Jan Zdeněk Bartoš

Jan Zdeněk Bartoš
Narození	4. června 1908 Dvůr Králové nad Labem, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	1. června 1981 (ve věku 72 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Pražská konzervatoř
Povolání	hudební skladatel a učitel
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Zdeněk Bartoš (4. června 1908 Dvůr Králové nad Labem – 1. června 1981 Praha) byl český hudební skladatel a pedagog hudební teorie.

Jan Zdeněk Bartoš se od dětství učil hrát na housle. Nejprve však jako šestiletý získal první veřejný úspěch ve zpěvu a hře na klavír. Jako houslista působil od 14 let. Absolvoval dvouletou obchodní školu (kvůli rodičům) a nastoupil profesní dráhu úředníka. Vedle toho však studoval hru na housle u Karla Huršla v Hradci Králové. Hudební praxi získal jako houslista v řadě orchestrů. V 18 letech ho otec zplnoletnil, aby mohl získat licenci k založení vlastního hudebního souboru, byl i hudebníkem kočovné divadelní společnosti. Později vstoupil se svým souborem do služeb francouzské námořní společnosti Messageries Martimes se sídlem v Marseille a v letech 1929–1931 byl zaměstnán jako koncertní mistr. Na jejích lodích procestoval Středozemní moře, Indii, Dálný východ, Afriku, a dostal se i na Madagaskar.^[1][2]

Po krátkém působení v Paříži se vrátil domů a doplňoval si hudební vzdělání. Od roku 1933 studoval skladbu na odborné škole pro hudební pedagogy při Uměleckém sdružení českých učitelek hudby v Praze u Františka Píchy a Metoda Doležila. V letech 1935–1939 pokračoval na Pražské konzervatoři pod vedením Otakara Šína a Jaroslava Řídkého a poté na mistrovské škole u Jaroslava Křičky, jíž absolvoval v roce 1943. Hrál mimo jiné v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK. Dále působil jako houslista, ale

Během druhé světové války se ale začal zároveň věnovat i pedagogické činnosti.^[1][2] Od roku 1941 vyučoval hudební výchovu na pražských středních školách v Praze a počínaje rokem 1943 připravoval své studenty ke státním zkouškám z hudby na dvouletém hudebním pedagogiu Uměleckého sdružení českých učitelek hudby. Hrál v symfonických orchestrech (např. Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK, Šaškova filharmonie) i v divadelních hudebních tělesech (např. Valentova kočující společnost na Moravě, Tylovo divadlo v Praze-Nuslích, Velká opereta v Praze).^[1]

V roce 1945 začal pracovat na ministerstvu školství a kultury, věnoval se i mládežnickým orchestrům, byl uměleckým vedoucím hudebního souboru Motorletu v Jinonicích a postupně se začal prosazovat i jako skladatel. V roce 1956 se stal vedoucím hudebního odboru Ministerstva školství a kultury. V roce 1958 začal vyučovat na Pražské konzervatoři a stal se profesorem skladby a hudební teorie.^[3] Mezi jeho žáky patřili např. Otomar Kvěch, Juraj Filas nebo Jiří Gemrot. Pedagogické činnosti se věnoval až do konce života. Mezitím v roce 1959 odešel z ministerstva a stal se hlavním redaktorem (šéfredaktorem) Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (1959–1962).^[1][2][4] Později se věnoval pouze výuce na konzervatoři a skladatelské činnosti. V 70. letech byl rovněž předsedou pražské Mozartovy obce. Vedle hudby napsal i knihy O hudebních formách (1960), Hudba volá SOS (1969) a Breviář posluchače hudby (1983).^[2]

Roku 1955 dostal vyznamenání Za vynikající práci za skladatelské dílo a v roce 1973 byl jmenován zasloužilým umělcem.^[1] V roce 1968 obdržel u příležitosti svých 60. narozenin čestné občanství ve svém rodném Dvoře Králové nad Labem.^[5] Diplom si převzal na slavnostním koncertě v Hankově domě dne 13. června 1968.^[2]

