Jan Valerián Jirsík

Jeho biskupská Milost
Jan Valerián Jirsík
4. českobudějovický biskup
Jan Valerián Jirsík (kresba Jana Vilímka)
Jan Valerián Jirsík (kresba Jana Vilímka)
CírkevŘímskokatolická
Jmenování25. 3. 1851
Období služby1851–1883
PředchůdceJosef Ondřej Lindauer
NástupceFrantišek Schönborn
ZnakZnak
Svěcení
Jáhenské svěcení3. 8. 1820
Kněžské svěcení28. 12. 1820
Biskupské svěcení19. 10. 1851
světitel Bedřich ze Schwarzenbergu
1. spolusvětitel Karel Boromejský Hanl
2. spolusvětitel Augustin Bartoloměj Hille
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození19. června 1798
Místo narozeníKácov
České královstvíČeské království České království
Datum úmrtí23. února 1883 (ve věku 84 let)
Místo úmrtíČeské Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Vyznánířímskokatolické
PovoláníŘímskokatolický biskup
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Valerián Jirsík, křtěn Jan Viktorin Jirsík (19. června 1798[1][2] Kácov23. února 1883 České Budějovice[3]), byl český katolický duchovní, spisovatel, vlastenec a národní buditel. V letech 18511883 působil jako čtvrtý biskup českobudějovický a z titulu své funkce zasedal na Českém zemském sněmu a Říšské radě. Zvelebil českobudějovickou diecézi a vybudoval českobudějovické českojazyčné školství, když mimo jiné založil první českojazyčné gymnázium v Českých Budějovicích a pozval do města notredamky, aby zde zřídily klášterní dívčí školu.

Biografie

Fara v Minicích (dnes předměstí Kralup nad Vltavou), Jirsíkovo působiště v letech 1832 až 1846
Pamětní deska na průčelí fary v Minicích

Studoval v Praze a Hradci Králové, na jáhna 3. srpna 1820, knězem pak byl vysvěcen 28. prosince téhož roku.[4] Jako kněz působil nejdříve na Mělnicku, roku 1836 se stal kanovníkem Svatovítské kapituly. V roce 1848 byl českým kazatelem u svatého Víta v Praze. Nějakou dobu byl redaktorem Časopisu katolického duchovenstva. 25. března 1851 byl jmenován v pořadí čtvrtým biskupem českobudějovickým (vysvěcen 19. října 1851, hlavním světitelem byl Bedřich ze Schwarzenbergu, spolusvětiteli pak Karel Boromejský Hanl a Augustin Bartoloměj Hille).[5][4]

V roce 1855 nechal obnovit Kapli Smrtelných úzkostí Páně, tu dobu používanou jako skladiště.

V Českých Budějovicích vynaložil obrovské úsilí na rozvoj českého školství. V roce 1868 zde založil první české gymnázium (dnes Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka), obstaral mu budovu a první tři roky je financoval. Spoluzakládal též českou dívčí obecnou školu (Dívčí klášterní škola u Sv. Josefa, založena 1871), Českou obecnou školu chlapeckou (1873) a Ústav pro hluchoněmé (existuje dodnes).

V roce 1861 zasedl jako virilista na Český zemský sněm, který ho pak vyslal i do Říšské rady. Na mandát v Říšské radě ovšem rezignoval dopisem 8. října 1863.[6] Na českém zemském sněmu se připojil k české státoprávní skupině požadující větší práva pro historické země v rámci monarchie. V dubnu 1861 v tomto smyslu podepsal státoprávní ohrazení českých poslanců. V roce 1863 jako jediný virilista podpořil neúspěšný návrh Františka Palackého na změnu volebního systému do zemského sněmu (na němž se česká státoprávní opozice cítila podle stávajícího volebního řádu trvale majorizována centralistickou, německou většinou).[7][5]

V letech 1869–1870 se zúčastnil prvního vatikánského koncilu, kde patřil k odpůrcům institutu papežské neomylnosti.[4][8][9]

Spolu s lineckým biskupem Franzem Josephem Rudigierem odsoudil uzákonění rozvodu i pro katolicky uzavřená manželství, za což mu císař za trest nařídil zastavit státní plat.

