Jana Obrovská

Jana Obrovská
Základní informace
Narození13. září 1930
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí4. dubna 1987 (ve věku 56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Žánryklasická hudba
Povoláníhudební skladatelka
Manžel(ka)Milan Zelenka
RodičeJakub Obrovský a Pravoslava Stefanová
PříbuzníBohdan Obrovský (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Obrovská (13. září 1930 Praha4. dubna 1987 tamtéž) byla česká hudební skladatelka.

Život

Byla dcerou významného českého výtvarníka Jakuba Obrovského. Skladbu studovala nejprve soukromě u Jaroslava Řídkého. Po maturitě na gymnáziu vstoupila na Pražskou konzervatoř, kde byl jejím profesorem Emil Hlobil. Absolvovala v roce 1955 Prvním klavírním koncertem. Poté pracovala jako redaktorka v nakladatelství Supraphon. S výjimkou jediného cyklu písní (na slova lidové poezie), který zkomponovala ještě v průběhu studia, se zabývala pouze instrumentální hudbou. Byla manželkou předního českého kytaristy Milana Zelenky a proslula zejména právě svými skladbami pro kytaru. Získala např. 2. cenu v prestižní mezinárodní soutěži kytarových skladeb v Paříži v roce 1972. V roce 1974 se stala její skladba Hommage a Béla Bartók na této soutěži povinnou skladbou.

Dílo

Orchestrální skladby

  • Koncert pro klavír a orchestr č. 1, 1955
  • Bulharská rapsodie, 1958
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 2, 1960
  • Koncert pro klavír a orchestr č. 3 „Concerto da Tosca“
  • Fuga, interludium a toccata pro smyčce, 1961
  • Na paměť Hirošimy, 1962
  • Concerto facile pro (kontra)alt, cembalo a orchestr, 1966
  • Concerto meditativo pro kytaru a smyčce, 1971
  • Koncert pro dvě kytary a orchestr, 1977
  • Duo pro žestě a smyčce, 1979
  • Smutek sluší viole. Fragment pro violu a komorní orchestr, 1978
  • Suita pro smyčce, 1979
  • Concertino pro housle, violu, kontrabas a smyčce, 1982
  • Concerto piccolo per flétna|flauto solo ed archi, 1984

Komorní skladby

  • Sextet pro dechové nástroje, 1955
  • Podzimní preludia pro housle a klavír, 1955
  • Sonáta pro housle a klavír, 1963
  • Arabesky pro klarinet a klavír, 1965
  • Symbiózy pro flétnu a harfu, 1967
  • Dechový kvintet,1968
  • Preludia pro kytaru, 1969
  • Hommage à Béla Bartók pro kytaru
  • Musica per tre pro housle, kytaru a akordeon
  • Passacaglia a toccata pro kytaru, 1972
  • Due musici. Koncert pro dvě kytary, 1972
  • Suoni pro basklarinet a klavír, 1974
  • Pocta českému chorálu pro kytaru, 1975
  • Musica notturna pro flétnu, basklarinet a klavír, 1975
  • Smyčcový kvartet, 1975
  • Fanfárová suita pro 13 žesťových nástrojů, 1976
  • Japonské obrázky pro kytaru sólo, 1984
  • Z pohádek. Suita pro tři kytary, 1985
  • Tři kusy pro flétnu a klavír, 1986

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“