Jarmila Urbánková

Jarmila Urbánková
Rodné jménoJarmila Hermina Karolina Urbánková
Narození23. února 1911
Horní Vilémovice Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. května 2000 (ve věku 89 let)
Praha ČeskoČesko Česko
Národnostmoravská[zdroj?]
Alma materMasarykova univerzita (1930–1936)
Gymnázium Třebíč
Povoláníredaktorka, překladatelka, básnířka
Oceněnízasloužilý umělec (1976)
ChoťMax Galandauer (od 1936)[1]
DětiJan Galandauer[2]
RodičeJaroslav Urbánek[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jarmila Urbánková, provdaná Galandauerová (23. února 1911 Horní Vilémovice[3] – 13. května 2000 Praha[4]) byla moravská redaktorka, překladatelka a lyrická básnířka.

Život

Jarmila Urbánková se narodila v Horních Vilémovicích na Třebíčsku v rodině českobratrského faráře Jaroslava Urbánka a Herminy rozené Marešové. Měla bratra Jana Bedřicha Miroslava (1914) a sestru Věru Annu Jaroslavu (1907).

Po gymnáziu v Třebíči[5] a v Přerově, kam se v roce 1924 přestěhovala (odmaturovala v roce 1930[5][6]), vystudovala Filozofickou fakultu MU v Brně (čeština-angličtina), studium ukončila roku 1935[5]. Po studiích se začala živit jako překladatelka.[6] V listopadu 1935 odjela na pět měsíců do Londýna, aby se zdokonalila v angličtině. Za necelý rok se provdala za právníka Maxe Galandauera, aktivního komunistu brněnské Levé fronty. Na začátku okupace byl její muž zatčen. Později zemřel v koncentračním táboře. Jejich syn Jan Galandauer (1936) je historik.

Po skončení války pracovala v Praze na ministerstvu informací. Na jaře 1953 přešla do Státního nakladatelství dětské knihy, kde byla vedoucí redaktorkou. V roce 1955 se stala redaktorkou Literárních novin, odkud za dva roky odešla a nastoupila do Zrcadla kultury v Čs. rozhlasu. Od začátku 60. let se věnovala výhradně literární práci.[5]

První básně uveřejňovala v přerovském deníku Obzor pod pseudonymem Jurka Baranákov nebo Marina Kraftová[7]. Přispívala do Listů pro umění a kritiku, Literárních novin, Rudého práva, Tvorby, Večerní Prahy, Literárního měsíčníku aj. Překládala především z angličtiny, francouzštiny, němčiny, bulharštiny a slovenštiny. Zaměřila se na autory, jako jsou A. J. Cronin, G. Hauptmann, J. Keats, P. B. Shelley. Také přebásnila Shakespearovy sonety. V letech 1934–1948 byla členkou Moravského kola spisovatelů.

Za básnické a překladatelské dílo byla v roce 1976 oceněna titulem Zasloužilá umělkyně.

Dílo

Básnické sbírky

  • Rozbité zrcadlo (1932)
  • Horní náměstí (1934)
  • Větrný čas (1937)
  • Slunečnice (1942)
  • Cituplná zkazka o strastech i slastech u Havláska (1944)
  • K jitřnímu prameni (1955)
  • Krůpěje (1957)
  • Zpívající pták (1964)
  • Kotvy a stébla (1978)
  • Ve stínu viklanu (1986)

Verše pro děti

  • Vonička (1943)
  • Čím bys chtěl být (1946)
  • Kde zvířátka bydlí (1955)

Výbory z poezie

  • Po slunci hlavu obracím (1961)
  • Pod milostnou lunou (1968)
  • Zrcadlo (1973)
  • Ozvěny jar (1981)
  • Všechny moje krajiny (1986)

