Jarmila Kozderková
Jarmila Kozderková | |
---|---|
Rodné jméno | Jarmila Kozderková |
Narození | 10. března 1934 Ivanovice Československo |
Úmrtí | 25. srpna 2017 (ve věku 83 let) Praha Česko |
Alma mater | Pražská konzervatoř |
Povolání | pianistka (klasická hudba) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jarmila Kozderková (10. března 1934 Ivanovice – 25. srpna 2017 Praha) byla česká klavíristka, pocházela z moravského hudebního rodu.
Biografie
Jarmila Kozderková se narodila v Ivanovicích 10. března 1934 jako druhá ze čtyř dětí v rodině konstruktéra, který sám byl muzikálně nadaný jako amatérský zpěvák – barytonista, později žák profesora Konstantina Karenina.
Absolvovala klavírní oddělení konzervatoře v Praze, pokračovala ve studiu u profesorky Ilony Štěpánové-Kurzové, dále i u Františka Maxiána st. a komorní hru studovala u profesora Ladislava Černého, později byla i jeho klavírní partnerkou. Soustředila se nejen na hudbu 20. století (nastudovala například kompletní klavírní dílo Leoše Janáčka), ale i na klavírní díla starých českých mistrů – Františka Xavera Duška, Jiřího Antonína Bendy, Václava Jana Tomáška, Johanna Nepomuka Hummela, Václava Jírovce, Jana Křtitele Vaňhala, Františka Xavera Partsche.
Dlouhodobě spolupracovala s houslistou Petrem Messiereurem. V říjnu 1963 se spolu zúčastnili mezinárodní soutěže Pabla Casalse pro komorní dua v Budapešti a získali druhou cenu, o rok později obdrželi v Utrechtu první cenu za nejlepší interpretaci díla 20. století. Na Mezinárodní soutěži Pražského jara 1964 udělila odborná porota dvojici Kozderková–Messiereur zvláštní uznání za nejlepší provedení Janáčkovy Sonáty pro housle a klavír.
Pianistka byla partnerkou Peškova Sebastian orchestru při pražské premiéře Messiaenovy skladby Sept haïkaï na festivalu Pražské jaro v roce 1966, byla hostem Avignonských hudebních slavností. Koncertovala v řadě evropských zemí, např. v Belgii, Německu, Velké Británii (londýnská Wigmore Hall), Finsku, Norsku, Švédsku, Rakousku (vídeňský Mozart-Saal), Francii (pařížský Salle Gaveaux), Jugoslávii a v Rusku, ale i v USA. Jako sólistka vystoupila také na řadě domácích i zahraničních koncertů s Komorní filharmonií za řízení Libora Peška. Natáčela v rozhlasových studií BBC, RTB (Radio Télévision Belgie Francophone), pořídila snímky v řadě holandských, belgických a německých rozhlasových stanic, především české klavírní a komorní hudbě. Jen v Československém a později v Českém rozhlase vzniklo přes 70 nahrávek, její nahrávky jsou i ve fondu pražského studia Československé později České televize.
V komorní hudbě spolupracovala s význačnými hudebními osobnostmi, jako byli například francouzský violoncellista André Navarra, violista Ladislav Černý, violoncellista Boris Pergamenščikov či finský flétnista Mikael Helasvuo. Uměleckou spolupráci navázala také s britským dirigentem Charlesem Mackerrasem. Mezi významné české komorní partnery patřili například Břetislav Novotný, Alexandr Večtomov, Jana Štros, Ivana Štraus, Karel Řehák, Milan Kostohryz, Evžen Rattay a. Bohuslav Matoušek.
Kromě klasického repertoáru (skladby W. A. Mozarta, Johannesa Brahmse, Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka, Frederika Chopina) se věnovala soudobé tvorbě. Nahrála skladby Messiaenovy, Boulezovy, Poulenkovy, Stravinského, Hindemithovy, Schönbergovy, Webernovy, Stockhausenovy, z českých skladatelů to byli kromě Leoše Janáčka i Bohuslav Martinů, Klement Slavický, Viktor Kalabis, Vítězslava Kaprálová, Jan Tausinger, Jan Klusák, Geraldina Muchová a Luboš Sluka.
Jarmila Kozderková rovněž spolupracovala i s význačnými českými herci, například s Marií Tomášovou, Jaroslavou Adamovou, Janou Andresíkovou nebo Radovanem Lukavským.
Ocenění
- Pražské jaro 1964, Zvláštní uznání za nejlepší provedení Janáčkovy sonáty pro housle a klavír
- Europes Concours Utrecht, Holandsko,1964 – 1. cena
- Mezinárodní hudební soutěž Pablo Casalse, Budapešť 1963 – 2.cena
Tvorba
Nahrávky
- Archiv Českého a Československého rozhlasu
- Archiv a České a Československé televize
Gramo
- Sonáta pro housle a klavír, Martinů Bohuslav – Petr Messiereur, Jarmila Kozderková, Panton 1974
- Sonáta pro housle a klavír, Sluka Luboš – Petr Messiereur, Jarmila Kozderková, Panton 1974
- Rej čarodějnic, Paganini Nicolo – Jarmila Kozderková, Petr Messiereur, Milan Zelenka, Panton 1974
- Paul Hindemith/Aenold Schonberg/Igor Stravinskij/Anton Webern – Petr Messiereur, Jarmila Kozderková – Sonata pro housle a klavír/Fantazie pro housle a klavír/Fantazie pro housle a klavír/Duo Koncertatní pro housle a klavír/Čtyři kusy pro housle a klavír, Supraphon 1966
- Wolfang Amadeus Mozart, Sonatas for Piano und Violin – Jarmila Kozderková, Petr Messiereur, Supraphon 1972
- Prague Wind Quintet, Tausinger, Reiner, Dvořáček, Blatný – Saša Večtomov, Jarmila Kozderková, Jiří Štengl, Miloš Petr, Josef Hála, Josef Koďousek, Květa Novotná, Supraphon 1980
- J. N. Hummel, M. Reger, J. Tausinger – Ladislav Čedrný, Jarmila Kozderková, Panton 1974
- Osvald Chlubna, Sonatina for viola and piano – Ladislav Černý, Jarmila Kozderková, Panton 1972
CD
- Jarmila Kozderková, CZECH PIANO MUSIC OF THE CLASSICAL ERA (Benda, Partsch, Hummel, Vaňhal, Tomášek), Radioservis Praha 2020
Odkazy
Literatura
- Solo pro Jarmilu Kozderkovou, Brom, Rafael, Týdeník Rozhlas č.15/2006, str. 7, 23.4.2006
- Martinů komorní, Hršel Miroslav, Hudební rozhledy: Měsíčník pro hudební kulturu 0018-6996 18, 5 (1965), s. 193, 1965
- Historie violy a slavní violisté, Mokrá Eva, Bakalářská práce, Univerzita Karlova v Praze, str. 34, 2015, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy (dostupné online)
- Vít Roubíček, Medailonek k CD Jarmila Kozderková piano, Radioservis, 2020
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jarmila Kozderková
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Annamálie, Licence: CC BY-SA 4.0
Fotografie paní Jarmily Kozderkové