Jan Vrba (politik)

Ing. Jan Vrba
Ministr průmyslu ČR
(v rámci federace)
Ve funkci:
29. června 1990 – 2. července 1992
Předseda vládyPetr Pithart
PředchůdcePetr Hojer
NástupceVladimír Dlouhý
Stranická příslušnost
ČlenstvíOF
OH

Narození3. června 1937
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. listopadu 2020 (ve věku 83 let)
Příčina úmrtícovid-19
Choťženatý
Dětijedno dítě
Alma materVŠ strojní a textilní Liberec
Profesepolitik a ekonom
CommonsJan Vrba
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vrba (3. června 1937 Praha4. listopadu 2020[1]) byl český a československý ekonom a bývalý politik Občanského fóra a Občanského hnutí, po sametové revoluci český ministr průmyslu.

Biografie

V roce 1963 absolvoval strojní fakultu Vysoké školy strojní a textilní v Liberci (obor konstrukce textilních strojů). Roku 1974 ještě absolvoval Institut řízení v Praze. Pracoval v podniku Textilana Liberec. Po roce 1968 byl vedoucím několika textilních závodů tohoto podniku ve Stříbře, Aši a Novém Městě pod Smrkem. Roku 1978 se stal ředitelem Textilany Liberec. V září 1984 byl jmenován náměstkem ministra průmyslu České socialistické republiky. Byl ženatý, měl jedno dítě.[2]

Po sametové revoluci se zapojil do politiky. 29. června 1990 byl jmenován ministrem průmyslu ve vládě Petra Pitharta. Portfolio si udržel do konce existence této vlády, tedy do 2. července 1992.[3] Do vlády usedl za Občanské fórum, po jeho rozpadu zastupoval Občanské hnutí.[4]. Ve funkci ministra spolu s premiérem Petrem Pithartem v dubnu roce 1991 potvrdil privatizaci podniku Škoda Auto německé firmě Volkswagen, kterou připravili v 2. polovině roku 1990 a domluvili s představiteli Volkswagenu (gen. ředitelem Carlem Hahnem) ministr Miroslav Grégr, místopředseda vlády František Vlasák, tehdejší ředitel Škody Dědek, mladoboleslavské odbory a další lidé, smlouvu ve věci privatizace podepsali v prosinci 1990 ze vládu Miroslav Grégr a za VW Carl Hahn[5]. Federální ministr financí Václav Klaus tehdy přitom favorizoval metodu kupónové privatizace a po vítězství ODS ve volbách roku 1992 zastavil další privatizační projekty, které ministr Vrba chystal pro podniky Tatra Kopřivnice, Liaz a Škoda Plzeň.[6]

V roce 2011 se uvádělo, že pracoval pro skandinávský investiční fond v Česku.[6] Zemřel dne 4. listopadu 2020 ve věku 83 let.[7] Před smrtí onemocněl covidem-19.[8]

Odkazy

Reference

  1. ČTK. Zemřel bývalý ministr průmyslu z Pithartovy vlády Jan Vrba, stál za privatizací Škody. Hospodářské noviny (iHNed.cz) [online]. 2020-11-06 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  2. Zpráva ČTK: Ing.Tomáš Hradílek, ministr vnitra, Datum vydání: 29.6.1990, Čas vydání:, ID: A-005.
  3. Vláda Petra Pitharta (29.06.1990-02.07.1992) [online]. vlada.cz [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. 
  4. Přehled členů vlád (ministrů a jejich náměstků) [online]. psp.cz [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. srovn. Miroslav Grégr, Jiří Hroník: Atomový dědek Miroslav Grégr: Se skromností sobě vlastní, Euromedia Group 2020, s. 150-152.
  6. a b Klaus chtěl Škodovku prodat přes kupony, vzpomíná exministr Vrba [online]. idnes.cz [cit. 2013-02-03]. Dostupné online. 
  7. Zemřel bývalý ministr průmyslu Jan Vrba. Novinky.cz [online]. Borgis, 2020-11-06 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 
  8. Zemřel Jan Vrba, bývalý ministr průmyslu z Pithartovy vlády. Bylo mu 83 let, před smrtí se léčil s covidem. Lidovky.cz [online]. 2020-11-06 [cit. 2020-11-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“