Jan z Gentu

Jan z Gentu
vévoda z Lancasteru
Narození6. března 1340
Gent
Úmrtí3. února 1399
Leicester Castle
PohřbenKatedrála sv. Pavla v Londýně
ManželkaBlanka z Lancasteru
Konstancie Kastilská
Kateřina Swynfordová
PotomciFilipa z Lancasteru
Alžběta z Lancasteru
Jindřich IV. Anglický
Kateřina z Lancasteru
Jan Beaufort
Jindřich Beaufort
Tomáš
Jana
RodPlantageneti
OtecEduard III.
MatkaFilipa z Hainault
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan z Gentu (angl. John of Gaunt, 6. března 13403. února 1399), 1. vévoda z Lancasteru, byl anglický šlechtic, který pocházel z královského rodu Plantagenetů. Narodil se jako třetí syn anglického krále Eduarda III.Filipy Henegavské. Jeho původní přídomek je odvozen ze jména jeho rodiště, města Gentu v současné Belgii.

Měl velký vliv na politický vývoj a život u dvora za vlády krále Richarda II. Tato doba byla poznamenaná politickými spory, ale Jan z Gentu nikdy proti králi Richardovi otevřeně nevystoupil. Byl předkem anglických králů z rodu Lancasterů Jindřicha IV., Jindřicha V.Jindřicha VI. Zdá se, že jeho portrét je společně s příbuznými ukryt ve Wiltonském diptychu, kde je zobrazen jako postava Jana Křtitele.[1]

Život

Jan z Gentu měl čtyři manželské děti a pět dětí nemanželských. První z nemanželských dětí měl s dvorní dámou své matky a čtyři další se svou dlouholetou milenkou Kateřinou Swynfordovou, která se nakonec stala v roce 1396 jeho třetí zákonitou manželkou. Děti, vzešlé z tohoto původně nemanželského vztahu, se staly zakladateli vévodské rodiny Beaufortů, která nesla své jméno podle hradu, kde se děti narodily. Tito jeho potomci, tři synové a jedna dcera, byli po jeho sňatku s Kateřinou roku 1396 legitimizováni jako jeho plnoprávní dědici papežskou bulou. Společně s Kateřinou Swynfordovou se tak stal, mimo jiné, předkem několika významných osob historie – jedním z jejich synů byl Jindřich Beaufort, biskup z Winchesteru a později kardinál. Jejich vnučkou byla Cecilie rozená Neville, matka králů Eduarda IV. a Richarda III. a jejich prapravnukem byl i Jindřicha VII., který se stal v roce 1485 po bitvě u Bosworthu anglickým králem a zakladatelem dynastie Tudorů.

Když Jan z Gentu 3. března 1399 zemřel, propadla jeho panství králi, protože Richard II. vypověděl jeho syna z druhého manželství, tehdy známého jako Jindřich z Bolingbroke, v roce 1398 ze země. Vévoda Jindřich a král Richard II. byli bratranci. Jindřich se s malým vojskem vrátil do Anglie, aby se domohl svých práv. Postupně využil nespokojenosti s Richardovou vládou a sesadil ho. Poté vládl jako anglický král Jindřich IV. Stal se prvním potomkem Jana z Gentu na anglickém trůnu.

Jan z Gentu zemřel 3. února 1399 a byl pohřben vedle své první manželky Blanky z Lancasteru v chrámové lodi původní katedrály svatého PavlaLondýněalabastrové hrobce.

Vévoda z Lancasteru

Nákres společného náhrobku Jana z Gentu a Blanky z Lancasteru, katedrála svatého Pavla v Londýně

Poprvé se oženil roku 1359 s Blankou z Lancasteru. Po smrti svého tchána roku 1361 zdědil polovinu jeho nemovitostí, titul hraběte z Lancasteru a postavení největšího vlastníka půdy na severu Anglie. Zbytek majetku svého tchána zdědil poté, co Blančina sestra Maud zemřela roku 1362. Titul vévoda z Lancasteru mu byl roku 1362 udělen Eduardem III. Jan byl tak velmi dobře zabezpečen a vlastnil nejméně třicet hradů a panství v Anglii a také ve Francii. Jeho majetek byl rozsahem a organizací srovnatelný s majetkem anglického krále.

Po smrti svého staršího bratra Eduarda, tzv. „černého prince“, se Jan z Gentu rozhodl bránit církevního reformátora Johna Wycliffa. Důvod není přesně znám, ale mohlo se jednat o protiváhu narůstajícího světského vlivu římskokatolické církve. V době, kdy anglické vojsko utrpělo porážky ve stoleté válceFrancií začala být Eduardova vláda, vlivem narůstajících daní a jeho vztahu s Alicí Perrersovou, nepopulární. Veřejné mínění jej spojovalo s neúspěchy Anglie a její vlády toho období. Zatímco král a princ z Walesu měli status hrdinů válečných bojů, Jan sám nikdy nedosáhl výraznějšího vojenského úspěchu, který by mohl zvýšit jeho reputaci.

Když Eduard III. roku 1377 zemřel a jeho následníkem trůnu se stal jeho desetiletý synovec Richard, Janův vliv se zvětšil. Nicméně objevovala se i obvinění proti němu, že usiluje o převzetí královské moci pro sebe. Jan, jako regent Anglie v době než Richard dosáhl plnoletosti, učinil některá nepopulární rozhodnutí týkající se daní, která vedla roku 1381 až k rolnické vzpouře, během níž vzbouřenci zničili Savojský palácLondýně.