Překlady

  • Černá krev – Louis Guilloux; z francouzštiny přeložili Svatava Pírková, verše Jarmila Urbánková. Praha: Julius Albert, 1937
  • Špinavá práce – W. Greenwood; z angličtiny. Praha: Rudolf Kmoch, 1939
  • Alastor neboli Duch samoty – P. B. Shelley. 1939
  • Maska – Edgar Wallace. Praha: Julius Albert, 1940
  • Mezi dvěma válkami: I. díl – Ina Seidel; z němčiny; dřevoryt a grafická úprava Cyrila Boudy. Praha: Rudolf Kmoch, 1941
  • Bílý jelen – Hans Fridrich Blunck; z němčiny. 1942
  • Usměvavý poutník – G. Hauptmann. 1942
  • Z ohně a vzduchu jsem... – F. Thorén. 1942
  • Bylo jednou zelené údolí – Richard Llewellyn; z angličtiny. Praha: Bohumil Janda, 1947
  • Podivuhodné příběhy z čínských tržišť a bazarů – Jaroslav Průšek; z čínštiny Jaroslav Průšek; verše přebásnila Jarmila Urbánková ... et al. Praha: František Borový, 1947
  • Mezi dvěma plameny: výbor anglické poezie; s dalšími. 1948
  • Nečekaný návrat: zbožné i méně zbožné vzpomínky kapitána Karla Rydera – Evelyn Waugh. Praha: Vyšehrad, 1948
  • Odhalení Jihu – Stetson Kennedy; z angličtiny přeložily Jiřina Hauková a Jarmila Urbánková. Praha: Svoboda, 1949
  • Diplomat – James Aldridge; z angličtiny přeložili Jarmila Urbánková a Bohumil Vančura. Praha: Melantrich, 1951
  • Pohádka o dědovi Mrázovi – Mária Ďuríčková; ilustrovala Milada Marešová. Praha: SNDK, 1955
  • Má dobo, čase můj – Johannes R. Becher; přeložili Valter Feldstein, Ludvík Kundera, Milan Maralík, Jan Skácel, Jarmila Urbánková a František Vrba. Praha: SNKLHU, 1956
  • Tři Tlouštíci – Jurij Oleša; z ruštiny přeložila Zdeňka Havránková; verše přeložila Jarmila Urbánková; ilustrace František Bidlo. Praha: Svět sovětů, 1957
  • Bulharská lidová poesie – s dalšími. 1957
  • Pohádky a písně Lužických Srbů – vybral a uspořádal Jiří Horák; prózu přeložili Jiří Horák, Miloslava Lorencová, Vlasta Netolická-Straková; písně přeložila Jarmila Urbánková; grafická úprava Jiří Hejna. Praha: SNKLHU, 1959
  • Anglosaský postoj – Angus Wilson; doslov Květa Marysková. SNKLHU, 1960
  • O času a řece: vyprávění o hladu mládí – Thomas Wolfe; přeložili Vladimír Vendyš a Jarmila Urbánková; doslov napsal Vladimír Vančura. Praha: SNKLHU, 1961
  • Úsvity a bouře – O. Županič; spolupráce s O. Berkopcem. 1962
  • Junácký zápas: pověsti o Jánošíkovi – Mária Rázusová-Martáková; ilustroval Robert Dúbravec. Praha: SNDK; Bratislava: Mladé letá, 1962
  • Nežiju – hořím – Pejo Javorov; vybrala, uspořádala, předmluvu a ediční poznámku napsala Dana Hronková; přebásnila Jarmila Urbánková za jazykové spolupráce Dany Hronkové. Praha: SNKLHU, 1964
  • První film – M. Ferko. 1966
  • Říjen: antologie básní – s dalšími. 1967
  • Příběh jednoho manželství – P. S. Bucková. 1970
  • A hvězdy mlčí – A. J. Cronin. Praha: Práce, 1970
  • Od renesance k baroku: proměny umění a literatury 1400–1700 – Wylie Sypher; z angličtiny přeložili Jaroslav Dítě, verše Jarmila Urbánková. Praha: Odeon, 1971
  • Jižní vítr: deset bulharských básníků – Dora Gabe, Elisaveta Bagrjana, Atanas Dalčev, Valeri Petrov, Blaga Dimitrovová, Pavel Matev, Vatjo Rakovski, Petr Karaangov, Ljubomir Levčev, Slav Christo Karaslavov; vybrala a uspořádala Dana Hronková; úvodní slovo napsal Vilém Závada; přeložili K. Boušek, V. Hons, A. Kraus, G. Marešová, J. Pilař, I. Skála, J. Urbánková, O. Vyhlídal, V. Závada. Praha: Československý spisovatel (ČS), 1974