V neděli 10. června 2018 byla u příležitosti 110. výročí jeho narození a 50 let od jeho jmenování čestným občanem města slavnostně odhalena Bartošova pamětní deska na jeho rodném domě v Hlávkově ulici ve Dvoře Králové nad Labem.^[2][4]

• Král manéže (Baletní pantomima o 14 scénách)
• Hanuman (balet podle Svatopluka Čecha 1941)
• Mirella (balet, 1956)
• Prokletý zámek (opera o 1 jednání, 1951, libreto Zdeněk Lorenc, premiéra 3. června 1951 Divadlo Zdeňka Nejedlého v Ústí nad Labem)
• Útok na nebe (opera o 4 jednáních, 1955, libreto podle hry Jindřicha Zpěváka Pařížská komuna, neprovedeno)
• Je libo ananas? (opereta, 1956)
• Rýparka (lidová zpěvohra)

• Symfonie č.1 pro velký orchestr, op.65 (1952)
• Symfonie č.2 pro komorní orchestr, op.78 (1956–1957)
• Symfonie č.3 pro smyčcový orchestr (1964–1965)
• Symfonie č.4, Koncertantní symfonie pro oboe d'amore a smyčcový orchestr (1968)
• Symfonie č.5
• Symfonie č.6 pro dechový kvartet a smyčcový orchestr (1974)
• Symfonie č.7 (1977)
• Introdukce a rondo pro housle a orchestr, op.13 (1937)
• Concertino pro fagot a orchestr, op.34 (1943)
• Staří přátele, Koncertantní suita pro violu, kontrabas a 9 dechových nástrojů (1964)
• Concerto da camera pro violu a smyčcový orchestr (1970)
• Koncert pro housle a smyčcový orchestr (1972)
• Concerto per Due Boemi pro basklarinet, klavír a smyčcový orchestr (1975)
• Koncert pro trio pro housle, violu, violoncello a smyčcový orchestr (1975)
• Sonáta pro trombon, 12 smyčců a klavír (1978)
• Capriccio concertante pro hoboj a komorní orchestr (1979)

• Malá suita ve starém slohu (1935)
• Partita pro violu, op.36 (1944)
• 11 smyčcových kvartetů
• Sonatina pro violu a klavír, op.46 (1947)
• Duetto pro 2 housle, op.60 (1951)
• Elegie pro violoncello a klavír (nebo varhany) (1952)
• Divertimenta pro dechové nástroje
• Klavírní kvartet, op.81
• Trio pro housle, violu a harfu (1961)
• Preludia (Preludes) pro flétnu a klavír (1963)
• Musica piccola, Suita (1964)
• Trio pro housle, violu a violoncello, op.123 (1967)
• Miniatury pro violoncello a klavír (1970)
• Adagio, elegiaco a rondo pro lesní roh a klavír (1974)
• 2 nonety
• Klavírní tria
• Deset skladbiček pro 3 zobcové flétny (1976)
• Fantazie pro violu sólo (1980)

• Dvouhlasé invence, op.5
• Maličkosti (1947)
• Sonáta č.1 (1956)
• Sonáta č.2 „Giocosa“, op.82 (1959)

• Kmotr Váňa (kantáta na slova Jana Nerudy)
• Běžec míru (kantáta – oceněno na olympiádě v Londýně r. 1948)
• Krásná země (kantáta – 1949)
• V míru žít (kantáta – 1951)
• Tractatus pacis (kantáta - 1973)
• Z podkrkonošského špalíčku (1973)
• Meditace na Štursova "Raněného" pro mezzosoprán a smyčcový orchestr (nebo smyčcový kvartet), op.76 (1956)
• Dětem (To Children), písňový cyklus na slova Zdeňka Kriebla pro soprán a klavír (1972)
• Píseň domova pro smíšený sbor (1969)

a řada dalších písní, písňových cyklů a sborů, scénická hudby, hudba pro rozhlasové pořady. Komponoval i hudbu zábavnou a taneční.

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 23, 223, 283. 

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Zdeněk Bartoš
• Seznam děl na Hudebním informačním středisku