Jan Vella
Jan Vella | |
---|---|
Kapitán Jan Vella | |
Narození | 10. května 1906 Kladno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 10. ledna 1945 (ve věku 38 let) Beinn a' Bhùird Skotsko |
Místo pohřbení | Brookwoodský hřbitov |
Národnost | Češi |
Vojenská kariéra | |
Hodnost | Kapitán |
Doba služby | 1924–1928, 1940–1945 |
Sloužil | Československo Spojené království |
Složka | Československá armáda Royal Air Force |
Jednotka | 31. stíhací letka Leteckého pluku 3 „Generála-letce M. R. Štefánika“ 312. československá stíhací peruť RAF |
Války | Druhá světová válka |
Vyznamenání | Československý válečný kříž Čestné občanství města Kladna |
multimediální obsah na Commons |
Jan Vella (10. května 1906, Kladno[1] – 10. ledna 1945, Beinn a' Bhùird, Skotsko) byl československý stíhací pilot, později pilot bombardéru. Za okupace se krátce zúčastnil domácího odboje, poté utekl do Anglie a vstoupil do RAF. Vyznamenán Záslužným leteckým křížem.
Život
Dětství
Jan Vella se narodil 10. května 1906 v Kladně. Jeho rodiči byli Václav Vella, hutník, a Marie Vellová, rozená Jindrová. Dětství strávil v malé obci Pálečku nedaleko Kladna, kde žili jeho rodičové.
Výcvik
Prošel výcvikem ve Škole pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Chebu, který započal 1. října 1924. V roce 1925 byl pro své schopnosti mimořádně zařazen do pilotního výcviku na letounech jednosedadlových, opět na VLU v Chebu, čímž se mu splnila jeho touha a mohl se stát stíhacím pilotem. V roce 1927 ještě absolvoval kurz nočního létání, to již v Praze.
Jako pilot sloužil u 31. stíhací letky Leteckého pluku 3 „Generála-letce M. R. Štefánika“ ve Vajnorech u Bratislavy, v roce 1928 však odešel do zálohy (hodnost četaře), jelikož armáda snižovala stavy. V civilu alespoň na svou žádost konal dobrovolné lety u cvičné letky Leteckého pluku 1 „T. G. Masaryka“ v Praze-Kbelích.
Již na škole byl Jan Vella velmi schopným pilotem, což ukázala i jedna jeho sázka. Během jednoho cvičného školního letu přelezl ze zadního sedadla cvičného letadla na přední. Odměnou mu byla důtka od armády.
V civilu
Po svém propuštění z armády nastoupil do Československých státních drah jako strojvůdce. Jeho domovskou výtopnou byla Praha – Masarykovo nádraží. Nejprve byl strojvůdcem tzv. Modrého šípu, motorového rychlíkového vozu vyrobeného 1934 ve Škodových závodech v Plzni, později řídil legendární Slovenskou strelu, aerodynamický motorový expres z Tatry Kopřivnice (vyrobena 1936).
V civilu se také oženil, 30. června 1936 si v Kladně vzal Blaženu Kalíkovou, s níž měl dceru Blanku která si později vzala Jiřího Husáka.
Okupace
Během okupace spolupracoval s exportní skupinou Obrany národa a pomáhal zajistit odchody politiků, vojáků a pronásledovaných odbojářů do zahraničí. Sám se však brzy stal pronásledovaným, a proto 6. listopadu 1939 utekl do zahraničí. Přes Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Bejrút a Marseilles se dostal do Anglie (19. června 1940). Manželka a dcera zůstaly v Československu, obě brzy po jeho útěku zatklo gestapo, manželka byla rok a půl internována v táboře ve Svatobořicích.
Válka a služba v RAF
Necelé dva měsíce po svém příjezdu do Anglie, 2. srpna 1940, byl přijat do RAF a po bojovém výcviku nastoupil do 312. československé stíhací perutě. Sloužil ovšem pouze pět měsíců, poté musel službu kvůli věku opustit – dosáhl 35 let. Další dva roky strávil jako zalétávací pilot, nicméně nakonec se mu povedlo vrátit se do bojové služby, 14. dubna 1943 nastoupil jako bombardovací pilot (tam věková hranice nebyla tak přísná) do 311. československé bombardovací perutě.
