Jarmila Veselá (právnička)

doc. JUDr. Jarmila Veselá
Narození29. listopadu 1899
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. ledna 1972 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Povoláníprávnička, docentka a advokátka
ZaměstnavatelPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jarmila Veselá (29. listopadu 1899 Praha2. ledna 1972 Praha) byla česká právnička zabývající se trestním právem, první docentka na právnické fakultě University Karlovy v Praze.

Život

Vystudovala právnickou fakultu Univerzity Karlovy a 2. června 1923 byla promována doktorkou práv jako jedna z prvních žen v Československu (úplně první byla Anděla Kozáková-Jírová).[1] Poté byla postupně praktikantkou u pražského okresního trestního soudu pro přestupky a konceptní silou u ministerstva spravedlnosti, aby se roku 1926 stala pod vedením profesora Miřičky asistentkou nově zřízeného Kriminologického ústavu právnické fakulty. Zde se zabývala písmoznalectvím a spolupracovala mj. s tehdejším docentem Vladimírem Solnařem. V oboru československého práva a řízení trestního se habilitovala již o dva roky později, čímž se stala první docentkou na pražské právnické fakultě. Byla též členkou Československé společnosti pro právo trestní a redaktorkou jejího věstníku.[2]

Postupně se kromě dosavadních obvyklých kriminologických studií a analýz začala zaměřovat na eugeniku, zkoumala dědičné předpoklady pro trestnou činnost, přičemž vyjádřila jisté sympatie pro závěry tehdejší vědy v nacistickém Německu.[1] Koncem třicátých let také vydala studii, v níž s ohledem na dosavadní poznatky o „dědičném zatížení zločinců“ provedla srovnání právní úpravy sterilizace v různých státech a uvažovala o přenesení především německých zkušeností do československého práva.[2] Během protektorátního období, kdy byly české vysoké školy uzavřeny, se stala nejdříve vedoucí kriminálně-biologického oddělení České eugenické společnosti, jejíž členkou už před válkou byla, a po roce 1942 asistentkou v Kriminologickém ústavu právnické fakulty Německé univerzity. Po porážce Německa byla vyšetřována fakultní disciplinární komisí, obvinění z kolaborace byla zproštěna, ale k výuce a vědecké činnosti se již vrátit nemohla.[1]

Dílo

  • Význam pohnutky a smýšlení pro třídění trestných činů a trestů (1928)
  • Obviněný jako předmět trestního řízení a psychologické methody zjišťování skutkových okolností (1928)
  • Lhůty v trestním řízení (1933)
  • Československé trestní zákony platné v zemi České a Moravskoslezské. Komentář (1935)
  • O výkladu trestních zákonů (1937)
  • O hospodářském vyzvědačství (1937)
  • Třaskaviny (1938)
  • Sterilisace: problém populační, sociální a kriminální politiky (1938)
  • Německé trestní řízení (1939)
  • Trestní právo německé všeobecně platné na území Protektorátu Čechy-Morava (1939)

Reference

  1. a b c CAJTHAML, Petr. Jarmila Veselá – první docentka Právnické fakulty UK. iForum [online]. 2013-11-18 [cit. 2016-02-19]. Dostupné online. 
  2. a b FENYK, Jaroslav. Jarmila Veselá. In: SKŘEJPKOVÁ, Petra. Antologie československé právní vědy v letech 1918–1939. Praha: Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-750-8. S. 401–402.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“