Japan Open Tennis Championships

Japan Open Tennis Championships
Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships
(c) Arne Müseler / www.arne-mueseler.com, CC BY-SA 3.0 de
Tenisový park Ariake

Založeno1972[1]
OdehránoJapan Open Tennis Championships 2023
MístoTokio, JaponskoJaponsko Japonsko
DějištěTenisový park Ariake
(centrální dvorec Ariake Coliseum)
Souřadnice
Povrchtvrdý – DecoTurf / venku
Obdobíříjen
Poznámkanejdéle hraný turnaj ATP v Asii
ATP Tour
1973–1989Grand Prix (okruh)
1990–1997Championship Series
1998–2008International Series Gold
2009–ATP 500

Soutěže32 dvouhra (16. kval.) / 16 čtyřhra
Dotace2 022 700 USD
Prize Money1 857 660 USD
WTA Tour
1988–1989Tier V
1990–1992Tier IV
1993–2008Tier III

Soutěže32 dvouhra (32. kval.) / 16 čtyřhra
Prize Money175 000 USD (2008)
www.japanopentennis.com/atp/en/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Japan Open Tennis Championships, oficiálně Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships,[2] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný v japonském hlavním městě Tokiu. Založen byl v roce 1972, což z něj učinilo nejdéle probíhající asijský turnaj na okruhu ATP Tour. V sezóně 2009 se stal součástí kategorie ATP Tour 500.[1] V letech 1973–1989 patřil do okruhu Grand Prix. Mezi roky 1978–2008 se jednalo o společnou událost se ženami, které v rámci okruhu WTA Tour hrály v kategorii Tier III a od sezóny 2009 navázaly ósackým Japan Women's Open.

Dějištěm je Tenisový park Ariake, v němž se hraje na dvorcích s tvrdý povrchem DecoTurf. Centrální stadion Ariake Coliseum pro 10 tisíc diváků má zatahovací střechu. V témže areálu probíhá také ženský turnaj Pan Pacific Open na túře WTA. Kvůlí rekonstrukci areálu v Ariake pro letní olympiádu 2020, se ročník 2018 uskutečnil v tokijském komplexu Musashino Forest Sports Plaza na povrchu GreenSet.[3] V roce 2023 se titulárním partnerem stala japonská společnost Kinoshita Group působící od roku 1990 ve sportovním a zábavním průmyslu. Na této pozici ukončila třináctiletou spolupráci turnaje[4] s koncernem Rakuten.[5]

Nejvyšší počet čtyř titulů ve dvouhře vyhrál Švéd Stefan Edberg.[1] Mezi ženami získala rekordní čtyři trofeje Japonka Kimiko Dateová.

Vývoj názvu turnaje

  • 1987–1993: Suntory Japan Open, partner Suntory
  • 1994–2000: Japan Open Tennis Championships
  • 2001–2008: AIG Japan Open Tennis Championships, partner AIG
  • 2009–2022: Rakuten Japan Open Tennis Championships, partner Rakuten
  • od 2023: Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships, partner Kinoshita Group

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rokvítězfinalistavýsledek
1973Austrálie Ken RosewallAustrálie John Newcombe6–1, 6–4
1974Austrálie John NewcombeAustrálie Ken Rosewall3–6, 6–2, 6–3
1975Mexiko Raúl RamírezŠpanělský stát Manuel Orantes6–4, 7–5, 6–3
1976USA Roscoe TannerItálie Corrado Barazzutti6–3, 6–2
1977Španělsko Manuel OrantesAustrálie Kim Warwick6–2, 6–1
1978Itálie Adriano PanattaUSA Pat DuPré6–3, 6–3
1979USA Terry MoorUSA Pat DuPré3–6, 7–6, 6–2
1980Československo Ivan LendlUSA Eliot Teltscher3–6, 6–4, 6–0
1981Maďarsko Balázs TaróczyUSA Eliot Teltscher6–3, 1–6, 7–6
1982USA Jimmy AriasFrancie Dominique Bedel6–2, 2–6, 6–4
1983USA Eliot TeltscherEkvádor Andrés Gómez7–5, 3–6, 6–1
1984USA David PateUSA Terry Moor6–3, 7–5
1985USA Scott DavisUSA Jimmy Arias6–1, 7–6
1986Indie Rameš KrišnanŠvédsko Johan Carlsson6–3, 6–1
1987Švédsko Stefan EdbergUSA David Pate7–6, 6–4
1988USA John McEnroeŠvédsko Stefan Edberg6–2, 6–2
1989Švédsko Stefan Edberg (2) Československo Ivan Lendl6–3, 2–6, 6–4
1990Švédsko Stefan Edberg (3) USA Aaron Krickstein6–4, 7–5
1991Švédsko Stefan Edberg (4) Československo Ivan Lendl6–1, 7–5, 6–0
1992USA Jim CourierNizozemsko Richard Krajicek6–4, 6–4, 7–6
1993USA Pete SamprasUSA Brad Gilbert6–2, 6–2, 6–2
1994USA Pete Sampras (2) USA Michael Chang6–4, 6–2
1995USA Jim Courier (2) USA Andre Agassi6–3, 6–4
1996USA Pete Sampras (3) USA Richey Reneberg6–4, 7–5
1997Nizozemsko Richard KrajicekFrancie Lionel Roux6–2, 3–6, 6–1
1998Rumunsko Andrei PavelZimbabwe Byron Black6–3, 6–4
1999Německo Nicolas KieferJižní Afrika Wayne Ferreira7–6(7–5), 7–5
2000Nizozemsko Sjeng SchalkenEkvádor Nicolás Lapentti6–4, 3–6, 6–1
2001Austrálie Lleyton HewittŠvýcarsko Michel Kratochvil6–4, 6–2
2002Dánsko Kenneth CarlsenŠvédsko Magnus Norman7–6(8–6), 6–3
2003Německo Rainer SchüttlerFrancie Sébastien Grosjean7–6(7–5), 6–2
2004Česko Jiří NovákUSA Taylor Dent5–7, 6–1, 6–3
2005Jižní Afrika Wesley MoodieChorvatsko Mario Ančić1–6, 7–6(9–7), 6–4
2006Švýcarsko Roger FedererSpojené království Tim Henman6–3, 6–3
2007Španělsko David FerrerFrancie Richard Gasquet6–1, 6–2
2008Česko Tomáš BerdychArgentina Juan Martín del Potro6–1, 6–4
2009Francie Jo-Wilfried TsongaRusko Michail Južnyj6–3, 6–3
2010Španělsko Rafael NadalFrancie Gaël Monfils6–1, 7–5
2011Spojené království Andy MurrayŠpanělsko Rafael Nadal3–6, 6–2, 6–0
2012Japonsko Kei NišikoriKanada Milos Raonic7–6(7–5), 3–6, 6–0
2013Argentina Juan Martín del PotroKanada Milos Raonic7–6(7–5), 7–5
2014Japonsko Kei Nišikori (2) Kanada Milos Raonic7–6(7–5), 4–6, 6–4
2015Švýcarsko Stan WawrinkaFrancie Benoît Paire6–2, 6–4
2016Austrálie Nick KyrgiosBelgie David Goffin4−6, 6−3, 7−5
2017Belgie David GoffinFrancie Adrian Mannarino6−3, 7−5
2018Rusko Daniil MedveděvJaponsko Kei Nišikori6–2, 6–4
2019Srbsko Novak DjokovićAustrálie John Millman6–3, 6–2
2020nehráno kvůli pandemii koronaviru
2021
2022USA Taylor FritzUSA Frances Tiafoe7–6(7–3), 7–6(7–2)
2023USA Ben Shelton  Aslan Karacev7–5, 6–1

Mužská čtyřhra

Rokvítězfinalistavýsledek
1973Austrálie Mal Anderson
Austrálie Ken Rosewall
Austrálie Colin Dibley
Austrálie Allan Stone
7–5, 7–5
1974nehráno kvůli počasí
1975USA Brian Gottfried
Mexiko Raúl Ramírez
Španělský stát Juan Gisbert
Španělský stát Manuel Orantes
7–6, 6–4
1976Austrálie Bob Carmichael
Austrálie Ken Rosewall
Egypt Ismail aš-Šáfii
Nový Zéland Brian Fairlie
6–4, 6–4
1977Austrálie Geoff Masters
Austrálie Kim Warwick
Austrálie Colin Dibley
Austrálie Chris Kachel
6–2, 7–6
1978Austrálie Ross Case
Austrálie Geoff Masters
Jugoslávie Željko Franulović
Spojené království Buster Mottram
6–2, 4–6, 6–1
1979Austrálie Colin Dibley
USA Pat DuPré
Austrálie Rod Frawley
Paraguay Francisco González
3–6, 6–1, 6–1
1980Austrálie Ross Case
Chile Jaime Fillol
USA Terry Moor
USA Eliot Teltscher
6–3, 3–6, 6–4
1981Švýcarsko Heinz Günthardt
Maďarsko Balázs Taróczy
USA Larry Stefanki
USA Robert Van't Hof
3–6, 6–2, 6–1
1982USA Sherwood Stewart
USA Ferdi Taygan
USA Tim Gullikson
USA Tom Gullikson
6–1, 3–6, 7–6
1983USA Sammy Giammalva
USA Steve Meister
USA Tim Gullikson
USA Tom Gullikson
6–4, 6–7, 7–6
1984USA David Dowlen
Nigérie Nduka Odizor
USA Mark Dickson
USA Steve Meister
6–7, 6–4, 6–3
1985USA Scott Davis
USA David Pate
USA Sammy Giammalva
USA Greg Holmes
7–6, 6–7, 6–3
1986USA Matt Anger
USA Ken Flach
USA Jimmy Arias
USA Greg Holmes
6–2, 6–3
1987USA Paul Annacone
USA Kevin Curren
Ekvádor Andrés Gómez
Švédsko Anders Järryd
6–4, 7–6
1988Austrálie John Fitzgerald
USA Johan Kriek
USA Steve Denton
USA David Pate
6–4, 6–7, 6–4
1989USA Ken Flach
USA Robert Seguso
USA Kevin Curren
USA David Pate
7–6, 7–6
1990Austrálie Mark Kratzmann
Austrálie Wally Masur
USA Kent Kinnear
USA Brad Pearce
3–6, 6–3, 6–4
1991Švédsko Stefan Edberg
Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
6–4, 5–7, 6–4
1992USA Kelly Jones
USA Rick Leach
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
0–6, 7–5, 6–3
1993USA Ken Flach
USA Rick Leach
Kanada Glenn Michibata
USA David Pate
2–6, 6–3, 6–4
1994Švédsko Henrik Holm
Švédsko Anders Järryd
Kanada Sébastien Lareau
USA Patrick McEnroe
7–5, 6–1
1995Bahamy Mark Knowles
USA Jonathan Stark
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
6–3, 3–6, 7–6
1996Austrálie Todd Woodbridge
Austrálie Mark Woodforde
Bahamy Mark Knowles
USA Rick Leach
6–2, 6–3
1997Česko Martin Damm
Česko Daniel Vacek
USA Justin Gimelstob
Austrálie Patrick Rafter
2–6, 6–2, 7–6
1998Kanada Sébastien Lareau
Kanada Daniel Nestor
Francie Olivier Delaître
Itálie Stefano Pescosolido
6–3, 6–4
1999USA Jeff Tarango
