Jan Vedral

Prof. MgA. Jan Vedral, PhD.
Narození20. listopadu 1955 (68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, dramatik, dramaturg, teatrolog, divadelní ředitel a vysokoškolský učitel
Alma materVysoká škola múzických umění v Bratislavě
Tématadivadlo, divadelní hra, teatrologie, dramaturgie, divadelní management a umělecké vzdělávání
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vedral (* 20. listopadu 1955 Praha) je český dramatik a teatrolog, soustřeďující se především na rozhlasovou hru.

Život

Je synem režiséra Rudolfa Vedrala. Po absolvování Gymnázia Jana Nerudy v Praze nesměl být přijat k vysokoškolskému studiu, byl zaměstnán jako pomocný dělník v papírnách. Po dvouleté vojenské službě zakončil v roce 1981 dálková studia DAMU. Během studia působil jako metodik ochotnického divadla, jako dramaturg Státního divadla Oldřicha StiboraOlomouci, v 80. letech pak v Divadelním ústavu, jako dramaturg rozhlasových her v Československém rozhlase, od roku 1986 jako šéfdramaturg Divadla na Vinohradech. Díky němu se na této scéně premiérou hry Hlasy ptáků v režii Jana Kačera dne 22. června 1989 vrátil na česká jeviště Josef Topol. Od roku 1984 přednáší na DAMU, v 80. letech se významně angažoval jako lektor českého amatérského divadla. V letech 19901994 byl ředitelem Městských divadel pražských, pak (opětovně) do roku 1998 šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech, na počátku milénia působil pět let jako dramaturg Činoherního studiaÚstí nad Labem. Od roku 2005 působí jako programový poradce v Českém rozhlase.

V roce 1994 byl habilitován docentem, v roce 2001 jmenován profesorem dramaturgie činoherního divadla. V roce 2009 získal titul PhD. na VŠMU v Bratislavě za práci Horizont události (Teoretická postdramaturgie). Vedle kontinuální pedagogické činnosti na Divadelní fakultě AMU v Praze byl jedním ze zakladatelů soukromé vysoké školy Literární akademie J. Škvoreckého a dva roky jejím prorektorem, učil tři roky na Vyšší odborné škole publicistiky, od roku 2005 přednáší na Fakultě dramatických umění Akademie umění v Banské Bystrici. V současné době je šéfdramaturgem Divadla na Vinohradech.

Rodina

Od roku 1977 je ženatý (manželka, PhDr. Eva Vedralová, byla ředitelkou Koncertní a výstavní síně Atrium na Žižkově), má dva syny, divadelního producenta Jakuba a publicistu Jana.

Dílo

Klíčovým tématem, kterým se Vedral ve svých původních divadelních a rozhlasových hrách a také v dramatizacích zejména zabývá, je vztah umění a moci, nahlížený na příbězích, jež jsou buď obrazem umělecké existence v totalitě (Urmefisto – 1987, Mistr a Markéta podle Bulgakova 1987), nebo přímo studií umělce kompromitujícího se spoluprací s totalitním režimem opírající se o konkrétní události především v nedávné české minulosti (Dabér – 1997, Jackson čili showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého – 2005, We have got him (Staří režiséři) – 2008, Xaver – Český rozhlasový román, 2009).

Rozhlas

  • Kurs střelby ve ztížených podmínkách, rozhlasová hra, 1985
  • Orfeus 33 – 45, osmidílný původní rozhlasový seriál, 1985
  • Urmefisto, původní dvoudílná rozhlasová hra, 1987
  • Mistr a Markéta, třídílná rozhlasová dramatizace románu Michaila Bulgakova, 1987
  • Delfy, stereofonní rozhlasová hra, 1989
  • Ve skladišti mé hlavy, stereofonní rozhlasová hra, 1994
  • Dabér, stereofonní rozhlasová hra, 1997
  • Čtyřicet dnů, devítidílný rozhlasový seriál podle románu Franze Werfela, 1999
  • Aneurysma, původní rozhlasová hra, napsáno 1999, natočeno 2008 Slovenským rozhlasem
  • Cesty pana Gullivera, dvoudílná hra podle předlohy Jonathana Swifta, 2002
  • Símurgh (Mluva ptáků), rozhlasová pohádka podle Farúduddína Attára, 2004
  • Jackson, anebo showbyznys a umírání v tancích a písních národa českého, 2005
  • Lord Jim, pětidílný rozhlasový seriál podle románu Josepha Conrada, 2005
  • Zámek, rozhlasová dramatizace románu Franze Kafky, 2006
  • Achajové, třídílná rozhlasová hra podle antických mýtů, 2006
  • Xaver (Český rozhlasový román), sedmidílný původní seriál, 2009
  • Mor (dramatizace podle Alberta Camuse), rozhlasová hra, 2012
  • Pro strýčka příhodu, rozhlasová hra, 2015

Divadlo

  • Polly v Západní Indii, komedie podle Johna Gaye, 1981, Disk
  • Generální zázrak čili Inženýrský mýtus, komedie podle Vladimíra Párala, 1983, VČD Pardubice
  • Den delší než století, adaptace románu Čingize Ajtmatova, DNV Praha 1986
  • Urmefisto, hra inspirovaná životem a románem Klause Manna, DNV 1987
  • Mistr a Markéta, revuální pašije podle románu Michaila Bulgakova, DNV 1989
  • Zámek, dramatizace románu Franze Kafky, MDP 1991
  • Nadsamec, divadelní mystifikace podle románu Alfreda Jarryho, MDP 1993
  • Pěna dní, muzikál podle románu Borise Viana, hudba Milan Svoboda, MDP 1994
  • Bolest a kámen, hra na motivy románu Karla Schulze inspirovaná dobovými souvislostmi jeho vzniku, psáno pro DNV, zakázáno 1998
  • Obrazy z Francouzské revoluce, scénář spolu s Hanou Burešovou a Štěpánem Otčenáškem, 2000
  • Kašpar Hauser (Dítě Evropy), hra, JČD České Budějovice, 2004
  • We have got him! (Staří režiséři), hra, ND Praha 2008

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Vedral 2015.JPG
Autor: David Sedlecký, Licence: CC BY-SA 4.0
Jan Vedral, český dramatik