Jarko Elen

Jarko Elen
Narození	5. dubna 1895 Komárov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. dubna 1978 (ve věku 83 let) Bratislava Československo Československo
Povolání	překladatel, spisovatel, dramatik a textař
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Jarko Elen, občanským jménem Jaroslav Kaiser (5. dubna 1895 Komárov^[1] – 20. dubna 1978 Bratislava), byl slovenský spisovatel, textař,^[2] básník, prozaik, dramatik, člen kolektivu DAV.^[3]

V letech 1905 až 1913 studoval na reálném gymnáziu v Písku, od 1913 strojní inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze (nedokončil).

Od roku 1919 působil jako učitel na více místech na Slovensku (Spišská Nová Ves, Topoľčany, Sereď, Ľubietová, Martin), v letech 1928–1938 jako ředitel měšťanské školy v Senci, od 1938 byl v Bratislavě nejprve učitelem, v letech 1945–1952 přednostou oddělení umění na pověřenectví školství a osvěty, od roku 1952 tři roky ředitelem střední školy, poté odešel do důchodu.

Po příchodu na Slovensko spolupracoval s literárními časopisy (Mladé Slovensko, Svojeť, DAV, Pravda chudoby), v nichž publikoval básně, povídky a dramatické práce.

Nejvýrazněji jsou dramata zveřejňována v Mladém Slovensku (Rozchod, Tragédie Země, Západ, Jaro, Vstup aj.), povídková tvorba (Hřích pátera Marcela,^[4] Tajemství holičského učně Janka, Hadí tanečnice, Vůně Itálie ve vlaku). Psal grotesky, kabarety a skeče, od konce 20. let se věnoval hlavně hudebně-zábavním žánrům a tvorbě libret, napsal více než 500 a přeložil přes 700 textů tanečních a masových písní (Stupavská krčma;^[5] Katarína, Katka; Ej, horička zelená^[6]; Milión hvězd aj.), ale hlavně desítky libret k operám (L. Holoubek: Svítání, J. Kowalski: Slavnost lampiónů), operetám a hudebním komediím.^[7]

Balada každodenná^[8]

Pol sta bolo zápaliek,

v škatuľke modrej,

pol sta to bielučkých panien

s hlávkami rudými,

s hlávkami rudými,

ktoré sa v jedinej chvíľočke

zmenili

v červený plameň.

A potom ruky ich hodili,

čo drievko zčernalé

do blata ulice,               Ech!

Pol sta prišlo dievčat

do fabriky šedej,

pol sta ešte bielostných panien,

s hlávkami rusými,!

s hlavkami žltými,

ktoré sa za jednej chvíľočky

zmenili

v červený plameň.

A potom ruky ich surové hodili

tak ako fabričky

bezcené, špinavé,

do blata úzkej

a ztemnelej uličky…     Ach!

DAV, zima 1924