Jan Zdeněk Bartoš

Jan Zdeněk Bartoš
JZ Bartos.jpg
Narození4. června 1908
Dvůr Králové nad Labem, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. června 1981 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materPražská konzervatoř
Povoláníhudební skladatel a učitel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Zdeněk Bartoš (4. června 1908 Dvůr Králové nad Labem1. června 1981 Praha) byl český hudební skladatel.

Život

Absolvoval dvouletou obchodní školu a vedle toho studoval hru na housle u Karla Huršla v Hradci Králové. Hudební praxi získal jako houslista v řadě orchestrů. V 18 letech ho otec zplnoletnil, aby mohl získat licenci k založení vlastního hudebního soubor, byl i hudebníkem kočovné divadelní společnosti. Později vstoupil se svým souborem do služeb francouzské námořní společnosti Messageries Martimes se sídlem v Marseille. Na jejích lodích procestoval Středozemní moře, Dálný východ, a dostal se i na Madagaskar.

Po krátkém působení v Paříži se vrátil domů a doplňoval si hudební vzdělání na Pražské konzervatoři pod vedením Otakara Šína a poté v mistrovské škole u Jaroslava Křičky. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Za války působil i jako pedagog.

V roce 1945 začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. Od roku 1956 byl vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury, v roce 1958 začal vyučovat na Pražské konzervatoři (jeho žáky byli např. Otomar Kvěch, Juraj Filas nebo Jiří Gemrot) a v roce 1959 z ministerstva odešel a stal se hlavním redaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Později se věnoval pouze výuce na konzervatoři a skladatelské činnosti. V 70. letech byl rovněž předsedou pražské Mozartovy obce. Vedle hudby napsal i knihy O hudebních formách (1960), Hudba volá SOS (1969) a Breviář posluchače hudby (1983).

Dílo

Jevištní díla

  • Král manéže (Baletní pantomima o 14 scénách)
  • Hanuman (balet podle Svatopluka Čecha 1941)
  • Mirella (balet, 1956)
  • Prokletý zámek (opera o 1 jednání, 1951, libreto Zdeněk Lorenc, premiéra 3. června 1951 Divadlo Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem)
  • Útok na nebe (opera o 4 jednáních, 1955, libreto podle hry Jindřicha Zpěváka Pařížská komuna, neprovedeno)
  • Je libo ananas? (opereta, 1956)
  • Rýparka (lidová zpěvohra)

Orchestrální skladby

  • Symfonie č.1 pro velký orchestr, op.65 (1952)
  • Symfonie č.2 pro komorní orchestr, op.78 (19561957)
  • Symfonie č.3 pro smyčcový orchestr (19641965)
  • Symfonie č.4, Koncertantní symfonie pro oboe d'amore a smyčcový orchestr (1968)
  • Symfonie č.5
  • Symfonie č.6 pro dechový kvartet a smyčcový orchestr (1974)
  • Symfonie č.7 (1977)
  • Introdukce a rondo pro housle a orchestr, op.13 (1937)
  • Concertino pro fagot a orchestr, op.34 (1943)
  • Staří přátele, Koncertantní suita pro violu, kontrabas a 9 dechových nástrojů (1964)
  • Concerto da camera pro violu a smyčcový orchestr (1970)
  • Koncert pro housle a smyčcový orchestr (1972)
  • Concerto per Due Boemi pro basklarinet, klavír a smyčcový orchestr (1975)
  • Koncert pro trio pro housle, violu, violoncello a smyčcový orchestr (1975)
  • Sonáta pro trombon, 12 smyčců a klavír (1978)
  • Capriccio concertante pro hoboj a komorní orchestr (1979)

Komorní hudba

  • Malá suita ve starém slohu (1935)
  • Partita pro violu, op.36 (1944)
  • 11 smyčcových kvartetů
  • Sonatina pro violu a klavír, op.46 (1947)
  • Duetto pro 2 housle, op.60 (1951)
  • Elegie pro violoncello a klavír (nebo varhany) (1952)
  • Divertimenta pro dechové nástroje
  • Klavírní kvartet, op.81
  • Trio pro housle, violu a harfu (1961)
  • Preludia (Preludes) pro flétnu a klavír (1963)
  • Musica piccola, Suita (1964)
  • Trio pro housle, violu a violoncello, op.123 (1967)
  • Miniatury pro violoncello a klavír (1970)
  • Adagio, elegiaco a rondo pro lesní roh a klavír (1974)
  • 2 nonety
  • Klavírní tria
  • Deset skladbiček pro 3 zobcové flétny (1976)
  • Fantazie pro violu sólo (1980)

Klavírní skladby

  • Dvouhlasé invence, op.5
  • Maličkosti (1947)
  • Sonáta č.1 (1956)
  • Sonáta č.2 „Giocosa“, op.82 (1959)

Vokální skladby

  • Kmotr Váňa (kantáta na slova Jana Nerudy)
  • Běžec míru (kantáta – oceněno na olympiádě v Londýně r. 1948)
  • Krásná země (kantáta – 1949)
  • V míru žít (kantáta – 1951)
  • Tractatus pacis (kantáta - 1973)
  • Z podkrkonošského špalíčku (1973)
  • Meditace na Štursova "Raněného" pro mezzosoprán a smyčcový orchestr (nebo smyčcový kvartet), op.76 (1956)
  • Dětem (To Children), písňový cyklus na slova Zdeňka Kriebla pro soprán a klavír (1972)
  • Píseň domova pro smíšený sbor (1969)

a řada dalších písní, písňových cyklů a sborů, scénická hudby, hudba pro rozhlasové pořady. Komponoval i hudbu zábavnou a taneční.

Odkazy

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 23, 223, 283. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
JZ Bartos.jpg
Autor: Je ne sais pas., Licence: CC BY-SA 4.0
Bartos en train de lire l'un de ses nombreuses partitions;