Jana Lewitová
| Mgr. Jana Lewitová | |
|---|---|
| Narození | 21. února 1954 (69 let) Praha  Československo |
| Národnost | česká |
| Vzdělání | Hudební akademie múzických umění |
| Povolání | pěvkyně, violistka, hlasová pedagožka |
| Choť | ak. mal. Jiří Voves |
| Děti | 2 |
| Rodiče | prof. MUDr. Karel Lewit a Iris Lewitová |
| Příbuzní | sourozenci: Anita Bentley-Lewitová, Tibor Lewit, Clara-Maria Helena Lewitová (dříve Hermachová) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jana Vovsová-Lewitová (* 21. února 1954 Praha) je česká pěvkyně – mezzosopranistka, violistka, harfenice, hudební a hlasová pedagožka.
Životopis
Pochází z rodiny lékaře, prof. MUDr. Karla Lewita (1916–2014), pražského neurologa, zakladatele oboru myoskeletární medicíny a jeho původem irské manželky, překladatelky Iris. Narodila se jako jejich čtvrté, nejmladší dítě.
Zpěvu se věnovala od dětství, zprvu pod vlivem své matky. V letech 1969–1973 absolvovala Akademické gymnázium v Praze. Jako mezzosopranistka začala zpívat ve sdružení Pražských madrigalistů a nastoupila ke studiu zpěvu na HAMU, po prvním ročníku přešla do třídy prof. Karla Bermana, s nímž se spřátelila i mimo školu. Soukromě se učila zpěvu u prof. Terezie Blumové. Během studií a dále až do roku 1989 zpívala s poloamatérským souborem Renesex vedeným Danielem Špičkou.
Provdala se za malíře Jiřího Vovsa. V praxi sólové pěvkyně, mezzosopranistky, nazpívala například písně Johna Dowlanda s doprovodem loutny. Spolupracovala s loutnistou Rudolfem Měřínským a s kytaristou i loutnistou Vladimírem Mertou, s nímž se věnovala repertoáru židovských šefardských písní, a ve Slavonicích spolupořádala dílnu zpěvu balad.[1]
Jako hlasová pedagožka vyučovala zpěv na pedagogické škole ve Svatém Janu pod skalou, také na katedře alternativního divadla DAMU. Vyučuje dosud soukromě.[2]
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“