Janus
| Janus | |
|---|---|
 Románská busta Janus, Vatikánská muzea | |
| Manžel(ka) | Juturna Venilia |
| Děti | Canens Fontus |
| Rodiče | Saturn a Caelus a Entoria a Hekaté |
| Příbuzní | Hymnus[1], Felix[1] a Faustus[1] (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Janus | |
|---|---|
| mužské jméno | |
| Svátek | ??? |
| Původ | latinský |
| Četnost v Česku | 1 |
| Pořadí podle četnosti | 17610 |
| Podle údajů z roku | 2017 |
| Četnost jmen a příjmení graficky na mapě, četnost dle ročníků v grafu, původ a osobnosti | |
Janus byl v římské mytologii bůh vrat, dveří, vchodů, začátků a konců. Nejznámějším pozůstatkem je v moderní kultuře jmenovec, měsíc leden (Januar). Ačkoliv byl Janus obvykle zobrazován se dvěma opačnými tvářemi (Janus Geminus – dvojčata nebo Bifrons – Dvoutvářný), byl vlastně Quadrifrons, tedy bůh čtyř tváří (quadrifrons je latinské slovo značící v překladu čtyři čela, čtyři tváře). Janusovy dvě tváře (vousatá a bezvousá) představují slunce a měsíc.
Janus byl často symbolem změny a přeměny, jako například přeměna minulosti v budoucnost, přechod z jednoho stavu do druhého, přeměna dětství v dospělost. Byl uctíván jako bůh času setí, začátku sklizně, bůh svateb, narození nebo jiných začátků. Byl představitelem božstva, které bylo uctíváno jako středové božstvo v době přechodu od barbarství k civilizované kultuře, přechodu od vesnic do měst nebo přechodu z mládí do dospělosti.
Janus pocházel z Thessálie v Řecku. Měl mnoho dětí včetně Tiberina. Janus a jeho pozdější žena Juturna byli rodiče Fonta. Další jeho ženou byla Jana.
Janus je jedním z mnoha románských bohů, který nemá jednoznačný protějšek v řecké mytologii, ale v řecké mytologii jej nacházíme jako složeninu několika bohů (např. Hermathena, Hermares, Hermaphroditus, Hermanubis).
Legenda vypráví, že když v době Romula a Rema došlo k únosu Sabinek, ozbrojení Sabinové dobývali Řím, aby své dcery dostali zpět. Brány Janova chrámu se na pokyn Junony otevíraly, Janus však nechal vyvřít sirný pramen, který dobyvatele zahnal.[2] Na jeho počest byly dveře jeho chrámů otevřeny v době války a naopak zavřeny v době míru.
V období po době románské je chápán jako ohlašovatel Nového (zlatého) věku, ve kterém dochází k rozmachu zemědělství, zákonodárství, bankovnictví atd., přičemž Janus již není uctíván.
Reference
- ↑ a b c Karl Gottfried Wilhelm Vollmer: Iron Mountain Phoenix Data Center. Stuttgart. 1874. Dostupné online. [cit. 2017-07-10]
- ↑ Ottův slovník naučný 13. Praha: J. Otto, 1898. Dostupné online. Kapitola Janus, s. 36.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Janus na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce