Jan Váňa

Jan Váňa
Narození	1. března 1847 Běleč Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	17. května 1915 (ve věku 68 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtí	kardiovaskulární onemocnění
Pseudonym	J. V. Prachatický
Povolání	spisovatel, překladatel, učitel a básník
Děti	Věra Vášová[1]
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Váňa (1. března 1847 Běleč^[2] – 17. května 1915 Praha^[3][4]) byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů (Kokrhy, Mé krákory, Kokrhy a krákory), v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady.

Život

Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě.^[5]

V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky (Svatobor, Česká akademie věd a umění) i s konkrétními představiteli veřejného života.^[6]

Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku.^[5]

Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích.^[7] Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen.^[6]

Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště.^[5] Byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Dílo

Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu Burnsovi,^[8] spisovatelce George Eliotové,^[9] svatém Bernardovi,^[10] osmnáctém století^[11] nebo náboženském cítění v historii.^[12]

Psal i pod pseudonymy Abraham Kobliha a J. V. Prachatický.^[13]

Samostatně vydal mj. jazykové příručky:

• Mluvnice jazyka ruského (1876)
• Anglicky snadno a rychle (1895)
• Kapesní slovník česko-anglický pro školu, písárnu a dům (1907)
• Čech v Anglii i Americe (1913), konverzační příručka

Eseje a jiné originální práce:

• Mezi puritány : z upomínek na Skotsko (1882)
• Anglicko-ruský humor pro české zasmání (1884)
• Zlomky a stromky ; Enthusiasm lidskosti (1894, veřejná přednáška)
• Albion hrdý a lidský (1896)

K jeho satirickým pamfletům patří:

• Kokrhy / básnická drchanka Abrahama Koblihy (1891). V básních projevuje rázný vtip a zdravý rozum. Kritizuje konzervativní stranu, hrabivost a jiné nešvary, prosazuje poctivou práci a pokrok vědy. Staví se proti napodobování Victora Huga v novodobém básnictví. Proti dobovému realismu a naturalismu žádá návrat k starší romanticko-vlastenecké poezii, která je podle něj národně-výchovný prostředek, nikoli hodnota sama o sobě. Podle Bohuslava Čermáka se Váňa stal následovníkem Karla Havlíčka a J. J. Kolára, jejichž odvaze se vyrovnal, byť s některými jeho závěry (zejména o smyslu literatury) nesouhlasil.^[14]
• Mé Krákory : Na oslavu dvouletého básnického jubiela Abrahama Koblihy (1893)
• Pláč spravedlnosti české : odpověď Řiditelství "Svatoboru" (Jirásek, Sládek, Vrchlický aj.) a Čtvrté třídě České akademie nauk (Vrchlický, Sládek, Jirásek aj.) (1896)
• Kokrhy a krákory : Ohlas nejmladšího básnického pokolení (1896, 1897). Na úvod cituje dopis od Jaroslava Vrchlického, v němž tento básník jménem České akademie oznamuje, že už nebude reagovat na žádná Váňova podání. Zbytek knihy obsahuje množství epigramů, někdy doplněných mottem nebo poznámkami pod čarou, v nichž Váňa kritizuje nejrůznější „nepravosti“ v české kultuře.^[15]

Přeložil mj.:

• John Stuart Mill: O individualitě (1880)
• John Stuart Blackie: Sebevychování : poučení na dráhu života mladým mužům a studujícím (1881, 1897)
• Alexander Neilson Cumming: Důležitost politické ekonomie pro pokolení lidské (1882)
• John Caird: Náboženství ve všedním životě (1882)
• Charles Dickens: Dombey a syn (1883)
• Henry Thomas Buckle: Dějiny vzdělanosti v Anglii (1886)
• Jonathan Swift: Gullivera cestování do mnohých a vzdálených končin světa (1895)
• John Lubbock: Radosti života (1897)
• John Barrow: Car Petr Veliký (1902)
• Lewis Carroll: Malé Elišky země divů a příhod (Alice's Adventures in Wonderland, 1902)
• Světem : sborník pro rozhledy v literatuře, vědě, politice a pedagogice v Evropě vůbec, v zemích slovanských zvláště (sbírka přeložených prací různých autorů, vycházela v několika dílech v 80. a 90. letech)

Ukázky epigramů

Co je epigrámek?^[16]
(Odpověď Ignátu Hermanovi na jeho neslušnou poznámku: Snad nemyslíte, že jsou vaše epigramy umění.)

Co je píseň?+)^[17]
(Věnováno básníkům a básnířkám do 20 let.)

Vyvoláno Sládkovými „Písněmi" ve „Zlaté Praze" v květnu 1891.
*) Jako na mlynáři mouka, tak i na mně uvázl prášek z mého řečiučitelského povolání. „Portiť" znamená v ruštině kazit; portič = kazitel.

Vrchlického poesie+)^[18]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Váňa na Wikimedia Commons
• Autor Jan Váňa ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Váňa
• Jan Váňa v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR