Japanologie

Japanologie (též japanistika nebo japonská studia) je filologický vědecký obor zabývající se studiem jazyka, dějin, literatury, hudby, vědy a kultury japonského národa. Je řazena do orientalistiky, pro kterou se od poloviny 20. století více používá termín Asijská a africká studia. Vědci zabývající se japanologií se nazývají japanologové.

Historie

Kořeny japanologie sahají do roku 1634, kdy byla v Nagasaki na malém umělém vějířovitém ostrůvku Dešima založena faktorie Nizozemské Východoindické společnosti, která byla v období Edo až do roku 1870 jedinou spojnicí Japonska s Evropou.^[1] Založení Asijské společnosti pro Japonsko v Jokohamě roku 1872 britskými a americkými obchodníky, misionáři a diplomaty v době Meidžiho reforem je pak považováno za rok vzniku japanologie jako vědní disciplíny.^[2][3]

Postupně vznikly další organizace zabývající se podporu japanologie po celém světě. Roku 1972 byla založena Japonská nadace pro mezinárodní výměnu se sídlem v Tokiu^[4], jejímž úkolem je podpora a šíření japonského jazyka a kultury v zahraničí (v současné době má více než dvacet poboček po celém světě). Roku 1973 vznikla Evropská asociace pro japonská studia^[5], roku 1987 Mezinárodní výzkumné centrum pro japonská studia v Kjótu. Od roku 1974 vydává Washingtonská univerzita v Seattlu The Journal of Japanese Studies jako multidisciplinární fórum pro výměnu nejnovějších informací a výsledků výzkumu týkající se Japonska.^[6]

V Československu a poté Česku je japanologie (později japonská studia) jako samostatný obor vyučována na Filozofické fakultě univerzity Karlovy od roku 1947.^[7] Československo-japonská společnost byla založena roku 1946 a v roce 1948 byla rozpuštěna. V roce 1969 byla její činnost obnovena a po několika měsících opět pozastavena. Současná Česko-japonská společnost byla založena roku 1990.^[8]

Významní japanologové

Zahraniční

• Ruth Benedictová (1887–1948), Američanka. kulturní antropoložka.
• John Harington Gubbins (1852–1929), Brit, konzul, spoluzakladatel Asijské společnosti pro Japonsko.
• Lafcadio Hearn (1850–1904), irsko-řecký spisovatel.
• Basil Hall Chamberlain (1850–1935), Brit, profesor na Tokijské císařské univerzitě.
• Donald Keene (1922–2019), americký pedagog, japanolog a překladatel.
• Hideo Levy (* 1950), japonsky píšící Američan a překladatel.
• Edwin O. Reischauer (1910–1990), Američan, diplomat.
• Ernest Mason Satow (1843–1929), Brit, diplomat, spoluzakladatel Asijské společnosti pro Japonsko.
• Edward Seidensticker (1921–2007), Američan, profesor a překladatel.
• Isaac Titsingh (1745–1812), Nizozemec, chirurg, kupec a diplomat, vedoucí činitel Nizozemské Východoindické společnosti.
• Svatý František Xaverský (1506–1552), navarrský katolický kněz a misionář.

Čeští

• Libuše Boháčková (1927–1994), překladatelka, učitelka, kurátorka japonských sbírek v Náprstkově muzeu.
• Barbora Markéta Eliášová (1874–1957), cestovatelka, spisovatelka a učitelka.
• Karel Fiala (* 1946), lingvista a filolog, vysokoškolský pedagog a překladatel (Příběh rodu Taira, Příběh prince Gendžiho).
• Vlasta Hilská (1909–1968), profesorka japonské filologie a dějin, překladatelka (Verše psané na vodu společně s Bohumilem Mathesiem).
• Joe Hloucha (1881–1957), spisovatel a cestovatel.
• Věnceslava Hrdličková (1924–2016), spisovatelka a překladatelka.
• Jiří Janoš (* 1942), publicista a spisovatel.
• Jiří Jelínek (1939–2008), strojový překlad mezi japonštinou a angličtinou.
• Tomáš Jurkovič (* 1976), překladatel.
• Jan Levora (* 1957), český překladatel.
• Antonín Líman (1932–2018), pedagog a překladatel (Manjošú (deset tisíc listů ze starého Japonska).
• Miroslav Novák (1924–1982), literární teoretik a překladatel.
• Filip Suchomel (* 1966), historik umění a pedagog.
• Zdenka Švarcová (* 1942), pedagožka a překladatelka.
• Zdeňka Vasiljevová (1935–2004), historička.
• Vlasta Winkelhöferová (1932–2022), překladatelka a publicistka.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu japanologie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo japanologie ve Wikislovníku