Roku 1386 odjel do Kastilie, aby jako manžel Konstancie Kastilské, s níž se roku 1371 oženil, uplatnil svůj nárok na kastilský trůn. Nicméně Richardovy vladařské chyby vyvolaly v Anglii napětí, které hrozilo přerůst v občanskou válku. Až on sám, po svém návratu do země roku 1389, byl schopen dohodnut kompromis mezi Lordy Odvolateli a králem Richardem, kterou se podařilo nastolit období relativního politického klidu. V následujícím období se jeho pověst schopného státníka upevnila.

Manželství a potomci

  • Jeho prvním potomkem byla nelegitimní dcera Blanka, kterou měl s matčinou dvorní dámou Marií z Hilarie. Tento vztah skončil před jeho prvním sňatkem.
  • 19. května 1359 se oženil s Blankou z Lancasteru, dcerou Jindřicha, hraběte z Lancasteru. Blanka podlehla roku 1369 morové nákaze. S Blankou měl dcery Filipu a Alžbětu a syna Jindřicha. Filipa z Lancasteru se provdala za Jana I. z Avisu a stala se tak matkou portugalského krále Eduarda I. Alžběta uzavřela sňatek s Johnem Hollandem, vévodou z Exeteru. Syn Jindřich se po jeho smrti ještě v roce 1399 stal králem Anglie jako Jindřich IV.
  • roku 1371 se oženil s Konstancií Kastilskou, dcerou krále Petra Kastilského a tak získal nárok na kastilský trůn. S Konstancií měl dceru Kateřinu, která se provdala za kastilského krále Jindřicha III. a stala se tak matkou kastilského krále Jana II.
  • V době, kdy byl ženat s Konstancií, stal se otcem čtyř dětí se svou milenkou Kateřinou Swynfordovou. Po smrti Konstancie roku 1396 se s Kateřinou roku 1396 oženil a legitimizoval své děti jako své dědice, ale byly vyloučeny z nároku na anglický trůn. S Kateřinou měl tyto potomky – Johna Beauforta, 1. hraběte ze Somersetu, kardinála Henryho Beauforta, Thomase Beauforta, vévodu z Exeteru a Jane.

Vývod z předků

 
 
 
 
 
Jindřich III. Plantagenet
 
 
Eduard I.
 
 
 
 
 
 
Eleonora Provensálská
 
 
Eduard II.
 
 
 
 
 
 
Ferdinand III. Kastilský
 
 
Eleonora Kastilská
 
 
 
 
 
 
Johana z Ponthieu
 
 
Eduard III.
 
 
 
 
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
Filip IV. Sličný
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
 
Izabela Francouzská
 
 
 
 
 
 
Jindřich I. Navarrský
 
 
Jana I. Navarrská
 
 
 
 
 
 
Blanka z Artois
 
Jan z Gentu
 
 
 
 
 
Jan I. z Avesnes
 
 
Jan II. Holandský
 
 
 
 
 
 
Adéla Holandská
 
 
Vilém III. Holandský
 
 
 
 
 
 
Jindřich V. Lucemburský
 
 
Filipa Lucemburská
 
 
 
 
 
 
Markéta z Baru
 
 
Filipa Henegavská
 
 
 
 
 
 
Filip III. Francouzský
 
 
Karel I. z Valois
 
 
 
 
 
 
Isabela Aragonská
 
 
Johana z Valois
 
 
 
 
 
 
Karel II. Neapolský
 
 
Markéta z Anjou
 
 
 
 
 
 
Marie Uherská
 

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John of Gaunt na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Tomb John of Gaunt and Blanche of Lancaster.jpg
The lost monument of John of Gaunt and his wife Blanche of Lancaster in the Old St. Paul's Cathedral. Engraving with the title 'A view of the monuments ... as they stood in September 1641' from William Dugdale's "The history of St Paul's Cathedral", London 1714.
Johnofgaunt.jpg
Anachronistic portrait of John of Gaunt, 1st Duke of Lancaster (1340-1399), Knight of the Garter, fourth but third surviving son of King Edward III of England. Property of his descendant the Duke of Beaufort, hanging at Badminton House, Gloucestershire. Portrait commissioned in about 1593 by Sir w:Edward Hoby (1560-1617) for display inside Queenborough Castle, Kent, probably modelled on Gaunt's now lost tomb effigy in Old St Paul's Cathedral. (Source: Harris, Oliver D. (2010). "'Une tres riche sepulture': the tomb and chantry of John of Gaunt and Blanche of Lancaster in Old St Paul's Cathedral, London", published in Journal of the Church Monuments Society, Vol.25, p.16). (Sir Edward Hoby served from 1597 as Constable of Queenborough Castle in Kent, but had served earlier from 1592 as a Member of Parliament for Kent). Gaunt's tabard shows the royal arms of Castile and León impaling his differenced paternal royal arms, while on the Tudor-style shield (circumscribed by the Garter) Castile and León is shown as an inescutcheon of pretence, representing his claim to that kingdom by right of his second marriage to Constance of Castile. He is dressed in black armour, as was the custom of his eldest brother the Black Prince. Inscribed in Latin: Johannes filius quartus Edwardi Tertii. Rex Castellae et Legione (sic, Legionis?) Dux Lancastriae Constabularius Caste(llae) de Queensbourg quinto Octobris Anno Regni Edwardi Tertii Anglia(e) 50o Franciae 37o ("John, fourth son of Edward III. King of Castile and of León (Castella et Legio), Duke of Lancaster, Constable of the Castle of Queenborough on the fifth of October in the year of the reign of Edward the Third, of England the 50th (i.e. 1376), of France the 37th").