Česko Daniel Vacek
Zimbabwe Wayne Black
USA Brian MacPhie
4–3, ret.
2000Indie Maheš Bhúpatí
Indie Leander Paes
Austrálie Michael Hill
USA Jeff Tarango
6–4, 6–7, 6–3
2001USA Rick Leach
Austrálie David Macpherson
Austrálie Paul Hanley
Austrálie Nathan Healey
1–6, 7–6, 7–6
2002Jižní Afrika Jeff Coetzee
Jižní Afrika Chris Haggard
USA Jan-Michael Gambill
USA Graydon Oliver
7–6, 6–4
2003USA Justin Gimelstob
Německo Nicolas Kiefer
USA Scott Humphries
Bahamy Mark Merklein
6–7, 6–3, 7–6
2004USA Jared Palmer
Česko Pavel Vízner
Česko Jiří Novák
Česko Petr Pála
5–1, ret.
2005Japonsko Satoši Iwabuči
Japonsko Takao Suzuki
Švédsko Simon Aspelin
Austrálie Todd Perry
5–4, 5–4
2006Austrálie Ashley Fisher
USA Tripp Phillips
USA Paul Goldstein
USA Jim Thomas
6–2, 7–5
2007Austrálie Jordan Kerr
Švédsko Robert Lindstedt
Kanada Frank Dancevic
Austrálie Stephen Huss
6–4, 6–4
2008Rusko Michail Južnyj
Německo Mischa Zverev
Česko Lukáš Dlouhý
Indie Leander Paes
6–3, 6–4
2009Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
Spojené království Ross Hutchins
Austrálie Jordan Kerr
6–2, 5–7, [10–8]
2010USA Eric Butorac
Nizozemské Antily Jean-Julien Rojer
Itálie Andreas Seppi
Rusko Dmitrij Tursunov
6–3, 6–2
2011Spojené království Andy Murray
Spojené království Jamie Murray
Česko František Čermák
Slovensko Filip Polášek
6–1, 6–4
2012Rakousko Alexander Peya
Brazílie Bruno Soares
Indie Leander Paes
Česko Radek Štěpánek
6–3, 7–6(7–5)
2013Indie Rohan Bopanna
Francie Édouard Roger-Vasselin
Spojené království Jamie Murray
Austrálie John Peers
7–6(7–5), 6–4
2014Francie Pierre-Hugues Herbert
Polsko Michał Przysiężny
Chorvatsko Ivan Dodig
Brazílie Marcelo Melo
6–3, 6–7(3–7), [10–5]
2015Jižní Afrika Raven Klaasen
Brazílie Marcelo Melo
Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
7–6(7–5), 3–6, [10–7]
2016Španělsko Marcel Granollers
Polsko Marcin Matkowski
Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram
6–2, 7–6(7–4)
2017Japonsko Ben McLachlan
Japonsko Jasutaka Učijama
Spojené království Jamie Murray
Brazílie Bruno Soares
6–4, 7–6(7–1)
2018Japonsko Ben McLachlan
Německo Jan-Lennard Struff
Jižní Afrika Raven Klaasen
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 7–5
2019Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Franko Škugor
7–6(9–7), 6–4
2020nehráno kvůli pandemii koronaviru
2021
2022USA Mackenzie McDonald
Brazílie Marcelo Melo
Brazílie Rafael Matos
Španělsko David Vega Hernández
6–4, 3–6, [10–4]
2023Austrálie Rinky Hijikata
Austrálie Max Purcell
Spojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus
6–4, 6–1

