Jana Lorencová

Jana Lorencová
Poslankyně Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
26. října 2013 – 26. října 2017
Stranická příslušnost
Členstvínestraník
Nestranička
ve Sněmovněza ANO 2011 (2013–2017)
do Senátuza SP (2012)
Narození2. dubna 1940
Biskupice-Pulkov
Úmrtí13. dubna 2023 (ve věku 83 let)
Fakultní nemocnice Ostrava
Choťvdaná
SídloOstrava
Profesespisovatelka, režisérka, politička, novinářka a televizní reportér
OceněníCena Ferdinanda Peroutky (2002)
medaile Za zásluhy (2018)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Lorencová (2. dubna 1940 Biskupice-Pulkov – 13. dubna 2023 Ostrava-Poruba[1][2]) byla česká novinářka a politička, v letech 2013 až 2017 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR jako bezpartijní za hnutí ANO 2011.

Život

Po absolvování gymnázia studovala v 60. letech 20. století na vysoké škole žurnalistiku, studium však nedokončila kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy. Krátce pracovala v médiích, ale i odtud byla v roce 1970 donucena odejít. Do roku 1989 pak pracovala téměř 20 let jako servírka.[3]

Po roce 1989 se vrátila zpět k novinářské praxi, založila noviny Moravskoslezský den, pracovala pro Deník a Telegraf, spolupracovala se Svobodnou Evropou.[4] Do roku 1994 působila v tištěných médiích, poté se stala zaměstnankyní České televize. V ČT se podílela jako reportérka na pořadech Nadoraz, Fakta, Klekánice, Za zdí a Případ pro reportérku.[5] Mezi nejznámější patřily její reportáže o kauze lehkých topných olejů, o podvodech s nadhodnocenými drahými kameny nebo o krachujících kampeličkách.[3][6] Spolu s Jiřím Večeřem o své nejznámější kauze LTO napsala knihu Krvavé oleje (2006) a natočila dokument-rozhovor Můj přítel vrah.[7] V souvislosti s prací investigativní novinářky se opakovaně stala terčem řady výhrůžek.[8] Do května 2009 pak vedla reportérské oddělení Českého rozhlasu 2 Praha.[6]

Získala řadu novinářských ocenění, například Cenu Ferdinanda Peroutky (2002[9][10]), Křepelky (?) a Trilobita (2004[11]).[3] V roce 2009 uvažovala o obnovení investigativního pořadu Klekánice, který byl zrušen roku 2004, v soukromém vysílání na internetu, proti čemuž se Česká televize ohradila.[6]

V posledních letech života byla opakovaně viněna z šíření dezinformací a proruské propagandy.[12][13]

Prezident Miloš Zeman ji 28. října 2018 vyznamenal medailí Za zásluhy I. stupně. To už předem avizoval 15. října v živě vysílaném pořadu Českého rozhlasu, kdy Lorencovou spolu s dalšími dvěma osobnostmi vulgárně označil za bojovníky proti „ekonomickým zmr*ům“.[3][14] Toto vyznamenání nakonec vrátila. Na šíření nepravdivých informací Janou Lorencovou právě v souvislosti s vyznamenáním tehdy upozornili např. Manipulátoři.cz[15] či Fórum 24.[16]

Jana Lorencová byla vdaná, od svých 20 let žila v Ostravě.

Politické působení

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2009 měla kandidovat jako lídryně Strany zelených v Moravskoslezském kraji. Volby se ale nakonec neuskutečnily.[17][18]

Zúčastnila se voleb do Senátu PČR v roce 2012, kdy kandidovala jako bezpartijní za Stranu práce v obvodu č. 74 – Karviná. Se ziskem 17,25 % hlasů skončila na třetím místě a nepostoupila tak do druhého kola.[19][20] Původně se jednalo o její kandidatuře za hnutí ANO 2011,[21] předseda hnutí Andrej Babiš však její kandidaturu neprosadil na ustavujícím sjezdu hnutí, přesto ji poté osobně podpořil spolu s Tomiem Okamurou.[22]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidovala jako bezpartijní ze druhého místa kandidátky hnutí ANO 2011 v Moravskoslezském kraji a byla zvolena. Získala 6 929 preferenčních hlasů a tím předskočila i lídra kandidátky Josefa Hájka, který se však do Sněmovny také dostal.[23][24] V roce 2016 podepsala návrh zákona předkladatele Zdeňka Ondráčka (KSČM) na ochranu prezidenta republiky s trestní sazbou až jeden rok vězení. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 již nekandidovala.[25]