  • Tři stálice: William Wordsworth, John Keats, P. B. Shelley: výbor – verše i ukázky z korespondence vybrala a přeložila; portréty básníků nakreslil Josef Paukert. Praha: ČS, 1974
  • Mladým – Laco Novomeský; s dalšími. 1975
  • Villette – Charlotte Brontëová; ilustrovala Dagmar Berková. Praha: Albatros, 1975
  • Víla nedbá o domácnost: antologie bulharského folkloru – s dalšími. 1976
  • Sonety – William Shakespeare; přeložili Břetislav Hodek, Zdeněk Hron, František Hrubín, Erik A. Saudek, Pavel Šrut, Miloslav Uličný a Jarmila Urbánková; napsala doslov; ilustrace Aubrey Beardsley. Praha: ČS, 1976
  • Fraška se zbraněmi – James Aldridge; z angličtiny. Praha: ČS, 1977
  • Marxismus a poezie – George Thomson; z angličtiny; předmluva Benjamina Farringtona. Praha: ČS, 1979
  • Verše proti smrti: antologie protifašistické poezie socialistických zemí – s dalšími. 1980
  • Posečkej, slunce! – Dora Gabeová; z bulharských originálů vybrala Hana Reinerová; doslov napsala Dana Hronková. Praha: Odeon, 1981
  • Bulharská poezie 20. století – s dalšími. 1983
  • Nové hvězdy nad Triglavem: výbor ze současné slovinské poezie – Oton Berkopec; ilustroval Václav Bláha; přeložili Oton Berkopec, Jarmila Urbánková, Vilém Závada. Praha: Odeon, 1983
  • Čítanka bulharské literatury – s dalšími. 1984
  • Jak plachá voda – Vaťo Rakovski. 1984
  • Pokušení bohatých – Kate Coscarelli. 1992
  • Dieťa smrti – Arthur Herzog; z angličtiny. Bratislava: Gemini, 1993
  • Samson Agonistes – John Milton; obálka a ilustrace Kateřina Němcová. Třebíč: Arca JiMfa, 1996
  • Egyptologie: hledání Usirovy hrobky: deník slečny Emily Sandsové, listopad 1926 – z angličtiny přeložila Daniela Krolupperová; překlad básně Ozymandias Jarmila Urbánková ...; překlad první části básně z Knihy mrtvých František Lexa ... Praha: Albatros, 2019

Bez nakladatele[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2021-03-06]
  2. ↑ Encyklopedie dějin města Brna. Dostupné online. [cit. 2019-11-29]
  3. ↑ Matriky – ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  4. ↑ Archivovaná kopie. www.hornivilemovice.cz [online]. [cit. 2020-05-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-08. 
  5. ↑ a b c d e Slovník české literatury. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 45–46. 
  7. ↑ Jarmila Urbánková, 1911-2000. www.knihovny.cz [online]. [cit. 2022-12-27]. Dostupné online. 

Literatura

  • Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. 830 s. S. 654–656. 
  • Jarmila Urbánková – Zdeňka Bastlová; typografie Ivana Škorpilová. Praha: Československý spisovatel, 1987
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 659. 
  • Jarmila Urbánková: 1911–2000: soupis osobního fondu – zpracovala Eva Bílková. Praha: Památník národního písemnictví, 2002
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1144–1146. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 402–403. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jarmila Urbánková 2.jpg
Moravské kolo spisovatelů