Ženská dvouhra

Rokvítězkafinalistkavýsledek
1979USA Betsy NagelsenováJaponsko Naoko Satóová6–1, 3–6, 6–3
1980Rumunsko Mariana SimionescuováAustrálie Nerida Gregoryová6–4, 6–4
1981Maďarsko Marie PinterováUSA Pam Casaleová2–6, 6–4, 6–1
1982Peru Laura GildemeisterováPeru Pilar Vásquezová3–6, 6–4, 6–0
1983Japonsko Ecuko InoueováUSA Shelley Solomonová7–5, 6–2
1984Švýcarsko Lilian DrescherováUSA Shawn Foltzová6–4, 6–2
1985Argentina Gabriela SabatiniUSA Linda Gatesová6–3, 6–4
1986Kanada Helen KelesiováArgentina Bettina Fulco-Villellová6–2, 6–2
1987Bulharská lidová republika Katerina MalejevováUSA Barbara Gerkenová6–2, 6–3
1988USA Patty FendickováUSA Stephanie Reheová6–3, 7–5
1989Japonsko Kumiko OkamotováAustrálie Elizabeth Smylieová6–4, 6–2
1990Švédsko Catarina LindqvistováAustrálie Elizabeth Smylieová6–3, 6–2
1991USA Lori McNeilováBelgie Sabine Appelmansová2–6, 6–2, 6–1
1992Japonsko Kimiko DateováBelgie Sabine Appelmansová7–5, 3–6, 6–3
1993Japonsko Kimiko Dateová (2) Nizozemsko Stephanie Rottierová6–1, 6–3
1994Japonsko Kimiko Dateová (3) USA Amy Frazierová7–5, 6–0
1995USA Amy FrazierováJaponsko Kimiko Dateová7–6, 7–5
1996Japonsko Kimiko Dateová (4) USA Amy Frazierová7–5, 6–4
1997Japonsko Ai SugijamováUSA Amy Frazierová4–6, 6–4, 6–4
1998Japonsko Ai Sugijamová (2) USA Corina Morariuová6–3, 6–3
1999USA Amy Frazierová (2) Japonsko Ai Sugijamová6–2, 6–2
2000Francie Julie Halard-DecugisováUSA Amy Frazierová5–7, 7–5, 6–4
2001USA Monika SelešováThajsko Tamarine Tanasugarnová6–3, 6–2
2002USA Jill CraybasováChorvatsko Silvija Talajaová2–6, 6–4, 6–4
2003Rusko Maria ŠarapovováMaďarsko Anikó Kaprosová2–6, 6–2, 7–6(7–5)
2004Rusko Maria Šarapovová (2) USA Mashona Washingtonová6–0, 6–1
2005Česko Nicole VaidišováFrancie Taťána Golovinová7–6(7–4), 3–2skreč
2006Francie Marion BartoliováJaponsko Aiko Nakamuraová2–6, 6–2, 6–2
2007Francie Virginie RazzanováUSA Venus Williamsová4–6, 7–6(9–7), 6–4
2008Dánsko Caroline WozniackáEstonsko Kaia Kanepiová6–2, 3–6, 6–1

