Jarmila Mourková

Jarmila Mourková
Narození26. února 1931
Praha
Úmrtí28. srpna 1992 (ve věku 61 let)
Praha
Povoláníliterární historička, kritička, spisovatelka a literární kritička
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Mourková (26. února 1931, Praha - 28. srpna 1992, Praha) byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře.[1]

Život

Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. V dětství Mourková onemocněla nervovou chorobou, která měla celoživotní následky. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea (který byl posléze začleněn do Památníku národního písemnictví). Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V její knize Buřiči a občané z roku 1988 se objevila studie o Richardu Weinerovi, což byl v tehdejší oficiální literární vědě průlom.[2] V roce 1989 odešla do důchodu.[3]

Její manžel Jaromír Loužil byl rovněž kulturním historikem.

Bibliografie

Próza

  • Lhostejnost (1963)
  • Mlčení (1969)
  • Lítost (1974)
  • Darina (1993)

Studie

  • Růžena Svobodová (1975)
  • Josef Hora (1981)
  • Buřiči a občané (1988)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Jarmila Mourková - CoJeCo.cz. www.cojeco.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ MACHALA, Lubomír (ed). Panorama české literatury (1) do roku 1989. Praha: Knižní klub, 2015. 608 s. ISBN 978-80-242-4818-9. 
  3. ↑ Jarmila Mourková. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy