Jan Zieliński
| Jan Zieliński | |
|---|---|
_(52883593913).jpg) Jan Zieliński na Monte-Carlo Masters 2023 | |
| Přezdívka | Zielak[1] |
| Stát |  Polsko |
| Datum narození | 16. listopadu 1996 (27 let)[2] |
| Místo narození | Varšava, Polsko[2] |
| Bydliště | Varšava, Polsko |
| Výška | 180 cm[2] |
| Hmotnost | 83 kg[2] |
| Profesionál od | 2019 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 801 645 USD |
| Tenisová raketa | Yonex |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 0–2 |
| Nejvyšší umístění | 769. místo (20. září 2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 76–50 |
| Tituly | 3 ATP, 5 challengerů, 14 ITF |
| Nejvyšší umístění | 7. místo (19. června 2023) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | finále (2023) |
| French Open | 3. kolo (2022) |
| Wimbledon | 2. kolo (2022) |
| US Open | čtvrtfinále (2022) |
| Smíšená čtyřhra | |
| Tituly | 1 |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítěz (2024) |
| French Open | 1. kolo (2023) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 1. listopadu 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Zieliński (* 16. listopadu 1996 Varšava) je polský profesionální tenista, deblový specialista. Na grandslamu zvítězil na Australian Open 2024 po boku Tchwajwanky Sie Šu-wej ve smíšené čtyřhře. Zahrál si rovněž s Monačanem Hugem Nysem finále čtyřhry Australian Open 2023, v němž podlehli Jasonu Kublerovi a Rinkymu Hijikatovi.[3][4] Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje včetně Mastersu Internazionali BNL d'Italia 2023. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devatenáct titulů ve čtyřhře.[5]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2021 na 769. místě a ve čtyřhře v červnu 2023 na 7. místě. Trénuje ho Mariusz Fyrstenberg.[1][2]
V polském daviscupovém týmu debutoval v roce 2020 kališskou baráží 2. světové skupiny proti Hongkongu, v níž vyhrál se Szymonem Walkówem čtyřhru. Poláci postoupili do 2. světové skupiny po výhře 4:0 na zápasy. V ní opět zvládl deblové utkání po boku Łukasze Kubota proti salvadorskému páru. Do září 2023 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[6]
Tenisová kariéra
V roce 2014 ovládl juniorské mistrovství Polska v kategorii osmnáctiletých. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše v březnu 2014 na 25. příčce. V letech 2016–2019 vystudoval bakalářský obor sportovní management na Georgijské univerzitě v Athens, za níž hrál univerzitní tenis. Ve druhém ročníku odešel s Robertem Loebem poražen z finále čtyřhry národního šampionátu NCAA 2017. Do boje o titul postoupili jako šestý pár v historii univerzity, a první od roku 2005.[7]
Na okruhu ATP Tour debutoval červencovou čtyřhrou Swiss Open Gstaad 2021. S krajanem Szymonem Walkówem postoupili až do finále, v němž podlehli Švýcarům Marcu-Andreovi Hüslerovi a Dominicu Strickerovi startujícím na divokou kartu. Na příjmu získali jen jedinou z 35 výměn.[8] Z druhé turnajové účasti, zářijového Moselle Open 2021 v Metách, si již odvezl deblový titul. Po semifinálové výhře nad nejvýše nasazenými Kontinenem s McLachlanem, zdolali ve finále s krajanem Hubertem Hurkaczem monacko-francouzskou dvojici Hugo Nys a Arthur Rinderknech po dvousetovém průběhu. Na cestě za titulem neztratili žádný set. Jednalo se o jejich premiérovou společnou účast.[9][10]
Do čtyř čtyřher nastoupil v lednové soutěži reprezentačních týmů, ATP Cupu 2022. Tři z nich s Walkówem vyhrál, z jedné odešel po boku Hurkacze poražen. V semifinále proti Španělsku odehrál první dvouhru na túře ATP. Na dvacátého hráče světa Pabla Carreña Bustu však získal jen tři gamy. Poláci vypadli po prohře 1:2 na zápasy. O necelé dva týdny později debutoval na grandslamu v mužském deblu Australian Open 2022, kde se jeho partnerem stal Kazachstánec Alexandr Bublik. Na úvod však nenašli recept na americko-jihokorejský pár Marcos Giron a Kwon Sun-u. Do třetího kola se probojoval s Nysem na French Open 2022, než jim stopku vystavili Brit Lloyd Glasspool s Finem Harrim Heliövaarou.[11] V sezóně 2022 dohrál jako poražený finalista čtyřhry na marrákešském Grand Prix Hassan II a letním Winston-Salem Open ze série US Open. Do první z nich zasáhl s Italem Andreou Vavassorim[12] a do druhé s Monačanem Hugem Nysem.[13]
Finále na Grand Slamu
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2023 | Australian Open | tvrdý |  Hugo Nys |  Rinky Hijikata Jason Kubler | 4–6, 6–7(4–7) |
Smíšená čtyřhra: 1 (1–0)
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 2024 | Australian Open | tvrdý |  Sie Šu-wej |  Desirae Krawczyková Neal Skupski | 6–7(5–7), 6–4, [11–9] |
Finále na okruhu ATP Tour
Čtyřhra: 8 (3–5)
|
