Jan Vávra (sochař)

Jan Vávra
Narození6. dubna 1903
Hořice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. března 1952 (ve věku 48 let)
Hořice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochař a učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vávra, křtěný Jan František (6. dubna 1903 Hořice[1] (okr. Jičín) –⁠ 6. března 1952 Hořice) byl český sochař a středoškolský pedagog.[2]

Život

Jan Vávra se narodil v Hořicích v rodině holiče Pavla Vávry a jeho ženy Barbory rodem Dvořákové.[1]

Studium

V letech 1917–1921 studoval sochařství na průmyslové škole sochařské a kamenické v rodných Hořicích. Jeho učitelem tu byl sochař Quido Kocian. Další rok na škole hospitoval kreslení a modelování. Ve studiu sochařství pokračoval v letech 1923–1927 na pražské Akademii výtvarných umění u Otakara Španiela.[2]

Kariéra

Po ukončení studií zůstal v letech 1927–1930 na Akademii výtvarných umění jako asistent u Otakara Španiela a Jakuba Obrovského. Většinu své profesní kariéry (v letech 1931–1952) však působil jako profesor modelování a kreslení na uměleckoprůmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kterou sám také absolvoval. Tam mj. učil Oldřicha Kotari-Boloma.[2] Osudným se mu staly jeho nemocné plíce.[3]

Dílo

Většinu života spojil s rodnými Hořicemi, kde vytvořil i několik sochařských děl. Byl autorem původní busty Jana Levita v Hořicích, později zničené nacisty.[2][4] Je také společně s Karlem Lenhartem autorem návrhů reliéfů a sochařské výzdoby na Masarykově věži samostatnosti u Hořic.[5][6] V Hořicích v kostele sv. Gotharda je umístěno také několik Vávrových soch: 12 pískovcových apoštolů a 4 čeští světci.[7]

Výstavy

1928, 26. května až záříAkademie výtvarných umění v Praze - Výstava soudobé kultury československé, Brno
1943, 30. června až 15. srpnaHosté Mánesa, Mánes, Praha
1946, říjenPražský Aleš 1946, Pavilon Myslbek, Praha
1949, 15. října až 13. listopaduPražský Aleš 1949, XXIII. členská výstava, Pavilon Jednoty výtvarných umělců, Praha
1968, červen až srpen  50 let českého výtvarného umění severních Čech, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích[2]

Odkazy

Literatura

  • 1993 Nový slovník československých výtvarných umělců (II. díl; L - Ž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava
  • 2008 Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2008 (XIX. V – Vik), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava

Reference

  1. ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika narozených 1903 v Hořicích, str.101.Dostupné online
  2. ↑ a b c d e Jan Vávra. cs.isabart.org [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  3. ↑ MAMIŇÁKOVÁ, Dana. Střední průmyslová škola sochařská a kamenická v Hořicích v letech 1918 – 1945 [online]. Technická univerzita v Liberci, Fakulta pedagogická, 2008 [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ cokolivokoli.cz - Pamětní deska MUDr. Jana Levita na náměstí Jiřího z Poděbrad v Hořicích. cokolivokoli.cz [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ rozhledna - Masarykova věž samostatnosti - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ Věž samostatnosti – Městské muzeum a Galerie plastik Hořice. galerie.horice.org [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Hřbitovní kostelík sv. Gotharda Hořice – Kudy z nudy. www.kudyznudy.cz [online]. [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“