Jarmila Horáková

Jarmila Horáková
Narození7. března 1904
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. ledna 1928 (ve věku 23 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materPražská konzervatoř
RodičeJaroslav Horák

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarmila Horáková (7. března 1904 Praha[1]20. ledna 1928 Praha[2]) byla česká herečka.

Studium, divadelní začátky

Narodila se v Praze, v Žitné ulici, do rodiny uzenáře, podnikatele a pozdějšího politika Jaroslava Horáka. Jedním z jejích sourozenců byl automobilový závodník Vladimír Horák. Pro divadlo se rozhodla již ve svých 13 letech. V letech 19171923 účinkovala v Řevnicích v lesním divadle, kde jí viděl i Jaroslav Kvapil a upozornil na její talent její rodiče[3]. Od roku 1919 se připravovala v soukromé filmové škole a v letech 19221926[4] na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby, kde k jejím učitelům patřili např. Jaroslav Hurt[5]Marie Laudová–Hořicová. V Německu byla na stáži v rytmicko-hudební škole Émila Jaques-Dalcroze.

Českým uměleckým vzorem jí byla především Andula Sedláčková.[3]

Již jako studentka konzervatoře hrála ve dvacátých letech v holešovické Legii malých a v Scéně adeptů spolu s dalšími nadějnými mladými herci a studenty herectví, převážně žáky profesora Jaroslava Hurta (Miloslav Jareš, Jiří Frejka, Saša Machov, Miloš Nedbal, Jan Škoda, František Salzer, Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Václav Trégl, Bohuš Záhorský, Lola Skrbková a další),[6] rovněž tak v souborech Zkušební scéna a Divadlo mladých.[7] Vystoupila v prvním představení Osvobozeného divadla 8. února 1926 v roli Klaudiny ve hře Cirkus Dandin v pražském sále Na Slupi.[8]

Angažmá

Po ukončení konzervatoře byla v roce 1926 po úspěšném pohostinském vystoupení v roli Stázy ve Šrámkově Létě ihned angažována šéfem činohry K.H.Hilarem do pražského Národního divadla,[5] kde setrvala až do své smrti v roce 1928. Na její místo následně Národní divadlo angažovalo Boženu Půlpánovou.[9] Pohostinsky účinkovala i ve Vinohradském a ve Švandově divadle.

Za svůj krátký život nastudovala 85 rolí a hrála ve 343 představeních.[10]

Zabývala se také recitací a vystoupila několikrát i ve filmu.

Deník Jarmily Horákové, smrt

Celý život si vedla podrobný deník, který byl v roce 1940 vydán jako kniha (Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové). Jarmila Horáková se stala inspirující předlohou pro postavu herečky Jarmily, titulní role hry Olgy Barényiové Herečka, uvedené v premiéře v Městském divadle Na poříčí dne 11. února 1944 v režii Františka Salzera, se Zorkou Janů v titulní roli.[11]

Jarmila Horáková zemřela ve věku 23 let na zhoubný nádor (sarkom).[12] Je pochována na Olšanských hřbitovech v Praze.

V české herecké tradici lze spatřovat v Horákové přímé navázání na umělecký odkaz Hany Kvapilové[13].

Divadelní role, výběr

Filmografie

Odkazy

Reference

  1. Matrika ŠT N42, sn. 43 [online]. AHMP [cit. 2025-02-18]. Dostupné online. 
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých ve vinohradské nemocnici, sign. NEMVIN Z1, s. 29
  3. a b Frant. L. Novák: Nezapomínáme..., In: Československé Divadlo (nezávislý ilustr. všedivadelní půlměsíčník), ročník XIV (IX), číslo 5 (15. března 1931), str. 66, foto str. 67, vyd. Matice divadelní, Praha, 1931
  4. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 508
  5. a b Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 31
  6. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 86
  7. Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Na s. 481-485 údaj o rukopisné vzpomínce Miloše Nedbala na Jarmilu Horákovou v počátcích její herecké dráhy. Týž: Jak jsem potkal Osvobozené - Neznámé forbíny V+W. In: Almanach autorů A, č. 3, Praha, 1991, s. 79-83, ISBN 80-85214-08-3
  8. a b František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 24 (část VPR), ISBN 978-80-7304-099-4
  9. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 191, 232
  10. Jiří Frejka: Deník Jarmily Horákové, Českomoravský Kompas, Praha, 1940, str. 168
  11. Adam Georgiev: Deník sestry Lídy Baarové, vyd. Petrklíč, 2007, str. 124, ISBN 978-80-7229-165-6
  12. Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 40
  13. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 161
  14. Databáze českého amatérského divadla – Cedule k premiéře Když ženy něco slaví…
  15. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-30)
  16. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Když ženy něco slaví... (RÁDL str. I-32)
  17. Národní muzeum Plakát k první inscenaci Osvobozeného divadla Cirkus Dandin
  18. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Cirkus Dandin (RÁDL str. I-42)
  19. Bedřich Rádl Plakát k inscenaci Misantrop (RÁDL str. I-48a)
  20. Bedřich Rádl Fotografie z inscenace Veselá smrt (RÁDL str. I-58)
  21. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 32–3
  22. Vlastimil Blažek: Sborník na paměť 125 let Konservatoře hudby v Praze, Vyšehrad, Praha, 1936, str. 144

Literatura

Památce Jarmily Horákové je věnována část čísla 10 časopisu Rozpravy Aventina (ročník 3, 1927–1928, strany 115–116, obrazová příloha str. 119, dostupné on-line

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“