Jan Vyklický

JUDr. Jan Vyklický
Předseda Obvodního soudu pro Prahu 10
Ve funkci:
1990[1] – 2010
NástupceMichal Výtisk
2. prezident Soudcovské unie ČR
Ve funkci:
1991 – 1996
PředchůdcePavel Šváb
NástupceZdeněk Novotný
Narození30. srpna 1949
Úmrtí4. února 2018 (ve věku 68 let)
Alma materUniverzita Karlova
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Vyklický (30. srpna 1949 – 4. února 2018[2]) byl český soudce, působící u pražských obvodních soudů a později u Nejvyššího správního soudu. Spoluzakládal Soudcovskou unii a byl jejím prezidentem a později čestným prezidentem.

Život

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a od roku 1974 působil jako soudce. Nejdříve na občanskoprávních úsecích několika pražských obvodních soudů (1974–1980 Obvodní soud pro Prahu 4, 1980–1982 Obvodní soud pro Prahu 5, 1982–1990 Obvodní soud pro Prahu 1 a 1990–2012 Obvodní soud pro Prahu 10),[3] přičemž působil také jako místopředseda Obvodního soudu pro Prahu 1 a následně jako předseda Obvodního soudu pro Prahu 10. Odborně se mj. zabýval žalobami o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Od roku 2011 byl dočasně přidělen k Nejvyššímu správnímu soudu, jehož soudcem se stal o dva roky později.[4]

Již v první polovině roku 1989 senát pod jeho vedením zčásti vyhověl žalobě Petra Uhla proti šéfredaktorovi Rudého práva Zdeňku Hořenímu, podané v červenci 1988, požadující opravu uveřejněných nepravdivých údajů; dále pak senát pod vedením Jana Vyklického v září a počátkem listopadu 1989 rozhodl ve prospěch historika Ericha Kulky (mj. proti nakladatelství Melantrich) a Jiřiny Šiklové (proti Rudému právu), v obou případech rovněž o opravu uveřejněných nepravdivých tvrzení.[5]

Podílel se na ustavení Soudcovské unie České republiky, v letech 1990–1996 byl jejím prezidentem a od roku 2000 čestným prezidentem[6], a byl také jedním ze zakladatelů české pobočky Transparency International.[7] Na mezinárodním poli byl členem centrálních výborů Mezinárodní a Evropské asociace soudců, správní rady nadace Justice in the World a komise UIM/IAJ pro statusové otázky soudců a organizaci moderního soudnictví. Těmto otázkám se celý svůj profesní život také intenzivně věnoval.[4] V roce 2013 byl oceněn stříbrnou Randovou medailí za zásluhy na fungování demokratického právního státu a za reprezentaci českých právníků v zahraničí.[8] Jeho jméno nese „Cena Jana Vyklického“, udělovaná od roku 2019 za mimořádný počin v oblasti justice.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ HVÍŽĎALA, Karel. Jan Vyklický: Justice se buduje pro zlé časy. Hospodářské noviny [online]. 2002-12-09 [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřel soudce a bývalý prezident Soudcovské unie Jan Vyklický. Novinky.cz [online]. 2018-02-04 [cit. 2018-02-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Česká národní rada ve III. volebním období. Tisk č. 102 – Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu některých soudců z povolání k soudům ČSR [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. Česká národní rada ve IV. volebním období. Tisk č. 50 – Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu některých soudců z povolání k soudům ČSR [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. Česká národní rada v V. volebním období. Tisk č. 187 – Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu některých soudců z povolání k soudům ČSR [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2014-07-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b JUDr. Jan Vyklický (* 1949) [online]. Brno: Nejvyšší správní soud, rev. 2014-01-16 [cit. 2014-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-22. 
  5. ↑ SOUDCOVSKÁ UNIE ČESKÉ REPUBLIKY. Soudcovská unie České republiky 1990-2020. Příprava vydání Tomáš Němeček. 1. vyd. Praha: Soudcovská unie České republiky, 2020. 256 s. ISBN 978-80-7502-467-1. Kapitola Před rokem 1989: Příběh soudcovské odvahy, s. 11–14. 
  6. ↑ SOUDCOVSKÁ UNIE ČESKÉ REPUBLIKY. Soudcovská unie České republiky 1990-2020. Příprava vydání Tomáš Němeček. 1. vyd. Praha: Soudcovská unie České republiky, 2020. 256 s. ISBN 978-80-7502-467-1. S. 191. 
  7. ↑ Registr zájmů členů orgánů Transparency International – Česká republika, o.p.s. [online]. Praha: Transparency International – Česká republika [cit. 2014-06-27]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. ↑ KANTOROVÁ, Hana. Slavnostní předávání medailí Antonína Randy za rok 2013. Ad notam. 18. prosince 2013, čís. 6, s. 37. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-26.  Archivováno 26. 2. 2014 na Wayback Machine.
  9. ↑ SOUDCOVSKÁ UNIE ČESKÉ REPUBLIKY. Soudcovská unie České republiky 1990-2020. Příprava vydání Tomáš Němeček. 1. vyd. Praha: Soudcovská unie České republiky, 2020. 256 s. ISBN 978-80-7502-467-1. S. 142, 252, 255. 

Literatura

  • SOUDCOVSKÁ UNIE ČESKÉ REPUBLIKY. Soudcovská unie České republiky 1990-2020. Příprava vydání Tomáš Němeček. 1. vyd. Praha: Soudcovská unie České republiky, 2020. 256 s. ISBN 978-80-7502-467-1. 
  • BAXA, Josef. Odešel strážce soudcovských mravů. Lidové noviny. 12. 2. 2018, s. 13. Smuteční řeč na pohřbu 9. února 2018 v krematoriu v Praze-Strašnicích. 
  • VYKLICKÝ, Jan. Úskalí soudcovské nezávislosti – východiska a závěry. In: Konference o nezávislosti justice – předpokladu spravedlivého procesu: Praha, 19.–20. října 2006. Praha: Česká advokátní komora, 2007. ISBN 978-80-254-0852-0. Tem. blok 4. Úskalí soudcovské nezávislosti, s. 76–82.
  • VYKLICKÝ, Jan. Co soudci očekávají a co potřebují od nejvyššího soudu. In: ŠIMÍČEK, Vojtěch (ed.). Role nejvyšších soudů v evropských ústavních systémech – čas pro změnu?. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2007. Sborník příspěvků z právnické konfer. konané 22. a 23. listopadu v Brně. ISBN 978-80-210-4262-9. Sborníky, svazek č. 32. S. 225–229. (Část. slovenský text, angl. resumé)

Externí odkazy