Jao (vládce)

Jao
čínský císař
Ma Lin - Emperor Yao.jpg
Narození2324 př. n. l.
Kao-jou
Úmrtí2206 př. n. l. (ve věku 117–118 let)
PředchůdceDi Zhì
NástupceŠun
PotomciEhuang, Nüying a Danzhu
OtecEmperor Kù
MatkaPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10285339
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jao (čínsky pchin-jinem Yáo, znaky zjednodušené 尧, tradiční 堯) byl mytický čínský vládce, podle Zápisků historika čtvrtý z Pěti legendárních vladařů. Podle tradiční čínské chronologie panoval v letech 2358–2258 nebo 2333–2234 př. n. l.[1]

Historie

Někdy je jmenován jako I Čchi (čínsky pchin-jinem Yī Qí, znaky 伊祁), I Fang-sün (čínsky pchin-jinem Yī Fàngxūn, znaky zjednodušené 伊放勋, tradiční 伊放勳), nebo Tchang Jao (čínsky pchin-jinem Táng Yáo, znaky zjednodušené 唐尧, tradiční 唐堯).[2]

Zprvu je zmiňován především jako panovník, který za svého nástupce vybral nikoliv některého ze svých synů, ale nejlepšího z podřízených – Šuna. Později, v tradici konfuciánů a mohistů, získal na významu jako moudrý vládce.[2] Pod vlivem konfuciánů zakotvil v čínské tradici jako vynikající panovník, moudrý a morální vůdce, společně s Šunem a Jüem vzor pozdějších králů a císařů. Podle Mencia započal s uspořádáním světa.[1] Údajně zavedl první kalendář a bojoval se záplavami.

Reference

  1. ↑ a b LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 149. 
  2. ↑ a b THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. [cit. 2014-04-10]. Kapitola Persons in Chinese Mythology - Yao 堯. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wikidata-edit.svg
Autor: Krassotkin, Licence: CC BY-SA 3.0
Wikidata edit icon.
Ma Lin - Emperor Yao.jpg
Emperor Yao (堯) as imagined by the Song Dynasty painter Ma Lin (馬麟).

Hanging scroll, color on silk. Size 248 x 111.1 cm (height x width). Painting is located in the National Palace Museum, Taipei.

(See: Page 93 of 故宮圖像選萃 (Gu gong tu xiang xuan cui) Masterpieces of Chinese Portrait Painting in the National Palace Museum. Taipei: National Palace Museum. 1971.)