Jan z Moravy

Jan z Moravy
Vysoce důstojný a osvícený; Jan z Moravy
	patriarcha aquilejský
	Jan z Moravy (fiktivní portrét, B. Paprocký, Zrcadlo slavného Markrabství moravského, 1593)
Církev	římskokatolická
Sídlo	Aquileia
Jmenování	27. listopadu 1387
Emeritura	13. října 1394
Předchůdce	Filip d'Alençon
Nástupce	Antonio I. Gaetani
Znak
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	kanovník královské kapituly sv. Petra a Pavla v Brně (před 1365–1380); probošt královské kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě (1368–1380); biskup litomyšlský (1380–1387); biskup olomoucký (1387);
Osobní údaje
Datum narození	kolem 1345
Datum úmrtí	13. října 1394 (asi 49 let)
Místo úmrtí	Udine, Itálie
Vyznání	římskokatolické
Sídlo	Aquileia
Rodiče	Jan Jindřich
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan z Moravy (kolem 1345 – 13. října 1394, Udine) byl nemanželský syn moravského markraběte Jana Jindřicha Lucemburského, biskup litomyšlský (1380–1387) a olomoucký (1387), patriarcha aquilejský (1387–1394).

Život

Původ a mládí

Narodil se jako levoboček Jana Jindřicha a neprovdané ženy svobodného stavu neznámého jména a původu, pravděpodobně kolem roku 1345.^[1] Od počátku byl pro svůj nelegitimní původ zřejmě určen k církevní dráze. Vyrůstal pravděpodobně na Moravě, kde navštěvoval některou ze škol – snad olomouckou katedrální, neboť v letech 1357 a 1358 je uváděn jako „žák olomoucké diecéze“.^[2] Před rokem 1365 se stal kanovníkem královské kapituly sv. Petra a Pavla v Brně, toho roku také studoval na artistické fakultě.^[3] Na konci roku 1368 byl při pobytu v Římě svým strýcem Karlem IV. jmenován proboštem královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, neboť stávající probošt Burchard z Hardeggu při římské jízdě zemřel. Jan se ujal svého úřadu až po návratu do Českého království v létě 1369.^[4]

Episkopáty

V první polovině roku 1380 Jan rezignoval na brněnský kanonikát a vzdal se též úřadu vyšehradského probošta, neboť byl po smrti Albrechta ze Šternberka zvolen a vysvěcen litomyšlským biskupem.^[5] (Avignonský papež Klement VII. do tohoto úřadu však jmenoval Hynka Kluku z Klučova, který ale působil převážně u kurie v Avignonu a jeho reálný vliv na diecézi byl nulový. Přesto se však až do roku 1394 označoval jako zvolený biskup litomyšlský.^[6]) Jan převzal správu biskupství, které v následujících letech řídil. Již na přelomu let 1380 a 1381 se po smrti Jana ze Středy pokusil stát olomouckým biskupem, který měl mnohem větší vliv. Jan byl s podporou Václava IV. kapitulou skutečně zvolen, ovšem post nakonec získal kvůli momentálním církevně-politickým zájmům českého krále Petr Jelito.^[7] Počátek Janova episkopátu byl poznamenán sporem s pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, který vyvrcholil roku 1384 vzájemnou exkomunikací. Posléze se však jejich vztahy normalizovaly.^[8] Petr Jelito v roce 1387 zemřel a Jan podnikl druhý pokus o získání tohoto stolce. Tentokrát s podporou svých polorodých bratrů, markrabat Jošta a Prokopa, a proti vůli krále Václava.^[9] Pravděpodobně byl zvolen olomouckou kapitulou a je možné, že s pomocí bratrů a s posvěcením nejvyššího maršálka Jindřicha z Lipé biskupství obsadil, i když se králi Václavovi IV. podařilo dosáhnout rychlého papežského jmenování olomouckým biskupem Mikuláše z Riesenburka.^[10]

Aquilejský patriarchát

V 80. letech 14. století probíhaly v aquilejském patriarchátu rozsáhlé vnitřní spory a země byla vyčerpána válkou. Dne 27. listopadu 1387 jmenoval papež Urban VI., snad na radu Václava IV., Jana z Moravy patriarchou aquilejským, čímž skončilo i jeho biskupské působení v Litomyšli a Olomouci. Zejména v Udine, hospodářském a strategickém centru patriarchátu, byla volba přijata s velkým nadšením.^[11]

