Jana Fettová

Jana Fettová
Jana Fettová na French Open 2022
Jana Fettová na French Open 2022
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození2. listopadu 1996 (28 let)
Místo narozeníZáhřeb, Chorvatsko[1]
BydlištěZáhřeb, Chorvatsko[1]
Výška168 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek981 918 USD
Tenisová raketaBabolat
Dvouhra
Poměr zápasů324–228
Tituly0 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění97. místo (30. října 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open2. kolo (2024)
Wimbledon1. kolo (2018, 2022)
US Open3. kolo kvalifikace (2017, 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů57–47
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění357. místo (25. září 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240919a19. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Fettová (* 2. listopadu 1996 Záhřeb) je chorvatská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala devět titulů ve dvouhře a pět ve čtyřhře.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2017 na 97. místě a ve čtyřhře pak v září téhož roku na 357. místě. Trénuje ji bývalý chorvatský tenista Goran Prpić.[1]

Tenisová kariéra

V juniorském tenisu odešla poražena z finále dvouhry Australian Open 2014, kde ji zdolala ruská juniorka Jelizaveta Kuličkovová.

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v březnu 2013, když na turnaj v turecké Antalyi s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. V úvodním kole podlehla Rakušance Tině Schiechtlové.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala v srpnu 2016 na ostravské události s rozpočtem deset tisíc dolarů. Ve finále přehrála Češku Lenku Kunčíkovou ve dvou setech. Na tojotském Dunlop World Challenge 2015 s dotací 75 tisíc dolarů v závěrečném duelu dvouhry zdolala Thajku Luksiku Kumkhumovou.[2]

Průlom do elitní světové stovky žebříčku WTA dvouhry zaznamenala v jeho vydání z 18. září 2017, když se posunula ze 123. na 99. místo.[2].

V singlu okruhu WTA Tour debutovala na lednovém Hobart International 2017, kde prošla kvalifikačním sítem. Cestou do prvního semifinále na její raketě postupně dohrály sedmá nasazená Kristina Mladenovicová, Američanka Sachia Vickeryová a nizozemská turnajová jednička Kiki Bertensová. Mezi poslední čtveřicí hráček pak nenašla recept na pozdější belgickou vítězku Elise Mertensovou. Na zářijovém Japan Women's Open pak postoupila do druhého kariérního semifinále. Na úvod opět zdolala hráčku elitní světové dvacítky a nejvýše nasazenou Mladenovicovou. Před branami finále ji zastavila Japonka Miju Katová, proti níž neproměnila mečbol.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Australian Open 2018, kde v roce 2016 nastoupila vůbec poprvé do kvalifikace Grand Slamu. V úvodním kole dvouhry zdolala Japonku Misu Egučiovou, aby se poté ocitla blízko vítězství proti dánské světové dvojce Caroline Wozniacké. V rozhodujícím setu 119. hráčka žebříčku vedla již 5–1 na gamy, ovšem nedokázala zužitkovat ani jeden ze dvou mečbolů. Dánka průběh otočila, když získala šest her v řadě a postoupila po výsledku třetího dějství 7–5.[1][3]

Finále série WTA 125

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–1 D)

Tituly na okruhu ITF

Legenda
Turnaje W100Turnaje W80
Turnaje W75/W60Turnaje W50
Turnaje W35/W25Turnaje W15/W10

Dvouhra: 1 (0–1)

Stavč.datumturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka1.listopad 2023Midland, Spojené státytvrdý (h)  Anna Kalinská5–7, 4–6

Dvouhra (9 titulů)

č.datumturnajkategoriepovrchsoupeřka ve finálevýsledek
1.srpen 2014Ostrava, ČeskoW10antukaČesko Lenka Kunčíková6–4, 6–3
2.prosinec 2014Istanbul, TureckoW10tvrdý (h)Ukrajina Olga Jančuková6–2, 6–4
3.duben 2015Dijon, FrancieW15tvrdý (h)Ukrajina Marianna Zakarljuková6–3, 6–4
4.listopad 2015Loughborough, Spojené královstvíW15tvrdý (h)Itálie Cristiana Ferrandová6–2, 6–1
5.listopad 2015Tojota, JaponskoW75koberec (h)Thajsko Luksika Kumkhumová6–4, 4–6, 6–4
6.říjen 2022Trnava, SlovenskoW25tvrdý (h)Maďarsko Natália Szabaninová6–3, 6–2
7.srpen 2023Vigo, ŠpanělskoW25tvrdýNizozemsko Lesley Pattinama Kerkhoveová6–7(5), 6–3, 6–1
8.duben 2024Split, ChorvatskoW75antukaTurecko İpek Özová6–0, 6–4
9.duben 2024Oerias, PortugalskoW100antukaMaďarsko Panna Udvardyová6–0, 6–2

Čtyřhra (5 titulů)

č.datumturnajkategoriepovrchspoluhráčkasoupeřky ve finálevýsledek
1.březen 2014Šarm aš-Šajch, EgyptW10tvrdýUkrajina Oleksandra KorašviliováEgypt Ola Abou Zekryová
Egypt Majar Šarífová
6–4, 7–5
2.srpen 2014Vinkovci, ChorvatskoW10antukaChorvatsko Adrijana LekajováMaďarsko Lilla Barzová
Maďarsko Ágnes Buktová
6–3, 7–5
3.prosinec 2014Istanbul, TureckoW10tvrdý (h)Chorvatsko Adrijana LekajováTurecko Ayla Aksuová
Turecko İpek Soyluová
6–3, 6–4
4.říjen 2016Hamamacu, JaponskoW25koberecJaponsko Ajaka OkunováČínská Tchaj-pej Sü Ťie-jü
Polsko Justyna Jegiołková
4–6, 7–6(7–5), [12–10]
5.květen 2019Monzón, ŠpanělskoW25tvrdýMaďarsko Dalma GálfiováŘecko Despina Papamichailová
Srbsko Nina Stojanovićová
7–6(7–2), 6–2


Finále na juniorce Grand Slamu

Dvouhra juniorek: 4 (2–2)

Stavrokturnajpovrchsoupeřka ve finálevýsledek
Finalistka2014Australian OpentvrdýRusko Jelizaveta Kuličkovová2–6, 1–6

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jana Fett na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Jana Fettová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  2. a b c d Jana Fettová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220610a10. června 2022
  3. Karlovič - Sugita 7:6, 6:7, 7:5, 4:6, 12:10. Rekordní zápas letošního Australian Open urval chorvatský obr. Vítězstvím se vryl do historie. Sport.cz [online]. 2018-01-16 [cit. 2018-01-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.