Ženská čtyřhra

Rokvítězkyfinalistkyvýsledek
1979USA Betsy Nagelsenová
USA Penny Johnsonová
Čína Jü Li Čch'-ao
Čína Čchen Čchuan
3−6, 6−4, 7−6
1980USA Dana Gilbertová
USA Peanut Louieová
Austrálie Nerida Gregoryová
Maďarská lidová republika Marie Neumannová
7−5, 7−6
1981Brazílie Cláudia Monteirová
Brazílie Pat Medradová
USA Barbara Jordanová
USA Roberta McCallumová
6−3, 3−6, 6−2
1982USA Laura duPontová
USA Barbara Jordanová
Japonsko Naoko Satóová
Austrálie Brenda Remilton−Wardová
6−2, 6−7, 6−1
1983Austrálie Chris O'Neilová
Austrálie Pam Whytcrossová
USA Helena Mansetová
USA Micki Schilligová
6−3, 7−5
1984USA Betsy Nagelsenová
USA Candy Reynoldsová
Argentina Emilse Raponiová
Argentina Adriana Villagránová
6−3, 6−2
1985Nový Zéland Belinda Cordwellová
Nový Zéland Julie Richardsonová
Peru Laura Gildemeisterová
USA Beth Herrová
6−4, 6−4
1986USA Sandy Collinsová
USA Sharon Walshová
USA Susan Mascarinová
USA Betsy Nagelsenová
6−1, 6−2
1987USA Kathy Jordanová
USA Betsy Nagelsenová (2)
USA Sandy Collinsová
USA Sharon Walshová
6−3, 7−5
1988USA Gigi Fernándezová
USA Robin Whiteová
USA Lea Antonoplisová
USA Barbara Gerkenová
6−1, 6−4
1989Kanada Jill Hetheringtonová
Austrálie Elizabeth Smylieová
USA Ann Henrickssonová
USA Beth Herrová
6−1, 6−3
1990USA Kathy Jordanová
Austrálie Elizabeth Smylieová
USA Hu Nová
Austrálie Michelle Jaggardová
6–0, 3–6, 6–1
1991USA Amy Frazierová
Japonsko Maja Kidowakiová
Japonsko Jone Kamiová
Japonsko Akiko Kidžimutová
6–2, 6–4
1992USA Amy Frazierová (2)
Japonsko Rika Hirakiová
Japonsko Kimiko Dateová
USA Stephanie Reheová
5–7, 7–6(7–5), 6–0
1993Japonsko Ei Iidová
Japonsko Maja Kidowakiová (2)
Čína Li Fang
Japonsko Kjóko Nagacuková
6–2, 4–6, 6–4
1994Japonsko Mami Donoširová
Japonsko Ai Sugijamová
Indonésie Yayuk Basukiová
Japonsko Nana Mijagiová
6–4, 6–1
1995Japonsko Mihó Saekiová
Japonsko Juka Jošidová
Japonsko Kjóko Nagacuková
Japonsko Ai Sugijamová
6–7, 6–4, 7–6
1996Japonsko Kimiko Dateová
Japonsko Ai Sugijamová (2)
USA Amy Frazierová
USA Kimberly Poová
7–6, 6–7, 6–3
1997Francie Alexia Dechaume-Balleretová
Japonsko Rika Hirakiová (2)
Austrálie Kerry-Anne Guseová
USA Corina Morariuová
6–4, 6–2
1998Japonsko Naoko Kidžimutová
Japonsko Nana Mijagiová
USA Amy Frazierová
Japonsko Rika Hirakiová
6–3, 4–6, 6–4
1999USA Corina Morariuová
USA Kimberly Poová
Austrálie Catherine Barclayová
Austrálie Kerry-Anne Guseová
6–3, 6–2
2000Francie Julie Halard-Decugisová
USA Corina Morariuová (2)
Slovinsko Tina Križanová
Slovinsko Katarina Srebotniková
6–1, 6–2
2001Jižní Afrika Liezel Huberová
Austrálie Rachel McQuillanová
Čínská Tchaj-pej Janet Leeová
Indonésie Wynne Prakusjová
6–2, 6–0
2002Japonsko Šinobu Asagoeová
Japonsko Nana Mijagiová (2)
Rusko Světlana Kuzněcovová
Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
6–4, 4–6, 6–4
2003Rusko Maria Šarapovová
Thajsko Tamarine Tanasugarnová
USA Ansley Cargillová
USA Ashley Harkleroadová
7–6(7–1), 6–0
2004Japonsko Šinobu Asagoeová (2)
Slovinsko Katarina Srebotniková
USA Jennifer Hopkinsová
USA Mashona Washingtonová
6–1, 6–4
2005Argentina Gisela Dulková
Rusko Maria Kirilenková
Japonsko Šinobu Asagoeová
Venezuela María Vento-Kabchiová
7–5, 4–6, 6–3
2006USA Vania Kingová
Chorvatsko Jelena Kostanićová
Čínská Tchaj-pej Čan Jung-žan
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
7–6(7–2), 5–7, 6–2
2007Čína Sun Tchien-tchien
Čína Jen C’
Čínská Tchaj-pej Čuang Ťia-žung
USA Vania Kingová
1–6, 6–2, [10–6]
2008USA Jill Craybasová
Nový Zéland Marina Erakovicová
Japonsko Ajumi Moritová
Japonsko Aiko Nakamuraová
4–6, 7–5, [10–6]

Rekordy

Zápas třetího kola Japan Open 2006, v němž Jiří Novák podlehl Benjaminu Beckerovi, vytvořil na túře ATP rekord nejdéle hraného utkání do noci, když skončil ve 3:24 hodiny místního času.[6]

