Jana Nováková

Jana Nováková
Narození25. září 1948
Československo Praha
Úmrtí3. prosince 1968 (ve věku 20 let)
Německo Mnichov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Nováková (25. září 1948 Praha3. prosince 1968 Mnichov) byla česká filmová herečka a modelka. Její nástup do filmové branže a hlavně okolnosti její předčasné, násilné smrti, nebyly dodnes zcela objasněny.[1]

Život a dílo

Narodila se v Praze v roce 1948. Velké pohybové nadání rozvíjela od časného mládí v baletu i v gymnastice a později také ve sportu (tenis, golf, vodní lyžování, jízda na koni aj.). Původně chtěla být lékařkou a dva roky studovala na zdravotnické škole v Praze. Pak ale přešla na dvanáctiletku, kterou jako velmi dobrá studentka s úspěchem dokončila. Její zálibou byla literatura a poezie. Současně se v té době začala zajímat o svět módy a filmu. Jejími velkými hereckými idoly byli herci Gregory Peck, Marcello Mastroianni a herečky Audrey Hepburnová a Kim Novak. Absolvovala kurz pro manekýnky a pak už přišly první krůčky v krátkých televizních filmech a dokumentech z módního prostředí.

Jako první filmová role je zmiňována ve všech pramenech epizodní rolička ve filmu Lásky jedné plavovlásky (1965) režiséra Miloše Formana. Tam se v několika záběrech, jako kamarádka hlavní hrdinky, objevuje blondýnka Jana Nováková. Podle vzpomínek Miloše Formana v televizním pořadu Zlatá šedesátá (3. 1. 2009),[2] šlo ale spíše o komparzistku stejného jména, která měla jiný osud.

Následující rok 1966 byl pro začínající herečku Janu Novákovou velmi úspěšný a objevila se hned v několika filmech. Režisér Jan Němec ji obsadil v epizodní roli ve svém filmu O slavnosti a hostech. Dále to byly filmy Martin a devět bláznů a sci-fi Konec srpna v hotelu Ozon. První velkou filmovou rolí byla Mabel, asistentka sira Hanibala Morrise (Oldřich Nový) ve filmu Fantom Morrisvillu režiséra Bořivoje Zemana. Tuto roli získala tím, že zvítězila v konkurzu v silné konkurenci již známých hereček, jakými byly Olga Schoberová, Jitka Zelenohorská, Jana Drbohlavová a Zuzana Buriánová. Přípravu na roli pojala velmi vážně, studovala anglickou literaturu, zvyky a chování lidí v té době. Její výkon po boku hvězd českého filmového nebe, mezi které patřily vedle Oldřicha Nového i Květa Fialová, Vlasta Fabiánová a další, byl hodnocen jako bezchybný. Herečka Vlasta Fabiánová jí doporučila, aby se přihlásila na DAMU. Ve stejném roce si zahrála ještě v muzikálu Dáma na kolejích a v roce 1967 ve filmu Ta naše písnička česká.

První termín přihlášení na DAMU zmeškala, napodruhé byla úspěšná, ale DAMU nedokončila.[1]

Velkou a zároveň poslední rolí v českém filmu byla postava příslušnice leteckých sil WAAF, anglické dívky Patricie Watkinsonové, ve filmu Nebeští jezdci režiséra Jindřicha Poláka, natočeném v roce 1968. Jejími partnery byli herci Jiří Bednář a Jiří Hrzán.

Touha po rozvíjení filmové kariéry na západ od naší vlasti byla pravděpodobně jedním z důvodů, proč se v roce 1967 provdala za bohatého, o mnoho let staršího německého obchodníka Eugena Grubera a odjela s ním do Mnichova.[1] V Německu natočila jeden film, komedii Bengelchen liebt kreutz und quer (1968), pak následovaly ještě role v německém televizním "krimi" filmu a seriálu. Její spolupráce s německými filmaři se vyvíjela slibně, ale v prosinci roku 1968, ve věku 20 let, zemřela v Mnichově násilnou smrtí rukou svého manžela, který ihned po tom spáchal sebevraždu.[1] Pravděpodobným motivem činu byla žárlivost o mnoho let staršího muže na mladou herečku, ale v úvahu přicházely i jiné pohnutky (špionáž, obchod se zbraněmi).[1] Zpráva o její smrti téměř zanikla v záplavě událostí roku 1968 v tehdejším Československu a její okolnosti zůstávají stále nevysvětleny.

Filmografie

Televizní film a seriál

  • 1968 Dem Täter auf der Spur - Einer fehlt beim Kurkonzert, režie: Jürgen Roland (TV film)
  • 1968 Dem Täter auf der Spur (TV seriál)

Odkazy

Reference

  1. a b c d e TAUSSIG, Pavel. Nebeští jezdci (Tragédie Jany Novákové). Instinkt. 2008, čís. 30. Dostupné v archivu pořízeném dne 08-12-2010.  Archivováno 8. 12. 2010 na Wayback Machine.
  2. SPÁČILOVÁ, Mirka. Filmová zlatá šedesátá se vrátí nejprve v televizi, pak zamíří do kin. idnes.cz. Prosinec 2008. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“