Jan Znoj
| Jan Znoj | |
|---|---|
.jpg) ak. soch. Jan Znoj | |
| Narození | 12. března 1905 Kyjov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 24. března 1950 (ve věku 45 let) Praha  Československo |
| Povolání | pedagog, sochař, učitel, keramik, malíř, umělecký pedagog a důstojník |
| Příbuzní | Tomáš Butta (vnuk)[1] |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Znoj (12. března 1905 v Kyjově[2] – 24. března 1950 v Praze) byl akademický sochař, keramik a pedagog.
Život
Jan Znoj byl synem pekaře Jiljího Znoje a jeho manželky Žofie, rozené Zlámalové. Rod Znojů (dříve psáno i jako Znoyů) se dle regionálního historika Jakuba Vrbase usadil roku 1649 ve Ždánicích. Praděd Jana Znoje Bartoloměj Znoj (1785–1828) byl hrnčířský cechmistr. Děd Filip Znoj byl tkalcem ve Ždánicích. Jan měl dva bratry: Josefa (1897–1942) a Ladislava (narozen 1906 v Archlebově, zemřel 1984), který byl keramik. Dcera MUDr. Jitka Buttová-Znojová, vnuk ThDr. Tomáš Butta.
Jan Znoj se učil malířem v ateliéru svého bratrance Arnošta Poláška, kde byly malovány opony a divadelní dekorace. Stejně jako bratr Ladislav se vyučil keramickému řemeslu v Modre na Slovensku. Poté studoval v letech 1923–1924 na Státní odborné škole keramické v Bechyni, 1924–1927 na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u Heleny Johnové, 1927–1928 na Kunstgewerbeschule ve Vídni u profesora Eugena Steinhofa. Během studií navštívil Itálii, Francii, Německo a Dánsko. Jako pedagog působil na Státní odborné škole v Teplicích (1928–1929) a Státní škole pro porcelánový průmysl v Karlových Varech (1930–1931), od roku 1932 působil jako profesor Státní odborné keramické školy v Praze.
Dílo
- 1932 – socha Miroslava Tyrše v Kyjově
- 1932 – pamětní deska Josefa Mánese na zámku v Čechách pod Kosířem
- 1934–1939 – výzdoba modlitebny Husova sboru Církve Československé husitské na Vinohradech v Praze (plastiky Mojžíše, proroka Izaiáše, proroka Jeremiáše, Cyrila a Metoděje, Jana Husa, Jana Amose Komenského)
- 1935 – sochy Cyrila a Metoděje, určené pro kapli v Jeruzalémě
- portrét herce Rudolfa Deyla
- pomník předsedy vlády Antonína Švehly v Čelákovicích
- pomník T.G. Masaryka ve Velkých Karlovicích
- pomník malíře Rembrandta
- pomník J.A. Komenského
- portrét starosty města Kyjova JUDr. Karla Kozánka
- portrét malíře Jano Köhlera
- 1946 – obraz Jaro na Kyjovsku v nemocnici v Kyjově
Odkazy
Reference
- ↑ Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019. ISBN 978-80-7017-261-2.
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
Literatura
- JINDRA, Martin – SLADKOWSKI, Marcel (eds.): Biografický slovník Církve československé husitské. CČSH, Praha 2020, s. 626-627.
- Sbory Církve československé husitské – architektonické dědictví našich regionů. Fakulta stavební ČVUT v Praze a CČSH, Praha 2018, s. 70-71.
- Jiří Dunděra, 33 životů, 2005
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Znoj na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Znoj
- Jan Znoj v informačním systému abART
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jan Znoj (1905-1950), český akademický sochař, keramik a pedagog.
Autor: Radek Linner, Licence: CC BY 3.0
Socha Miroslava Tyrše z roku 1932 u sokolovny v Kyjově od akademického sochaře Jana Znoje