz.), klíč k podkladům slovníku zakladatele románské filologie (1878)
  • Příspěvky ku poznání nářečí albánských (1883)
  • Doine și strigături din Ardeal (Národní písně a popěvky ze Sedmihradska), nákladem rumunské akademie, společně s žákem Andrei Bârseanu (1885, reedice 1968)
  • Dvě verse starofrancouzské legendy o sv. Kateřině Alexandrinské (1894)
  • Humanitního spolku slasti a strasti (1902)
  • Podstata, cíl a organisace okrašlování, hlavně po stránce národohospodářské a esteticko-výchovné (1911)
  • Průvodce zátiším Potštýnským a okolím (1911), oceňovaná turistická příručka[15]
  • Rozmluvy s raněnými vojíny rumunské národnosti (1914)

Do rumunštiny přeložil:[5]

Rodina

Reference

  1. ↑ kolektiv autorů: Ottův slovník naučný. Praha.
  2. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1818-1849 v Potštejně, sign.133-2, ukn.7693, str.193. Dostupné online
  3. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Štěpána, sign. ŠT Z16, s. 137. Dostupné online.
  4. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých v Podolí, sign. POD Z5, s. 183
  5. ↑ a b c d e f Prof. dr. Jan Urban Jarník. Zlatá Praha. 1886-06-11, roč. 3, čís. 26, s. 410–411. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  6. ↑ a b c d Otec studentsva mrtev. Národní listy. 1923-01-13, roč. 63, čís. 11, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  7. ↑ a b JUDA, Karel. Za učitelem otcem. Národní listy. 1923-01-15, roč. 63, čís. 13, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  8. ↑ a b c d Prof. Jan Urban Jarník mrtev. Národní listy. 1923-01-12, roč. 63, čís. 10, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  9. ↑ a b Pohřeb prof. dra. J. U. Jarníka. Národní listy. 1923-01-16, roč. 63, čís. 14, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  10. ↑ Přednášky prof. Jarníka v Bukurešti. Národní listy. 1919-06-11, roč. 59, čís. 136, s. 5. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  11. ↑ Prof. dr. Urban Jarník u rumunského krále. Národní listy. 1919-06-24, roč. 59, čís. 147, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  12. ↑ První rok českého vysokého učení Karlova v Československé republice. Národní listy. 1919-12-04, roč. 59, čís. 284, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  13. ↑ Otci studentstva. Národní listy. 1923-10-22, roč. 63, čís. 290, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  14. ↑ Podle seznamu prací v NK ČR
  15. ↑ Potštýn. Národní listy. 1911-10-12, roč. 51, čís. 282, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  16. ↑ Univ. prof. Hertvík Jarník zemřel. Národní politika. 1938-12-11, roč. 56, čís. 341, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 
  17. ↑ Janák, Jan: Hertvík Jarník (12.12.1877-9.12.1938). In: Státní vědecká knihovna v Brně. Jubilejní sborník 1808 – 1883 – 1958 - 1983. Edd. Jiránová, Olga – Kubíček, Jaromír, Brno 1983.
  18. ↑ KOŘÍNEK, Vladimír; VYČICHLO, František. Akademik Vojtěch Jarník šedesátníkem. Pokroky matematiky, fyziky a astronomie. 1958, roč. 3, čís. 1, s. 1–8. Dostupné online [cit. 2012-01-03]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Urban Jarnik 1886 Vilimek.png
Portrait of Jan Urban Jarník (1848-1923), Czech professor of romance languages and promoter of Czech-Romanian cooperation.