Hrob biskupa Jirsíka

Zemřel 23. února 1883 a byl pohřben v Českých Budějovicích na hřbitově u sv. Prokopa. Pohřbu se účastnilo velké množství duchovenstva včetně kardinála Bedřicha ze Schwarzenbergu.[10]

Posmrtné pocty

Pomníky a pamětní desky

Podrobnější informace naleznete v článku Pomník Jana Valeriána Jirsíka.
Socha Jana Valeriána Jirsíka u paty Černé věže

Ihned po Jirsíkově smrti začali sbírky za účelem výstavby pomníku, nicméně pro nepřízeň císařských úřadů bylo jeho zhotovení možné až po vzniku Československa. Pomník stojí na prostranství před Černou věží a katedrálou. Monumentální bronzová socha je jedním z posledních děl J. V. Myslbeka, žulový podstavec a celková kompozice pak dílem Antonína Balšánka a Bohumila Hübschmanna. Ke slavnostnímu odhalení pomníku došlo 28. září 1926. Po obsazení Českých Budějovic německými okupačními jednotkami a ustavení německé správy nad městem byla bronzová socha roztavena a kov využit pro válečné účely. Obnovena mohla být až po pádu komunistického režimu, stalo se tak z iniciativy Klubu přátel Českých Budějovic, přičemž k slavnostnímu odhalení repliky došlo 2. října 1993.[11]

V Kralupech nad Vltavou-Minicích připomíná od roku 1934 Jana Valeriána Jirsíka pamětní deska nad vchodem fary, kde působil.

Devatenáctého června 1991 v den výročí Jirsíkova narození byla ve vestibulu Gymnázia Jana Valeriána Jirsíka odhalena pamětní deska s Jirsíkovo bustou. Autorem bronzové bysty je sochař Milan Knobloch, architektonický zasazení busty s mramorovou deskou v pozadí navrhl architekt Vladimír Rybák. Celá pamětní deska se nachází v mělkém výklenku se štukovým orámováním.[12]

Gymnázium

Po jeho smrti byla po něm pojmenována nejvýznamnější z jím založených škol, Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. Za německé okupace i za komunistického režimu bylo jeho jméno z názvu školy odstraněno, dnes je v něm opět.

Ulice

V Českých Budějovicích, Praze, Soběslavi, Lišově, Klatovech, Pelhřimově a Kácově je po něm pojmenována Jirsíkova ulice.

Dílo

  • Škola nedělní
  • Proč jsem katolíkem
  • Bohomil
  • Populární dogmatika
  • Dvanáctero listů k odděleným bratřím

Odkazy

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Uváděno též 10. června 1798, http://www.biographien.ac.at/oebl?frames=yes
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv.Mikuláše v Českých Budějovicích
  4. a b c https://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bjirsik.html
  5. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 3. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Jirsík, Johann Valerian (1798–1883), Bischof, s. 117–118. (německy) 
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Urban, Otto: Česká společnost 1848–1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 168, 177. 
  8. https://www.cdk.cz/jan-valerian-jirsik-prvni-vatikansky-koncil
  9. https://dspace5.zcu.cz/bitstream/11025/15639/1/Leblova.pdf
  10. https://www.rimov.cz/www/obecrimov/fs/info-list4-skola-a.pdf
  11. Podle hesla pomníky v Encyklopedii Českých Budějovic (2. rozšířené vydání) 2006, str. 422-423, ISBN 80-239-6706-1
  12. KOVÁŘ, Daniel. Příběhy budějovických pomníků. České Budějovice: Historicko-vlastivědný spolek v Českých Budějovicích, 2000. S. 131. 