Do Itálie dorazil Jan v září následujícího roku^[12] a vzhledem k tomu, že chtěl udržet postavení uvadající patriarchální moci, provedl některé reformy a poté zahájil rozsáhlé násilné represe vůči svým odpůrcům z řad plutokracie.^[13] Tím se dostal do rozsáhlého konfliktu s místní šlechtou, takže situace v zemi se nijak neuklidnila. Rod Savorgnanů, který dlouhá staletí prakticky ovládal Udine, se chtěl pomstít za vraždu Federica ze Savorgnana z roku 1389, kterou rodina přičítala právě Janovi (i když podle pramenů bylo jeho zapojení do události spíše nepravděpodobné).^[14] Savorgnanská klika nechala v létě 1392 zabít Janova rádce biskupa Augustina, bývalého převora augustiniánského kláštera v Brně.^[15]

Sám Jan byl Savorgnany zavražděn 13. října 1394 na svém udinském hradě, podle jiných pramenů před jeho branami.^[16] Vzhledem ke špatným vztahům Jana a místních důležitých rodin bylo Janovo tělo hned následujícího dne po jeho smrti přesunuto do hrobky jeho strýce, patriarchy Mikuláše, čímž mu byl odepřen vlastní hrob.^[17]

V historické paměti v Udine byl i s podporou Savorgnanů líčen jako tyran, který si smrt zasloužil, naopak v Cividale se těšil značné úctě.^[18]

Historiografická záměna s Janem Soběslavem

Pravděpodobně zásluhou barokního historika Tomáše Pešiny z Čechorodu^[19]^[20] byl Jan z Moravy po následující staletí zaměňován se svým polorodým legitimním bratrem Janem Soběslavem, který se měl v roce 1380 podle tradičního výkladu zříci postavení mladšího moravského markraběte a vydat se na duchovní dráhu nejprve litomyšlského biskupa a poté aquilejského patriarchy. Nelegitimní Jan, levoboček Jana Jindřicha, tak byl dlouho považován za nepříliš významného probošta, který měl zemřít někdy krátce po roce 1380.^[21]

Odkazy

Reference

↑ SCHMIDT, Ondřej. Aquilejský patriarcha Jan z Moravy († 1394). Biografie jednoho lucemburského levobočka. Brno, 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Petr Elbel. s. 30. Dostupné online. [Dále jen Schmidt.]
↑ Schmidt, s. 31.
↑ Schmidt, s. 32.
↑ Schmidt, s. 35–36.
↑ Schmidt, s. 41.
↑ Schmidt, s. 42–43.
↑ Schmidt, s. 43–46.
↑ Schmidt, s. 47–48.
↑ Schmidt, s. 49–50.
↑ Schmidt, s. 52–53.
↑ Schmidt, s. 67–68.
↑ Schmidt, s. 78.
↑ Schmidt, s. 86.
↑ Schmidt, s. 129.
↑ Schmidt, s. 115–116.
↑ Schmidt, s. 127.
↑ Schmidt, s. 130.
↑ Schmidt, s. 142.
↑ Schmidt, s. 9.
↑ Schmidt, s. 171.
↑ Schmidt, s. 143–144.

Literatura

SCHMIDT, Ondřej. Aquilejský patriarcha Jan z Moravy († 1394). Biografie jednoho lucemburského levobočka. Brno, 2015. 251 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Petr Elbel. Dostupné online.
SCHMIDT, Ondřej. Jan z Moravy: Zapomenutý Lucemburk na aquilejském stolci. Praha: Vyšehrad, 2016. 288 s. ISBN 978-80-7429-741-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan z Moravy na Wikimedia Commons

Předchůdce:
Albrecht Aleš ze Šternberka

Biskup litomyšlský
1380–1387

Nástupce:
Jan Železný

Předchůdce:
Petr III. Jelito

Biskup olomoucký
1387

Nástupce:
Mikuláš z Riesenburka

Předchůdce:
Filip z Alençonu

Patriarcha aquilejský
1387–1394

Nástupce:
Antonín I. Gaetani

[1] SCHMIDT, Ondřej. Aquilejský patriarcha Jan z Moravy († 1394). Biografie jednoho lucemburského levobočka. Brno, 2015. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Historický ústav. Vedoucí práce Petr Elbel. s. 30. Dostupné online. [Dále jen Schmidt.]

[2] Schmidt, s. 31.

[3] Schmidt, s. 32.

[4] Schmidt, s. 35–36.

[5] Schmidt, s. 41.

[6] Schmidt, s. 42–43.

[7] Schmidt, s. 43–46.

[8] Schmidt, s. 47–48.

[9] Schmidt, s. 49–50.

[10] Schmidt, s. 52–53.

[11] Schmidt, s. 67–68.

[12] Schmidt, s. 78.

[13] Schmidt, s. 86.

[14] Schmidt, s. 129.

[15] Schmidt, s. 115–116.

[16] Schmidt, s. 127.

[17] Schmidt, s. 130.

[18] Schmidt, s. 142.

[19] Schmidt, s. 9.

[20] Schmidt, s. 171.

[21] Schmidt, s. 143–144.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

Navigation

Navigace

Tématické portály