Nad Atlantikem vykonal 71 bojových letů, ve vzduchu strávil 817 operačních hodin. Prováděl útoky na hladinové lodě a ponorky, prokazatelně mu bylo přiznáno potopení ponorky U-971 24. června 1944.
Smrt a pohřeb
Na počátku roku 1945 trávil Jan Vella dovolenou ve Skotsku. Při návratu zpět do Londýna odstartoval letoun spolu s ním a dalšími českými letci 10. ledna 1945 v 10:46. V Londýně však nepřistál a ani následné pátrání nic nezjistilo, proto byla posádka prohlášena za nezvěstnou (předpokládalo se její zmizení v moři). Až po sedmi měsících dva turisté objevili vrak letounu i s mrtvou posádkou v náročném horském terénu ve Skotsku.
Smutnou ironií osudu se stal nejen fakt, že vynikající pilot Vella přišel o život, když se vracel z dovolené, ale též, že měl původně v plánu dopravit se do Londýna vlakem – cesta ho jako strojvůdce zajímala. Ovšem Karel Kvapil, pilot havarovaného letounu, ho přemluvil, aby letěl s ním. Spolu s nimi ještě zahynuli Leo Linhart, Rudolf Jelen a Valter Kauders.
Pohřeb se uskutečnil 3. září 1945 na československém oddělení hřbitova v Brookwoodu, Jan Vella byl pochován do hrobu č. 28.A.3, kde jeho ostatky spočívají dodnes.
Vyznamenání
V letech 1940–1944 získal čtyřikrát Československý válečný kříž. Dne 26. ledna 1945 mu byl udělen Záslužný letecký kříž (DFC). Udělení tohoto vysokého ocenění pro Jana Vellu bylo schváleno již 2. listopadu 1944, ale ještě jej musel potvrdit panovník, proto se jeho formálního udělení Vella již nedožil.
Vellovo jméno dnes nese ulice v jeho rodném Kladně a v roce 2006 byl in memoriam jmenován čestným občanem Kladna. Jeho jméno je vytesáno na památníku zaměstnanců ČSD na Masarykově nádraží v Praze.
Odkazy
Literatura
- RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 5. část (1944). Válečný deník československých letců ve službách britského letectva 1940-1945. Cheb : Svět křídel, 2006. 752 s. ISBN 80-86808-01-7.
- ČEJKA, Eduard. Zlomená křídla. Praha : NADAS. 515 s. ISBN 80-7030-107-4
- LOUCKÝ, František. Mnozí nedoletěli. Praha : Naše Vojsko, 1989. 287 s. ISBN 80-206-0053-1.
- MALINČUK, Petr. Nebeský jezdec Jan Vella. Víkend Hospodářských novin, 12. 5. 2006, s. 18.
Reference
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kladno
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Vella na Wikimedia Commons
- fotografie Jana Velly
- místo havárie[nedostupný zdroj]
- hrob Jana Velly
- článek na Kladno minulé
- o 311. peruti
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Shazz, Licence: CC BY-SA 3.0
Znak Československa - veliký s českým nápisem
(c) Adam Ward, CC BY-SA 2.0
Aircraft remains, Beinn a' Bhuird. High up on the northern slopes of Beinn a' Bhuird, Cairngorms are the remains of Airspeed Oxford PH404, crashed 10th January 1945.
Jan Vella, československý stíhací pilot
Historický motorový vůz M 290.002 (nesprávně označený jako M 290.001) před muzeem Tatry v Kopřivnici
Autor: F l a n k e r, Licence: CC BY 3.0
United Kingdom Distinguished Flying Cross ribbon
Stužka: Československý válečný kříž 1939.
Autor: Zelenymuzik, Licence: CC BY-SA 4.0
Interiér kladenské radnice, pamětní deska Jana Velly