Jan Vrba (spisovatel)

Jan Vrba
Narození10. července 1889
Klenčí pod Čerchovem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí28. května 1961 (ve věku 71 let)
Domažlice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, básník, učitel, lesník, prozaik, novinář a redaktor
Tématalesnictví, próza, poezie a žurnalistika
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Vrba (10. července 1889 Klenčí pod Čerchovem[1][2] – 28. května 1961 Domažlice) byl český lesník, učitel, básník a spisovatel.

Život

Narodil se v učitelské rodině a měl čtyři mladší sourozence. Studium gymnasia v Domažlicích nedokončil, roli v tomto rozhodnutí měla smrt matky (1905) a nový otcův sňatek. Rozhodl se stát lesníkem. Nejdříve byl lesním adjunktem v Zruči nad Sázavou, pak dva roky strávil v lesnické škole v Jemnici na Moravě[2] a v letech 1910–1914 studoval na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Ve Vídeňském deníku začal poprvé uveřejňovat své žurnalistické práce, první básně mu otiskl v roce 1909 regionální týdeník Obrana Podyjí v Dačicích. Několik prací mu otiskly Šaldovy noviny. Na studia si přivydělával v letech 1911–1912 jako asistent kurzů pro hajné v Berouně. Po začátku války pracoval na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou a v tomto období mu Právo lidu otisklo několik fejetonů z přírody. V roce 1915 narukoval, ale vojenské služby byl zproštěn. Odešel ze Zruče, aby v Jemnici[2] v letech 1916–1919 učil na tamní lesnické škole a aby se zde oženil se svou studentskou láskou. V roce 1919 se vrátil do rodného kraje, ze školství odešel. Několik povídek mu uveřejnil Zvon, vydal knižně své verše. V letech 1920–1923 byl redaktorem plzeňského časopisu Pramen a také sokolského časopisu v Plzni Na stráži (1920–1921). Mimo to byl redaktorem měsíčníku Pramen.[3] Literatuře se věnoval po zbytek svého života, který prožil v Domažlicích. Zde se mj. v roce 1939 podílel na organizaci svatovavřinecké pouti, která vešla do dějin coby nejmasovější z národních a protiokupačních manifestací v období počátků Protektorátu. V Domažlicích také ve věku 71 let zemřel. Pochovali jej v rodném Klenčí.[4] Byl bratrancem Jindřicha Šimona Baara.

Ke spisovatelově poctě bylo roku 2009 u příležitosti 120. výročí jeho narození pojmenováno Alejí Jana Vrby staleté dubové stromořadí v Zapomenutém údolí u zaniklé vesnice Bystřice.

Literární tvorba

Řada knížek se opírá o jeho profesní lesnickou a mysliveckou zkušenost a ty jsou označovány jako cenné dodnes. Posmrtně vydané sebrané spisy obsáhly 76 svazků. Bývá nazýván básníkem lesa, stromů a zvěře. V několika knihách se věnoval historii Chodska.[5]

Poezie

  • Radostné zaslíbení (1914), knížka veršů
  • Svítání a svět (1924), knížka veršů

Novely, povídkové knížky

  • Les (1917)
  • Zahrada gestsemanská (1918), vlastenecká
  • Sázava (1918)
  • Knihy československých spisovatelů (1919)
  • Jitřní lov (1919)
  • Kniha z přírody (1920)
  • V poslední stráni (1921)
  • Bažantnice (1922)
  • Zelené šero (1922)
  • Vysoký sníh (1924)
  • Borovice (1925)
  • Chromá liška a jiné příhody (1925)
  • Lesáci (1926)
  • Divoženky (1926)
  • Zapomenuté údolí (1926)
  • Dražinovská hora (1926)
  • Nejsilnější vášeň (1927)
  • Mniška (1929)
  • O myšce hrabalce (1929), pro děti
  • Madlenka z Pece (1930)
  • Duše na horách (1931)
  • Převrat (1932)
  • Zlatý klíček (1932), pro děti
  • Otokar Březina a jiní přátelé v mé paměti (1932)
  • Tajemný svět (1934)

a další

Romány

  • Člověk boží (1917)
  • Dolina (1917)
  • Boží mlýny (1919)
  • Jan Martin Šanda (1920)
  • Zubřany (1920)
  • Beranuc dvůr (1924)
  • Chodsko pod Haltravou (1924)
  • Chodské rebelie (1924–1926), trilogie
  • Chodský černý týden (1947)
  • Chodský bílý týden (1947)
  • Prokop Veliký (1934), historický dvoudílný
  • Soumrak Hadlasuc rodu (1929)
  • Zbytkový statek (1930)
  • Odpusť nám naše viny (1945)

Filmové zpracování

Román Boží mlýny se dočkal filmového zpracování již v roce 1929 (němý film režiséra Medeottiho-Boháče), v roce 1938 byl uveden stejnojmenný film od Václava Wassermana v české a souběžně s jiným hereckým obsazením i v německé verzi. Českou verzi vysílala i Česká televize (naposledy 15. prosince 2008).[6]

Galerie

  • Jan Vrba
    Jan Vrba
  • Jan Vrba, 1928
    Jan Vrba, 1928
  • Jan Vrba při práci
    Jan Vrba při práci
  • Jan Vrba s rodinou 1928
    Jan Vrba s rodinou 1928

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ a b c Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 48. 
  3. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Jan Vrba, s. 114. 
  4. ↑ BLAHYNKA, Milan. Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. Kapitola Jan Vrba, s. 682. 
  5. ↑ CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Jan Vrba, s. 550. 
  6. ↑ Boží mlýny – synopse a data vysílání na webu České televize

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Vrba 1928.jpg
Jan Vrba, spisovatel
Jan Vrba s rodinou 1928.jpg
Jan Vrba, spisovatel
Vrba Jan (1889-1961).jpeg
Jan Vrba (1889 - 1861), Český lesník, učitel, básník a spisovatel.
Jan Vrba.jpg
Jan Vrba, spisovatel