Jan z Aldringenu
Jan hrabě z Aldringenu | |
---|---|
Narození | 10. prosince 1588 nebo 10. listopadu 1588 Lucembursko |
Úmrtí | 22. července 1634 (ve věku 45 let) Landshut |
Místo pohřbení | Prüll Charterhouse |
Povolání | voják |
Titul | hrabě |
Období | třicetiletá válka |
Nábož. vyznání | katolík |
Choť | Livia z Arca |
Děti | 0 |
Rodiče | Leonhard Aldringen, Markéta Klaut |
Příbuzní | Jan Marek z Aldringenu, bratr Pavel z Aldringenu bratr |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jan z Aldringenu (německy Johann Graf von Aldringen; 10. prosince 1588 Lucemburk – 22. července 1634 Landshut) byl císařský polní maršál, voják ve službách katolické ligy za třicetileté války. Byl zapojen do spiknutí proti Albrechtu z Valdštejna.
Život
Jako katolík a voják-žoldnéř vstoupil do císařské armády. Za třicetileté války se poprvé proslavil roku 1624, kdy společně s Albrechtem z Valdštejna zvítězili v bitvě u Desavy. Poté dosáhl hodnosti polního maršála. Roku 1627 byl povýšen do stavu svobodných pánů. V dubnu roku 1632 v bitvě u Rainu (na řece Lechu) jeho vojsko porazilo švédskou armádu, ale Jan byl zraněn. Téhož roku byl za hrdinství povýšen do hraběcího stavu.
Po vraždě Albrechta z Valdštejna a jeho blízkého spolupracovníka Viléma Kinského, do nichž byl Jan z Aldringenu zapojen, získal konfiskací od císaře Ferdinanda II. panství Teplice, původně patřící Kinskému. [1][2]
Smrt
18. července 1634 v hodnosti generálporučíka Katolické ligy se s jednotkou dragounů a s Bavory podílel na znovudobytí města Řezna. Odtamtud přijeli do Landshutu, který byl 20. července 1634 napaden švédskou armádou pod vedením Bernarda Sasko-Výmarského a hraběte Gustava Horna. 22. července 1634 Švédové zaútočili na Landshut a Jan z Aldringenu byl při ústupu zastřelen, když se snažil se svým koněm přeplavat řeku Isar. Švédové Landshut následně dobyli a vypálili.
Rodina
Oženil se s hraběnkou Livií z Arca, sestrou manželky Matyáše Gallase. Manželství bylo bezdětné, vdova zemřela krátce po Janově smrti.
Odkazy
Reference
- ↑ Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. 1. díl. Argo Praha 2008, s. 17
- ↑ ČORNEJOVÁ, Ivana. Temno. 1. vyd. Praha: Paseka, 2022. 208 s. ISBN 978-80-7637-286-3. Kapitola Válka, peníze, víra, s. 45.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Aldringenu na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Johann Aldringer