Rekord[1]držitelé rekordu
Nejvíce titulů ve dvouhře4Švédsko Stefan Edberg
Nejvíce titulů ve čtyřhře3USA Rick Leach
USA Ken Flach
Nejvíce vyhraných zápasů27Švédsko Stefan Edberg
Nejstarší vítěz dvouhry38 letAustrálie Ken Rosewall (1973)
Nejmladší vítěz dvouhry18 letUSA Jimmy Arias (1982)
Nejvýše postavený vítěz1. ATPŠvédsko Stefan Edberg (1991)
USA Pete Sampras (1994, 1996)
Švýcarsko Roger Federer (2006)
Španělsko Rafael Nadal (2010)
Srbsko Novak Djoković (2019)
Nejníže postavený vítěz121. ATPDánsko Kenneth Carlsen (2002)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b c d Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships 2023: All You Need To Know. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-10-13 [cit. 2023-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-18. (anglicky) 
  2. Kinoshita Group Japan Open Tennis Championships 2023 – mužská dvouhra [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. GATTO, Luigi. ATP 500 of Tokyo to switch venue - All the details. Tennis World USA [online]. 2018-05-11 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Rakuten to Become New Global Partner for Davis Cup. Rakuten Group, Inc. [online]. 2019-06-04 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. February 21, 2023, Tokyo, Japan - Kinoshita Group president Naoya Kinoshita announces Kinoshita. IMAGO. [online]. 2023-02-21 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Bláznivá noční bitva. Nadal vydřel postup až tři hodiny po půlnoci | Ostatní sporty. Lidovky.cz [online]. 2015-02-21 [cit. 2023-10-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Australia (converted).svg

Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).

See Flag of Australia.svg for main file information.
Flag of Spain (1945–1977).svg
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of South Africa.svg

Vlajka Jihoafrické republiky

Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker

     zelená rendered as RGB 000 119 073Pantone 3415 C
     žlutá rendered as RGB 255 184 028Pantone 1235 C
     červená rendered as RGB 224 060 049Pantone 179 C
     modrá rendered as RGB 000 020 137Pantone Reflex Blue C
     bílá rendered as RGB 255 255 255
     černá rendered as RGB 000 000 000
Flag of Russia.svg
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Chile.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Bulgaria (1971-1990).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Flag of Bulgaria (1971–1990).svg
Autor: Scroch, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of Bulgaria (1971-1990). Flag of Bulgaria with Bulgarian coat from 1971.
Flag of Thailand.svg
The national flag of Kingdom of Thailand since September 2017; there are total of 3 colours:
  • Red represents the blood spilt to protect Thailand’s independence and often more simply described as representing the nation.
  • White represents the religion of Buddhism, the predominant religion of the nation
  • Blue represents the monarchy of the nation, which is recognised as the centre of Thai hearts.
Flag of Indonesia.svg
bendera Indonesia
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Flag of Chinese Taipei for Olympic games.svg
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Murray and Nadal Tokyo (1) (1).jpg
Autor: Christopher Johnson from Tokyo, Japan, Licence: CC BY-SA 2.0
IMG_7415
Flag of Brazil (1968-1992).svg
The flag of Brazil from 1968 to 1992 with 23 stars.
Flag of Italy (1946–2003).svg
Flag of Italy from 1946 to 2003, when exact colors were specified.
Tennis at the 2020 Summer Olympics - venue.jpg
Tennis at the 2020 Summer Olympics - venue
Ariake Tennis no Mori Kōen 2.jpg
(c) Arne Müseler / www.arne-mueseler.com, CC BY-SA 3.0 de
Aerial view of Ariake Tennis no Mori Kōen, Tokyo, Japan
Flag of Egypt (1972–1984).svg
The Egyptian flag (1972-1984). Also the flag of Libya (1972-1977) and Syria (1972-1980), when the three countries formed the nominal “Federation of Arab Republics”. (For a map of the federation, see Image:Esl.PNG.)
The Arab text in the scroll held by the “Golden Hawk of Qureish” reads Arabic اتحاد الجمهوريات العربية, ittiħād al-jumhūriyyāt al-`arabiyya, i.e. the Federation (literally “Union”) of Arab Republics — in a quasi-Kufic script (in its original form, with a very ornamental letter dal د).
Ariake tennis park.jpg
(c) Arne Müseler / www.arne-mueseler.com, CC BY-SA 3.0 de
Aerial view of Ariake Tennis Park, Tokyo, Japan
Tag team Murray bros.jpg
Autor: Christopher Johnson from Tokyo, Japan, Licence: CC BY-SA 2.0
IMG_6052