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | červenec 2021 | Gstaad, Švýcarsko | antuka | Szymon Walków |  Marc-Andrea Hüsler Dominic Stricker | 1–6, 6–7(7–9) |
| Vítěz | 1. | září 2021 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Hubert Hurkacz | Hugo Nys Arthur Rinderknech | 7–5, 6–3 |
| Finalista | 2. | duben 2022 | Marrákeš, Maroko | antuka |  Andrea Vavassori |  Rafael Matos David Vega Hernández | 1–6, 5–7 |
| Finalista | 3. | srpen 2022 | Winston-Salem, Spojené státy | tvrdý | Hugo Nys | Matthew Ebden Jamie Murray | 4–6, 2–6 |
| Vítěz | 2. | září 2022 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Hugo Nys | Lloyd Glasspool Harri Heliövaara | 7–6(7–5), 6–4 |
| Finalista | 4. | leden 2023 | Australian Open, Melbourne, Austrálie | tvrdý | Hugo Nys | Rinky Hijikata Jason Kubler | 4–6, 6–7(4–7) |
| Vítěz | 3. | květen 2023 | Řím, Itálie | antuka | Hugo Nys |  Robin Haase Botic van de Zandschulp | 7–5, 6–1 |
| Finalista | 5. | říjen 2023 | Basilej, Švýcarsko | tvrdý (h) | Hugo Nys |  Santiago González Édouard Roger-Vasselin | 7–6(10–8), 6–7(3–7), [1–10] |
Tituly na challengerech ATP
| Legenda |
|---|
| Challengery (0 D; 5 Č) |
Čtyřhra (5 titulů)
| Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 26. září 2020 | Sibiu, Rumunsko | antuka | Hunter Reese | Robert Galloway Hans Hach Verdugo | 6–4, 6–2 |
| 2. | 17. dubna 2021 | Split, Chorvatsko | antuka | Szymon Walków | Grégoire Barrère Albano Olivetti | 6–2, 7–5 |
| 3. | 10. července 2021 | Braunschweig, Německo | antuka | Szymon Walków |  Ivan Sabanov Matej Sabanov | 6–4, 4–6, [10–4] |
| 4. | 14. srpna 2021 | Meerbusch, Německo | antuka | Szymon Walków |  Dustin Brown Robin Haase | 6–3, 6–1 |
| 5. | 12. března 2022 | Roseto degli Abruzzi, Itálie | antuka | Hugo Nys |  Roman Jebavý  Philipp Oswald | 7–6, 4–6, [10–3] |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Zieliński na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Jan Zielinski | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Jan Zieliński na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 1. listopadu 2023
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Poprvé spolu a hned grandslamový titul. Hijikata s Kublerem proměnili divokou kartu v triumf na Australian Open. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online.
- ↑ ; ENTWISTLE, Luke. Hugo Nys loses out in Australian Open final. Monaco Life [online]. 2023-01-28 [cit. 2023-01-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Jan Zieliński na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 27. června 2023
- ↑ Jan Zieliński na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 23. května 2023
- ↑ Jan Zielinski - 2018-19 - Men's Tennis. University of Georgia Athletics [online]. 2019 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marc-Andrea Huesler/Dominic Stricker Victorious On Home Soil In Gstaad [online]. ATP Tour, 2021-07-25 [cit. 2021-10-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hubert Hurkacz Beats Pablo Carreno Busta For Metz Title. ATP Tour [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-09-29]. Dostupné online.
- ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Hurkacz získal třetí letošní titul, v Métách vyhrál i čtyřhru. TenisPortal.cz [online]. 2021-09-26 [cit. 2021-09-29]. Dostupné online.
- ↑ Jan Zielinski | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-09-06]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Rafael Matos & David Vega Hernandez Win Marrakech Title In ATP Tour Team Debut. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-04-09 [cit. 2022-04-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ebden/Murray Win Winston-Salem Title In Team Debut. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-27 [cit. 2022-08-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Zieliński na Wikimedia Commons - Jan Zieliński na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Jan Zieliński na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Jan Zieliński na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Jan Zieliński v databázi Olympedia (anglicky)
- Jan Zieliński na X (dříve Twitteru)
- Jan Zieliński na Instagramu
Média použitá na této stránce
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
.svg)
.svg)
Finská vlajka
Flag of Jamaica. “The sunshine, the land is green, and the people are strong and bold” is the symbolism of the colours of the flag. GOLD represents the natural wealth and beauty of sunlight; GREEN represents hope and agricultural resources; BLACK represents the strength and creativity of the people. The original symbolism, however, was "Hardships there are, but the land is green, and the sun shineth", where BLACK represented the hardships being faced.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
