Japonské císařství
Japonské císařství (japonsky: 大日本帝國 – Dai Nippon Teikoku, doslova Velké Japonské císařství) byl státní útvar existující v letech 1868–1947 na území nástupnického Japonska, Kurilských ostrovů, Severních Marian, Tchaj-wanu a po okupaci roku 1910 i Koreje. Vládli mu císařové z dynastie Jamato.
Císařství vzniklo po pádu šógunátu v roce 1868 a zaniklo po prohrané druhé světové válce.
Historie
Historická období
- Džómon (縄文時代 10 000 – 300 př. n. l.)
- Jajoi (弥生時代 300 př. n. l. – 710 n. l.)
- Nara (奈良時代 710–794)
- Heian (平安時代 794–1185)
- Kamakura (鎌倉時代 1185–1333)
- Muromači (室町時代 1333–1568)
- Azuči-Momojama (安土桃山時代 1568–1600)
- Tokugawa, také Edo (江戸時代 1600–1868)
- Meidži (明治 1868–1912)
- Taišó (大正 1912–1926)
- Šówa (昭和 1926–1989)
- Heisei (平成 1989–2019)
- Reiwa (令和 od 2019)
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv (Ansejské dohody) i s evropskými mocnostmi.
Moderní dějiny
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po válce Bošin v letech 1867–1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na Chryzantémový trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako císař éry Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek první čínsko-japonské a rusko-japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Mandžuska a druhé čínsko-japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do druhé světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Byl vypracován i plán invaze na japonské ostrovy, nicméně Japonsko oznámilo bezpodmínečnou kapitulaci 15. srpna 1945 a 2. září byla kapitulace podepsána, čímž definitivně skončila druhá světová válka a i samotné Japonské císařství, které přešlo pod okupační správu spojenců.
Systém vlády
Základním zákonem Japonského císařství byla ústava známá též jako Ústava Meidži. Byla vyhlášena 29. listopadu 1890 a platila až do 2. května 1947. Prohlásila Japonsko konstituční monarchií v čele s císařem, zajišťovala oddělení zákonodárné, výkonné a soudní moci a základní lidská práva.
Císař
I přes demokratické zřízení, zůstávala většina moci v rukou císaře. Jeho titul zněl Vládce nebes (天皇 - Tennó) a byl nadále považován za „posvátného a nedotknutelného“ vládce, který ve svých rukou držel zákonodárnou, výkonnou i soudní moc, veškeré zákony, vyhlášky a rozsudky byly vydávány „Ve jménu Císaře“. Výkonnou moc vykonával nepřímo, prostřednictvím Tajné rady, jejíž členy a všechny vládní úředníky libovolně jmenoval a odvolával. Další císařskou výsadou bylo velení japonské armádě a námořnictvu. V letech 1868–1945 se na Japonském trůně vystřídali tři císaři:
Vláda a ministerstva
Výkonnou moc vykonával císař prostřednictvím takzvané Tajné rady, která byla de facto vládou a poradním orgánem císaře. Její členové jednali společně s císařem o všech důležitých státních otázkách. Tajnou radu tvořili premiér a ministři, z nichž každý směl sdělit císaři doporučení ze svého oboru, za které byl zodpovědný. Dále z nichž každý spravoval jedno z osmi ministerstev:
- ministerstvo občanských věcí (od roku 1873 ministerstvo domácích věcí)
- ministerstvo zahraničních věcí
- ministerstvo financí
- ministerstvo armády
- ministerstvo námořnictva
- ministerstvo císařského dvora
- ministerstvo spravedlnosti
- ministerstvo veřejných prací
- ministerstvo školství
(Do roku 1872 tvořily ministerstvo armády a ministerstvo námořnictva jednotné Vojenské ministerstvo)
Parlament
Zákonodárnou moc do roku 1890 vykonával císař. S přijetím Mucuhitovy ústavy vznikl v Japonsku první parlament, zvaný Říšský sněm (帝国議会 - Teikoku-gikai). Skládal se ze dvou komor. Horní komoru, takzvanou Šlechtickou sněmovnu (貴族院 - Kizoku-in) tvořili členové Císařské rodiny, osoby s dědičným šlechtickým titulem a další členové jmenovaní císařem. Poslaneckou sněmovnu, nebo též Sněmovnu reprezentantů (衆議院 - Šúgi-in) volili občané, přičemž volební právo se vztahovalo pouze na muže, kteří dosáhli věku 25 let a kteří zaplatili na daních více než 15 jenů. Oprávnění voliči tak tvořili pouze mizivé procento populace.
Odkazy
Literatura
- REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 2., doplněné vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2006. (Dějiny států). ISBN 80-7106-843-8.
Související články
- Seznam japonských císařů
- Japonské kolonie
- Japonský fašismus
- Japonské válečné zločiny
- Dějiny Japonska
- Japonská císařská armáda
- Japonské císařské námořnictvo
- Seznam císařství
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Japonské císařství na Wikimedia Commons
- (česky) Infoweb o Japonsku Archivováno 14. 2. 2012 na Wayback Machine.
- (japonsky) (anglicky) Úřad císařské domácnosti
- (anglicky) Hirohito a Japonsko
Média použitá na této stránce
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
US Flag with 48 stars. In use for 47 years from July 4, 1912, to July 3, 1959.
bendera Indonesia
Flag of Allied Occupied Japan
Autor: Samhanin, Licence: CC0
The seal of the governor of Beiyi Island and the seal of the Ezo Republic (19th century).
Flag of the Tokugawa Shogunate, used in the 19th century.
Flag of the Chinese Empire under the Qing dynasty (1889-1912), details per the restoration of Beiyang fleet researcher [1].
Autor:
- derivative work: Emok (talk)
- World2Hires_filled_mercator.svg: Emok
- Image:Pacific_Area_-_The_Imperial_Powers_1939_-_Map.jpg
A map of the Imperial Powers of the Pacific, 1939-09-01. Dates shown indicate the approximate year that the various powers gain control of their possessions. Japanese control of territory in China was tenuous.
this is the flag of the Soviet Union in 1936. It was later replaced by File:Flag of the Soviet Union (1955-1980).svg.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
陸軍始観兵式で「白雪」号にまたがり閲兵を行なう昭和天皇。
Prime Minister Hideki Tōjō and minister Nobusuke Kishi. October, 1943.
Autor: Milenioscuro, Licence: CC BY-SA 3.0
Japanese Empire.
Flag of Korea (1899)
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Simplified Yellow Tiger flag of the Republic of Formosa, this is an old vectorization that loses a lot of detail and therefore should not be used in Wikipedia articles, instead to represent the flag use .