Jana Fettová
| Jana Fettová | |
|---|---|
_(52130109285).jpg) Jana Fettová na French Open 2022 | |
| Stát |  Chorvatsko |
| Datum narození | 2. listopadu 1996 (26 let) |
| Místo narození | Záhřeb, Chorvatsko[1] |
| Bydliště | Záhřeb, Chorvatsko[1] |
| Výška | 168 cm[1] |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 623 077 USD |
| Tenisová raketa | Babolat |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 266–193 |
| Tituly | 0 WTA, 5 ITF |
| Nejvyšší umístění | 97. místo (30. října 2017) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2018) |
| French Open | 2. kolo kvalifikace (2017) |
| Wimbledon | 1. kolo (2018) |
| US Open | 3. kolo kvalifikace (2017) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 55–44 |
| Tituly | 0 WTA, 5 ITF |
| Nejvyšší umístění | 357. místo (25. září 2017) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 10. června 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana Fettová (* 2. listopadu 1996 Záhřeb) je chorvatská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 97. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 357. místě. Trénuje ji bývalý chorvatský tenista Goran Prpić.[1]
Tenisová kariéra
V juniorském tenisu odešla poražena z finále dvouhry Australian Open 2014, kde ji zdolala ruská juniorka Jelizaveta Kuličkovová.
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2013, když na turnaj v turecké Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole podlehla Rakušance Tině Schiechtlové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v srpnu 2016 na ostravské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Češku Lenku Kunčíkovou ve dvou setech. Na tojotském Dunlop World Challenge 2015 s dotací 75 tisíc dolarů v závěrečném duelu dvouhry zdolala Thajku Luksiku Kumkhumovou.[2]
Průlom do elitní světové stovky žebříčku WTA dvouhry zaznamenala v jeho vydání z 18. září 2017, když se posunula ze 123. na 99. místo.[2].
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na lednovém Hobart International 2017, kde prošla kvalifikačním sítem. Cestou do prvního semifinále na její raketě postupně dohrály sedmá nasazená Kristina Mladenovicová, Američanka Sachia Vickeryová a nizozemská turnajová jednička Kiki Bertensová. Mezi poslední čtveřicí hráček pak nenašla recept na pozdější belgickou vítězku Elise Mertensovou. Na zářijovém Japan Women's Open pak postoupila do druhého kariérního semifinále. Na úvod opět zdolala hráčku elitní světové dvacítky a nejvýše nasazenou Mladenovicovou. Před branami finále ji zastavila Japonka Miju Katová, proti níž neproměnila mečbol.[1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Australian Open 2018, kde v roce 2016 nastoupila vůbec poprvé do kvalifikace Grand Slamu. V úvodním kole dvouhry zdolala Japonku Misu Egučiovou, aby se poté ocitla blízko vítězství proti dánské světové dvojce Caroline Wozniacké. V rozhodujícím setu 119. hráčka žebříčku vedla již 5–1 na gamy, ovšem nedokázala zužitkovat ani jeden ze dvou mečbolů. Dánka průběh otočila, když získala šest her v řadě a postoupila po výsledku třetího dějství 7–5.[1][3]
Finále na okruhu ITF
| Dotace turnajů okruhu ITF | |
|---|---|
| 100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
| 75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
| 50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
| 15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 9 (5–4)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítězka | 1. | 25. srpna 2014 | Ostrava, Česko | antuka |  Lenka Kunčíková | 6–4, 6–3 |
| Runner-up | 1. | 8. září 2014 | Bol, Chorvatsko | antuka | Iva Mekovecová | 4–6, 1–6 |
| Vítězka | 2. | 22. prosince 2014 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) |  Olga Jančuková | 6–2, 6–4 |
| Vítězka | 3. | 6. dubna 2015 | Dijon, Francie | tvrdý (h) | Marianna Zakarljuková | 6–3, 6–4 |
| Finalistka | 2. | 26. října 2015 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) |  Ivana Jorovićová | 3–6, 5–7 |
| Vítězka | 4. | 2. listopadu 2015 | Loughborough, Spojené království | tvrdý (h) |  Cristiana Ferrandová | 6–2, 6–1 |
| Vítězka | 5. | 29. listopadu 2015 | Tojota, Japonsko | koberec (h) |  Luksika Kumkhumová | 6–4, 4–6, 6–4 |
| Finalistka | 3. | listopad 2019 | Solarino, Itálie | koberec (h) | Giulia Gatto-Monticoneová | 6–2, 3–6, 5–7 |
| Finalistka | 4. | duben 2022 | Nottingham, Velká Británie | tvrdý |  Eudice Chongová | 2–6skreč |
Čtyřhra: 10 (5–5)
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 1. | 14. dubna 2013 | Bol, Chorvatsko | antuka |  Bernarda Peraová | Barbora Krejčíková  Polina Lejkinová | 3–6, 3–6 |
| Vítězka | 1. | 31. března 2014 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Oleksandra Korašviliová |  Ola Abou Zekryová Majar Šarífová | 6–4, 7–5 |
| Vítězka | 2. | 18. srpna 2014 | Vinkovci, Chorvatsko | antuka | Adrijana Lekajová |  Lilla Barzová Ágnes Buktová | 6–3, 7–5 |
| Vítězka | 3. | 22. prosince 2014 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) | Adrijana Lekajová |  Ayla Aksuová İpek Soyluová | 6–3, 6–4 |
| Finalistka | 2. | 16. března 2015 | Oslo, Norsko | tvrdý (h) | Adrijana Lekajová |  Justyna Jegiołková  Eva Wacannová | 1–6, 1–6 |
| Finalistka | 3. | 31. října 2015 | Istanbul, Turecko | tvrdý (h) |  Cristina Dinuová | Başak Eraydınová Polina Lejkinová | 5–7, 7–6(7–2), [5–10] |
| Vítězka | 4. | 23. října 2016 | Hamamacu, Japonsko | koberec |  Ajaka Okunová |  Sü Ťie-jü Justyna Jegiołková | 4–6, 7–6(7–5), [12–10] |
| Finalistka | 4. | únor 2019 | Glasgow, Velká Británie | tvrdý (h) |  Freya Christieová | Lesley Kerkhoveová  Anna Zajaová | 4–6, 6–3, [3–10] |
| Vítězka | 5. | květen 2019 | Monzón, Španělsko | tvrdý | Dalma Gálfiová |  Despina Papamichailová Nina Stojanovićová | 7–6(7–2), 6–2 |
| Finalistka | 3. | září 2020 | Porto, Portugalsko | tvrdý |  Erin Routliffeová | Jamie Loebová  Ana Sofía Sánchezová | 6–2, 3–6, [8–10] |
Finále na juniorce Grand Slamu
Dvouhra juniorek: 4 (2–2)
| Stav | rok | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|
| Finalistka | 2014 | Australian Open | tvrdý | Jelizaveta Kuličkovová | 2–6, 1–6 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jana Fett na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Jana Fettová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 10. června 2022
- ↑ a b c d Jana Fettová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 10. června 2022
- ↑ Karlovič - Sugita 7:6, 6:7, 7:5, 4:6, 12:10. Rekordní zápas letošního Australian Open urval chorvatský obr. Vítězstvím se vryl do historie. Sport.cz [online]. 2018-01-16 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Fettová na Wikimedia Commons - Jana Fettová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Jana Fettová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
Média použitá na této stránce
.svg)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
- Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
- White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
- Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
.svg)
