Jan Václav Špork

Jan Václav Špork
Rodový erb Šporků
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království
Ve funkci: 1789 – 25. února 1804
Panovník	Josef II., Leopold II., František II.
Předchůdce	František Xaver Věžník
Prezident rady nad apelacemi
Ve funkci: 1789 – 25. února 1804
Panovník	Josef II., Leopold II., František II.
Předchůdce	František Xaver Věžník
Nástupce	Josef František Wallis z Carighmain
Narození	26. ledna 1724 Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí	25. února 1804 (ve věku 80 let) Praha Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť	Eleonora z Clary-Aldringenu
Rodiče	Jan Josef Špork a Marie Anna Věžníková z Věžník
Děti	Marie Šporková Jan Leopold Špork Václav Sporck
Příbuzní	Václav Robert z Gallenbergu[1] a Josephine von Gallenberg (vnoučata)
Profese	politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Václav hrabě Špork (německy Johann Wenzel Graf Spork, 26. ledna 1724 Praha^[zdroj?] – 25. února 1804 Praha) byl český šlechtic z rodu Šporků. Zastával významné státní úřady, byl předsedou rady nad apelacemi a nejvyšším zemským hofmistrem Českého království a ředitelem dvorské a komorní hudby u dvora Marie Terezie a v této pozici ve vídeňském dvorním divadle prosazoval uvádění Mozartových oper. Kromě toho byl sám vynikajícím hudebníkem a znalcem a podporovatelem umění.

Narodil se jako syn hraběte Jana Josefa a jeho manželky Marie Anny hraběnky Věžníkové.

Po přípravných studiích v domácím prostředí jej otec vyslal na studium do Leidenu, kde získal univerzitní vzdělání v oboru práv u profesora Vitraria.

Po návratu do vlasti vstoupil do státních služeb a 18. listopadu 1745, ve věku pouhých 21 let, získal post českého apelačního rady. V roce 1757 se stal Lehensreferendar a v roce 1759 místopředsedou apelační rady a ještě v témže roce skutečným tajným radou.

Hrabě Špork byl velikým milovníkem a znalcem umění, a především pak hudby. Když byl dosavadní ředitel vídeňského dvorního divadla hrabě Durazzo pověřen úřadem vyslance v Benátkách, jednalo se o obsazení této funkce. Císařovna Marie Terezie 13. dubna 1764 povolala hraběte Šporka. Pod jeho vedením ve funkci generálního ředitele C. k. dvorního divadla a komorní hudby probíhala reforma vídeňské divadelní praxe, kterou vehementně a obětavě propagoval osvícenec, rodák z Mikulova, Joseph von Sonnenfels a některé sporné kusy byly, byť i s velkými překážkami a nikoli bez lapsů, byly konečně staženy z repertoáru. V této funkci byl hrabě Špork až do roku 1775 a poté, co jej císař Josef II. jmenoval apelačním předsedou v Haliči, zůstala tato pozice po několik dalších let neobsazená. Až v roce 1779 jej nahradil hrabě Jan Václav Ugarte.

V Haliči hrabě Špork incioval zřízení zemských desk podle vzoru starobylých zemských desk Českého království.

Po 14 letech činnosti byl v roce 1789 jmenován předsedou rady nad apelacemi a nejvyšším zemským hofmistrem v Českém království. V této dne 18. listopadu 1795 funkci oslavil 50 let výročí své služby a při té příležitosti mu císař František I. propůjčil velkokříž řádu sv. Štěpána.

Když v roce 1803 pražští hudebníci založili vdovský fond, zvolili si hraběte, coby milovníka hudby a štedrého podporovatele umělců za protektora svého spolku. Tím se automaticky opravuje někdy uváděné datum 18. ledna 1802 uváděné tu a tam jako rok úmrtí hraběte, neboť hrabě nemohl být rok po své smrti zvolen protektorem spolku.

Hrabě Jan Václav Špork zemřel v Praze dne 25. února 1804.

Jeho strýc Jan Rudolf hrabě Špork vytvořil portrét Jana Václava, který je uložen ve sbírce obrazů Strahovské knihovny (II. sv., list 103).

11. dubna 1751 se oženil s Eleonorou hraběnkou z Clary a Aldringenu, sestrou císařského ministra spravedlnosti Leopolda z Clary-Aldringenu. Z jejich manželství se narodily tři dcery a dva synové. Mladší syn Jan Leopold se stal předsedou nejvyššího soudního dvora a strážcem české koruny, jeho manželství však zůstalo bezdětné. Starší syn Jan Václav byl pokračovatelem rodu.

Hrabě byl velikým milovníkem a znalcem hudby a sám velice dobře hrál na violoncello. Ve svém paláci shromáždil nejlepší hudebníky své doby a pořádal vyhlášená hudební představení. Nadaným hudebníkům významně pomáhal i prostřednictvím svého vlivu, a jak uvádí Bohumír Jan Dlabač, mnoho Čechů mu vděčí za možnost kariéry ve Vídni u dvorní kapely, poté co hraběte roku 1764 císařovna Marie Terezie pověřila vedením vídeňské opery a divadla.

• BLKÖ:Spork, Johann Wenzel Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2022-04-08]. Dostupné online. (německy) 

• Monatschrift für Theater und Musik Hrsg Joseph Klemm (die Fürsten Czartoryski (Wien, 4°.) (IV. Jahrg. (1858), s. 141 u. f., im Aufsatze: „Zur Geschichte der k. Hoftheater in Wien.“
• Chronologie des deutschen Theaters (Leipzig 1774, 8°.) s. 233 und 238.
• Auersperg (J. C. Graf), Geschichte des königlich böhmischen Appellationsgerichtes (Prag 1805, 8°.), Bd. II, B. 24–40.
• Oesterreichische National-Encyklopädie von Gräffer und Czikann (Vídeň 1837, 8°.) Bd. V, s. 114.
• Dlabacz (Gottfr. J.) Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Theile auch für Mähren und Schlesien (Praha 1815, Gottl. Haase, 4°.) Bd. III, s. 178.