Jaro Křivohlavý

Prof. PhDr. Jaro Křivohlavý, CSc.[1]
Narození	19. března 1925 Třebenice
Úmrtí	27. prosince 2014 (ve věku 89 let) Praha
Alma mater	Gymnázium Havlíčkova Roudnice nad Labem Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	psycholog, pedagog, spisovatel, kazatel a vysokoškolský učitel
Nábož. vyznání	Českobratrská církev evangelická (od 1939)
Funkce	náměstek (synodní kurátor; 1971–1985)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaro Křivohlavý (19. března 1925 Třebenice^[2] – 27. prosince 2014 Praha^[3]) byl český psycholog a spisovatel. Zabýval se psychologií zdraví, experimentální psychologií, logoterapií, pozitivní psychologií a problematikou manželského života. Napsal řadu populárně-vědeckých knih věnovaných mj. tématům štěstí, stresu, stárnutí nebo odpuštění a jeho pozitivním vlivu na lidské zdraví.

Biografie

Roku 1942 ve věku 17 let byl jako student roudnického gymnázia zatčen a uvězněn v Malé pevnosti nacistického koncentračního tábora v Terezíně.^[4] Později pracoval tři roky na dole Prago IV v Kladně.^[5]

Po maturitě v Roudnici studoval v letech 1945-1949 na Filozofické fakultě UK obory psychologie – filozofie a anglistika, v roce 1950 mu byl udělen doktorát filozofie.

V roce 1966 se stal kandidátem věd, roku 1976 se habilitoval na Filozofické fakultě UK a získal tak titul docenta. V roce 1996 ho prezident republiky Václav Havel jmenoval univerzitním profesorem psychologie.^[6]

Prvních 15 let profesního života pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. V období 1967–1994 byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval v Čechách i v zahraničí. Později přednášel psychologii zdraví na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

Byl křesťanem, pokřtěn byl v roce 1939, byl členem Českobratrské církve evangelické a presbyterem, 19. května 1977 byl v Praze-Braníku ordinován jako laický kazatel.^[7][8] Za totality byl po tři období (1971–1985) svobodně zvoleným laickým členem vedení této církve (v Synodní radě byl po celé období prvním náměstkem synodního kurátora).

Od roku 1951 byl ženatý, měl 3 děti, 8 vnoučat a 10 pravnoučat.

Bibliografie

• Není radost jako radost (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2013)
• Psychologie pocitů štěstí (Grada Publishing, Praha 2013)
• Optimismus, pesimismus a prevence deprese (Grada Publishing, Praha 2012)
• Stárnutí v pohledu pozitivní psychologie (Grada Publishing, Praha 2011)
• Slova potěšení a povzbuzení (Česká biblická Společnost, Praha, 2011)
• Sestra a stres (Grada Publishing, Praha 2010)
• Mít pro co žít (druhé doplněné vydání, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2010)
• Trénování paměti a kognitivních funkcí (Grada Publishing, Praha 2009)
• O moudrosti s Jaro Křivohlavým (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2009)
• Psychologie moudrosti a dobrého života (Grada Publishing, Praha 2009)
• Dvě lásky (v rozhovoru s Alešem Palánem, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2008, ISBN 978-80-7195-153-7)
• Psychologie vděčnosti a nevděčnosti (Grada Publishing, Praha 2007)
• Psychologie smysluplnosti existence (Grada Publishing, Praha, 2006)
• O šťastném manželství (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005)
• Pozitivní psychologie (Portál, Praha 2004)
• Jak přežít vztek, zlost a agresi (Grada Publishing, Praha 2004)
• O odpouštění s Jaro Křivohlavým (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2004)
• Duševní hygiena zdravotní sestry (společně s Jaroslavou Pečenkovou, Grada Publishing, Praha 2004)
• Konflikty mezi lidmi (Portál, Praha 2002, ISBN 978-80-7367-407-6)
• Psychologie nemoci (Grada Publishing, Praha 2001)
• Psychologie zdraví (Portál, Praha 2001)
• Pastorální péče (Oliva, Praha 2000)
• Jak neztratit nadšení (Grada Publishing, Praha 1998, ISBN 80-7169-551-3)
• Jak zvládat depresi (Grada Publishing, Praha 1997, ISBN 80-247-0575-3)
• Sdílení naděje (Návrat domů, Praha 1997)
• Tajemství úspěšného jednání (Grada/Avicenum, Praha 1995)
• Poslední úsek cesty (spolu s Mgr. Stanislavem Kaczmarczykem) (Návrat domů, Praha 1995)
• Jak zvládat stres (Grada/Avicenum, Praha 1994)
• Mít pro co žít (Návrat, Praha 1994)
• Povídej – naslouchám (Návrat, Praha 1993)
• Bolest, její diagnostika a psychoterapie (Praha, Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, 1992)
• Křesťanská péče o nemocné (Advent, Praha 1991)
• Vážně nemocný mezi námi (Praha, Avicenum, 1989)
• Jak si navzájem lépe porozumíme (Svoboda, 1988)
• Neverbální komunikace (Praha, SPN, 1988)
• Já a ty: O zdravých vztazích mezi lidmi (Avicenum, 1986)
• Sociální komunikace ve zdravotnictví (Institut pro další vzdělávání lékařů, Praha 1986)
• Psychologická rehabilitace zdravotně postižených (Avicenum, 1985)
• Spolupráce v podniku. (Praha, Institut pro výchovu ved. pracovníků min. prům. ČSR, 1978)
• Zwischenmenschliche Konflikte und experimentelle Spiele (Hans Huber Verlag, Bern, 1973)
• Metodika experimentálních her (Praha, UK FF, 1973)
• Člověk a stroj: Úvod do inženýrské psychologie (Práce, 1970)
• Psychologie a hygiena (Praha, Práce, 1965)

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaro Křivohlavý na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaro Křivohlavý
• Osobní web Archivováno 15. 4. 2009 na Wayback Machine.