Jana Rybářová

Jana Rybářová
Jana Rybářová
	Jana Rybářová u klavíru
Narození	31. března 1936 ; Praha ; Československo
Úmrtí	11. února 1957 (ve věku 20 let) ; Praha ; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jana Rybářová (31. března 1936 Praha – 12. února 1957 Praha) byla česká herečka, která v 50. letech 20. století zazářila v českých filmech Stříbrný vítr či Proti všem. Velmi mladá a neobyčejně půvabná herečka spáchala sebevraždu několik hodin předtím, než měla být obsazena do role Jany ve filmu Vlčí jáma.^[1]

Studium, divadelní začátky

Jana Rybářová navštěvovala kurzy baletní přípravky pražského Národního divadla a zároveň byla již na obecní dívčí škole (od r. 1942) členkou divadelního kroužku a účinkovala na jeho besídkách.^[2] Ve školním roce 1947/1948 začala studovat na Státním francouzském reálném gymnasiu na Praze 19, avšak po jeho zrušení již příští školní rok přešla na střední školu na pražských Hradčanech a i zde pokračovala v hraní v zájmovém dramatickém a hudebním kroužku. Od školního roku 1951/1952 studovala na tanečním oddělení Státní konservatoře hudby v Praze, kde absolvovala v červnu 1955.^[2] Po ukončení studií byla přijata do hereckého souboru pražského Realistického divadla Zdeňka Nejedlého, ve kterém setrvala až do své předčasné smrti.^[3]

Filmové role

Roku 1954 se stala členkou kmenové skupiny herců režiséra Václava Kršky,^[2] jenž ji od té doby obsazoval do všech svých filmů. Také proto nejprve odmítala nabídky od jiných filmových režisérů a k práci s nimi se dostala až na konci svého života, kdy již ovšem největší překážku ke své další herecké profesi spatřovala ve své vlastní nedostatečné vyjadřovací technice a ve své vnitřní nejistotě.^[2]

Stříbrný vítr (1954, režie Václav Krška) (Anička)
Z mého života (1955, režie Václav Krška) (Krásnohorská)
V ulici je starý krám (1955) (FAMU) (studentka Jana)
Dalibor (1956) (Jitka) – (zpívá: Libuše Domanínská)
Labakan (1956) (Fatma)
Legenda o lásce (1956) (Širín)
Proti všem (1957) (Marta, novicka)

Televizní role

M. Majerová: Robinsonka (pro Čs. televisi upravil Ota Hofman, Televisní studio Praha, vysílání 2. 11. 1955)^[4]

Divadelní role ve hrách Realistického divadla Zdeňka Nejedlého

K. V. Rais, Fr. Horák, D. Rybínová: Zapadlí vlastenci (1955) – Albína Podzimková
R. B. Sheridan: Jak ty mně, tak já tobě (1955) – Slečna Majolena
O. Daněk: Umění odejít (1955) – Děvče
A. Kornejčuk: Křídla (1955) – Lída
Fr. Pavlíček: Chtěl bych se vrátit (1956) – Kristina
Molière: Zdravý nemocný (1956) – Cikánky
A. N. Ostrovskij: Krasavec (1956) – Paša
A. Zápotocký, J. Nezval: Bouřlivý rok (1956) – Marjánka^[3]

Deníky

Literárním odkazem Jany Rybářové se staly její deníky, provázané s pokusy o vlastní básnickou tvorbu.^[5] S prvními zápisy začala sice již r. 1946, ale soustředěně vedené jsou až deníky z posledních čtyř let jejího života – z nich lze vyvodit vývoj jejích názorů a přetrvávající krize, kterou se nakonec rozhodla vyřešit sebevraždou.^[5] Kromě nich deníky obsahují řadu životopisných pasáží: o letních pobytech v Čeřenicích na Sázavě, o školním prostředí a vztahu ke svým bližním, o lásce a končí sebezpytným rozborem jejího vztahu k opernímu zpěvákovi a herci Přemyslu Kočím.^[6]

Jaroslav Seifert o Janě Rybářové

O širší společenské reflexi osudu Jany Rybářové vypovídá i báseň Jaroslava Seiferta z jeho knihy Koncert na ostrově (oddíl Muší křídlo).^[7]