Jana Plichtová

prof. PhDr. Jana Plichtová, PhD.
Narození10. června 1950 (73 let)
Brno
Alma materKomenského univerzita
Povolánípsycholožka a herečka
RodičeDimitrij Plichta
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jana Plichtová (* 10. června 1950 Brno) je bývalá herečka, slovenská psycholožka a odbornice v oblasti klinické psychologie a psychoterapie.

Život

Je dcerou slovenského režiséra a scenáristy Dimitrije Plichty.[1] V době svých studijních let působila na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde dokončila magisterské studium v roce 1973. Od roku 1973 až do 1990 pracovala v Ústavu experimentální psychologie SAV, kde ve svém studiu pokračovala a o pár let později (1984) získala titul kandidát věd. V letech 1995–2017 na Filozofické fakultě Univerzity Komenského působila též na pozici pedagoga, kde vyučovala sociální psychologii a kurz kvalitativní metodologie. Stážovala na Univerzitě v Stirlingu, London School of Economics and Political Sciences, spolupracovala s Maďarskou akademií věd, s Maison des Sciences de l´homme v Paříži a s Masarykovou univerzitou.[2]

Docentury dosáhla roku 1998 a pět let na to (2003) obdržela profesuru. V současné době působí v Ústavu aplikované psychologie Fakulty sociálních a ekonomických věd UK.[2][3]

V oblasti psychologie se blíže zajímala hlavně o výzkum sémantické paměti. Na toto téma napsala několik esejí do týdeníku Nové slovo. Její knížku pro děti (Kniha o alebo, alebo) o sémantické paměti ocenili jako nejkrásnější knihu roku. Kromě hlubokého zájmu o dlouhodobou paměť se věnovala také výzkumu sociálních reprezentací demokracie.[2]

Kariéra ve filmu

Svou filmovou kariéru započala spoluprací s režisérem Jurajem Herzem ve filmu Sladké hry minulého léta (1969), který získal hlavní cenu na festivalu televizních filmů v Monte Carlu. Oceněn byl v kategorii režie, kamera a hlavní ženský herecký výkon. S Herzem pak spolupracovala na dramatu Petrolejové lampy, kde ztvárnila roli znásilněné služky. Pak se většinou objevovala jen ve vedlejších rolích, s výjimkou jednoho maďarského (Zrcadlové obrazy, 1976) a jednoho německého filmu (Den idiotů, 1981), který byl nominován na Zlatou Palmu v Cannes.

V roku 1993 svoji hereckou kariéru ukončila.[4]

Publikace

Jana Plichtová je autorkou těchto knih:[5]

  • 2002: Metódy sociálnej psychológie zblízka
  • 2006: Predpoklady a mechanizmy kultúrnej evolúcie
  • 2009: Konštruovanie slovenskosti vo verejnom priestore
  • 2010: Občianstvo, participácia a deliberácia na Slovensku

Odkazy

Reference

  1. Jana Plichtová. FDb.cz [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  2. a b c Jana Plichtová: Od Lasicu a Satinského som si zachovala odstup. zena.sme.sk [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Prezident SR - Vymenovanie vysokoškolských profesorov. archiv.prezident.sk [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  4. Jana Plichtová. csfd.cz [online]. [cit. 2023-05-17]. Dostupné online. 
  5. Jana Plichtová [online]. Databáze knih [cit. 2023-05-16]. Dostupné online.