Japan Women's Open 2019
| Japan Women's Open 2019 | |
|---|---|
| Datum | 9.–15. září 2019 |
| Ročník | 11. |
| Místo | Hirošima, Japonsko |
| Dějiště | Tenisový stadion regionálního parku |
| Kategorie | WTA International |
| Dotace | 250 000 USD |
| Soutěže | 32 dvouhra / 16 čtyřhra |
| Povrch | tvrdý – DecoTurf / venku |
| Vítězky | |
| ženská dvouhra | |
 Nao Hibinová | |
| ženská čtyřhra | |
| Misaki Doiová / Nao Hibinová | |
| Japan Women's Open | |
< 2018 2023 > | |
Japan Women's Open 2019, oficiálně Hana-Cupid Japan Women's Open Championships 2019, byl tenisový turnaj pořádaný jako součást ženského okruhu WTA Tour, který se odehrával na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem DecoTurf na Tenisovém stadionu regionálního parku. Událost probíhala mezi 9. až 15. zářím 2019 v japonské Hirošimě jako jedenáctý ročník turnaje.
Turnaj s rozpočtem 250 000 dolarů patřil do kategorie WTA International Tournaments. Nejvýše nasazenou hráčkou ve dvouhře se stala dvacátá osmá žena klasifikace a obhájkyně titulu Sie Šu-wej z Tchaj-wanu, kterou v úvodním kole vyřadila Japonka Risa Ozakiová. Jako poslední přímá účastnice do dvouhry nastoupila 153. hráčka žebříčku Slovenka Kristína Kučová.[1]
Druhý singlový titul na okruhu WTA Tour vybojovala 24letá Japonka Nao Hibinová, která ve finále zdolala 28letou krajanku Misaki Doiovou v prvním ryze japonském finále dvouhry WTA od roku 1997.[2] Obě pak vyhrály čtyřhru a získaly druhé trofeje ze čtyřhry WTA.[3]
Distribuce bodů a finančních odměn
Distribuce bodů
| Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | Q | Q3 | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra[1] | 280 | 180 | 110 | 60 | 30 | 1 | 18 | 14 | 10 | 1 |
| čtyřhra[4] | 1 | — | — | — | — | — |
Finanční odměny
| Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | Q | Q2 | Q1 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| dvouhra[1][5] | 43 000 $ | 21 400 $ | 11 300 $ | 5 900 $ | 3 310 $ | 2 925 $ | 1 005 $ | 730 $ | 530 $ |
| čtyřhra[4] | 12 300 $ | 6 400 $ | 3 435 $ | 1 820 $ | 960 $ | — | — | — | — |
| částky ve čtyřhře jsou uváděny na pár | |||||||||
Ženská dvouhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|
 Čínská Tchaj-pej | Sie Šu-wej | 28 | 1 |
 Rusko | Veronika Kuděrmetovová | 51 | 2 |
 Belgie | Alison Van Uytvancková | 68 | 3 |
| Rusko | Anastasija Potapovová | 72 | 4 |
 Německo | Tatjana Mariová | 79 | 5 |
 Kazachstán | Zarina Dijasová | 80 | 6 |
 Španělsko | Sara Sorribes Tormová | 83 | 7 |
| Německo | Laura Siegemundová | 90 | 8 |
| Žebříček WTA k 26. srpnu 2019 | |||
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Kurumi Naraová- Risa Ozakiová
- Ajano Šimizuová
Následující hráčky si zajistily postup do hlavní soutěže v kvalifikaci[5]:
Leylah Fernandezová
Zoe Hivesová- Džunri Namigatová
Valeria Savinychová
Patricia Maria Țigová
Viktorija Tomovová
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Darja Gavrilovová → nahradila ji Priscilla Honová
Barbora Krejčíková → nahradila ji Nao Hibinová
Anna Karolína Schmiedlová → nahradila ji 
Katarzyna Kawaová
Skrečování
Zarina Dijasová (poranění bederní páteře)[1]
Ženská čtyřhra
Nasazení
| Stát | Hráčka[4] | Stát | Hráčka[4] | WTA | Nasazení |
|---|---|---|---|---|---|
| Japonsko | Eri Hozumiová | Japonsko | Makoto Ninomijová | 122. | 1. |
| Belgie | Kirsten Flipkensová | Belgie | Alison Van Uytvancková | 126. | 2. |
 Rumunsko | Mihaela Buzărnescuová |  Slovinsko | Katarina Srebotniková | 142. | 3. |
| Španělsko | Georgina García Pérezová | Španělsko | Sara Sorribes Tormová | 177. | 4. |
| Žebříček WTA k 26. srpnu 2019; číslo je součtem umístění obou členek páru | |||||
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Erina Hajašiová / Mojuka Učidžimová
- Kjóka Okamurová / Ajano Šimizuová
Skrečování
Greet Minnenová (poranění pravého ramena)
Přehled finále
Ženská dvouhra
- Nao Hibinová vs. Misaki Doiová, 6–3, 6–2
Ženská čtyřhra
- Misaki Doiová / Nao Hibinová vs.
Christina McHaleová / Valeria Savinychová, 3–6, 6–4, [10–4]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2019 Japan Women's Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e Japan Women's Open 2019 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Petr Pokorný, Ondřej Jirásek, Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Japonky ovládly Hirošimu. Hibinová získala titul ve dvouhře i v deblu s Doiovou [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-15 [cit. 2019-09-27]. Dostupné online.
- ↑ Erik Virostko. Nao Hibino dominates in Hiroshima, claims singles and doubles title [online]. www.tennisuptodate.com, 2019-09-15 [cit. 2019-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-18. (anglicky)
- ↑ a b c d Japan Women's Open 2019 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Japan Women's Open 2019 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-01-11]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
.svg)
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
.svg)
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