Ocenění

medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2018)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Zemřela bývalá novinářka a poslankyně Jana Lorencová. ČT24 [online]. Česká televize [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 
  2. ↑ Zemřela novinářka a exposlankyně za ANO Jana Lorencová. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d ČTK; Lidovky.cz. ‚Tři bojovníci…’ Kdo jsou Krúpa, Vitásková a Lorencová, jimž dá Zeman státní vyznamenání?. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2018-10-15 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ POLÁKOVÁ, Lenka; NOVÁK, Jan. Kauza: "Lorencová" [video online]. YouTube: Česká televize / TV Klekánice, 2012-07-22 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Jana Lorencová [online]. NašiPolitici.cz [cit. 2013-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-06. 
  6. ↑ a b c EICHLER, Pavel (pei). ČT se nelíbí úmysl bývalé reportérky Lorencové obnovit na síti Klekánici. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-08-20 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ KOSTLÁN, František. Slušný člověk byl a je za hlupáka, říká investigativní novinářka Jana Lorencová. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2008-05-24 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ JÁNSKÁ, Lucie; iDNES.cz. Investigativní novinářku vylekalo handsfree. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2005-05-19 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nositelé Ceny Ferdinanda Peroutky – Cena Ferdinanda Peroutky [online]. [cit. 2023-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-20. 
  10. ↑ Redakce MAM; ČTK. Novinářská Cena Ferdinanda Peroutky má vítěze. MAM [online]. 2003-02-07 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  11. ↑ JIREŠ, Roman; MF DNES. Trilobit ocenil Arnošta Lustiga. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2004-12-20 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Reportáže mám ověřené, se sociálními sítěmi je to složité, říká Lorencová. Za týden si pro vyznamenání přijde. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 
  13. ↑ Exposlankyně ANO Lorencová se vyznává ze sympatií k Putinovi. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-04-22]. Dostupné online. 
  14. ↑ KRUTILEK, Ondřej. RRTV nebude za Zemanovy výroky o „ekonomickým zmr*ech“ nikoho kárat. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-06 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  15. ↑ CEMPER, Jan. Prezident Zeman vyznamená šiřitelku nepravdivých informací Janu Lorencovou. Manipulátoři.cz [online]. 2018-10-17 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  16. ↑ HOVORKOVÁ, Johana. Co šíří Lorencová, kterou ocení Zeman? Je tam všechno: migranti, konspirace i gramatické chyby. FORUM 24 [online]. 2018-10-16 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  17. ↑ Jana Lorencová kandiduje za Stranu zelených v Moravskoslezském kraji [online]. Strana zelených [cit. 2013-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-29. 
  18. ↑ BAĎURA, Jaroslav (baď); ČTK. Zelené na severu Moravy povede do voleb investigativní novinářka. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-08-06 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  19. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012, Výsledky hlasování, Obvod: 74 – Karviná [online]. Český statistický úřad, 2012 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  20. ↑ GABZDYL, Josef (jog); KRATOCHVÍL, Luboš (klu); RADOVÁ, Markéta (ama). Pokořitel Everestu zdolal v prvním kole senátního soka o 67 hlasů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-10-13 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  21. ↑ VÁLKOVÁ, Hana; DOLEJŠÍ, Václav (vdo). ANO 2011 zbrojí na volby. Babiš nenašel lídra, předsedou bude sám. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-07-31 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  22. ↑ VÁLKOVÁ, Hana (hv). Babiš stanul v čele svého ANO 2011 a představil sedm zájemců o Senát. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-08-01 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  23. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 25.10. – 26.10.2013, Přednostní hlasy pro kandidáty, Kraj: Moravskoslezský kraj, Strana: ANO 2011 [online]. Český statistický úřad, 2013 [cit. 2013-11-04]. Dostupné online. 
  24. ↑ RADOVÁ, Markéta. Ve skrytu duše jsem počítal s dvouciferným výsledkem, říká Hájek z ANO. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2013-10-27 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  25. ↑ Ano, vy už ne. Třetina Babišových poslanců se vůbec nedostala na kandidátky. Parlamentní listy.cz [online]. 20108-16 [cit. 2017-09-14]. Dostupné online. 

Literatura

  • ŠTOLL, Martin a kol. Český film : režiséři-dokumentaristé. Praha : Libri, 2009. 695 s. ISBN 978-80-7277-417-3. S. 336–337.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

CZE Medaile Za zasluhy 1st (1994) BAR.svg
Stužka: Medaile Za zásluhy I. stupně – Česká republika (od roku 1994).