Literatura

  • SVOBODA, Rudolf. Jan Valerián Jirsík. In the service of God, Church and Country. Berlin: Peter Lang, 2019, 282 s.
  • SVOBODA, Rudolf. Jan Valerián Jirsík (1798-1883). Kněz a teolog, in: Lukáš Fasora – Jiří Hanuš – Tomáš W. Pavlíček a kol., Kněžské identity v českých zemích (1820–1938), Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2017, s. 15-30. (ISBN 978-80-7422-567-3).
  • SVOBODA, Rudolf. Osvícenské vlivy v pedagogickém díle Jana Valeriána Jirsíka, Cornova. Revue České společnosti pro výzkum osmnáctého století, roč. 6, č. 1/2016, s. 77-90 (ISSN 1804-6983).
  • SVOBODA, Rudolf. Jan Valerián Jirsík a První vatikánský koncil (1869-1870), Církevní dějiny, roč. 9, č. 19, 2016, s. 4-27 (ISSN 1803-0068).
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 326–331. 
  • BLÜMLOVÁ, Dagmar. Sto tváří z jihočeské kulturní historie. Pelhřimov: Nová tiskárna, 2000. S. 26–29 ISBN 80-902584-6-8.
  • Jaroslav Kadlec, Jan Valerián Jirsík, České Budějovice: Setkání, 1993, 182 s.
  • LÉBLOVÁ, Marta. Církev, sekularizace, nacionalismus : první vatikánský koncil, vznik starokatolické církve a vztah katolické církve k sekularizaci a s ní souvisejícímu nacionalismu v letech 1870-1885 v českých zemích habsburské monarchie. Brno: L. Marek, 2009. 201 s. ISBN 978-80-87127-18-6. 
  • PLETZER, Karel. Biskup Jan Valerián Jirsík (1798–1883): Soupis literární činnosti a literatury o něm. České Budějovice : Státní vědecká knihovna, 1993. 28 s.
  • PRAVDA, Rudolf. Z galerie jihočeských vlasteneckých kněží: kapitoly z církevních a kulturních dějin jižních Čech. České Budějovice: Sdružení sv. Jana Neumanna, 2006. Knihovna Setkání. S. 20–21 ISBN 80-86074-27-7 .
  • SVOBODA, Rudolf – Soňa Kamenová – Radka Novotná, The Life And Theological Work of Jan Valerián Jirsík – Actual State of Research Issue, Notitiae historiae ecclesiasticae 1/2013, s. 15-19 (ISSN 1338-9572).

Související články

Externí odkazy

4. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Josef Ondřej Lindauer
18511883
Jan Valerián Jirsík
Nástupce:
František Schönborn

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
COA bishop CZ Jirsik Jan Valerian.png
Autor: GiMa38, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms (shield only) of Jan Valerián Jirsík, bishop of České Budějovice, Czech Republic (1851 - 1883).
Wappen Bistum Budweis.png
Autor: David Liuzzo, Licence: Attribution

Wappen des Bistums

Budweis
Minice Kralupy nad Vltavou ME CZ rectory plaque 111.jpg
Pamětní deska nad vchodem fary v Minicích, předměstí Kralup nad Vltavou. Deska, osazená roku 1934, připomíná zdejší kněžské působění (1832-46) Jana Valeriána Jirsíka, národního obrozence a pozdějšího biskupa českobudějovického.
Minice Kralupy nad Vltavou ME CZ rectory 099.jpg
Fara v Minicích, předměstí Kralup nad Vltavou. Nynější budova úostavena roku 1826. Pamětní deska nad vchodem, osazená roku 1934, připomíná zdejší kněžské působení (1832-46) Jana Valeriána Jirsíka, národního obrozence a pozdějšího biskupa českobudějovického. Celkový pohled od jv., v popředí silnice II/240 (Pražská ul.).