Jaro Procházka

Jaroslav Procházka
	ak. mal Jaro Procházka
Rodné jméno	Jaroslav Procházka
Narození	22. dubna 1886 ; Praha ; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	30. září 1949 (ve věku 63 let) ; Praha ; Československo
Povolání	malíř
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Procházka, křtěný Jaroslav, též Jaro Procházka (22. dubna 1886, Praha^[1] – 30. září 1949, Praha) byl český malíř, především měst a krajin.

Život

Narodil se v Praze na Vyšehradě v rodině rukavičkářského pomocníka Luďka Procházky a jeho ženy Eleonory Zakotzké.^[1] Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u prof. Jakesche (1900–1904). Rovněž soukromě studoval u Aloise Kalvody. Po studiích v roku 1905 po prvé vystavoval v Krasoumné Jednotě, kde byly přijaty jeho první grafiky. Pravidelně se účastnil jarních výstav v Krasoumné Jednotě. Začal studovat na Akademii výtvarných umění. Jeho studia však přerušila první světová válka, kterou prožil jako plukovní malíř.

V roce 1911 se oženil^[2] s Barborou Jousovou^[3].

Jeho tvorbu ovlivnil celoživotní příklon k impresionismu, který však v jeho podání obsahuje prvky romantismu. Dokázal zpodobnit náladu městských zákoutí a uliček, ceněny jsou i jeho krajiny. Velký význam měly pro něj studijní cesty do Paříže a dále do Belgie a Holandska. Obrazy belgických měst, hlavně město Bruggy a krajiny z belgického a holandského pobytu na začátku 30. let 20. století, lze považovat za vrchol jeho tvorby. Právě za soubor obrazů evropských měst byl v roce 1931 vyznamenán Výroční cenou Akademie výtvarných umění a věd.

Jaro Procházka vystavoval svá díla na mnoha samostatných a společných výstavách v Čechách i v zahraničí, například Paříži, Oslu a Kodani. Byl členem Jednoty umělců výtvarných v Praze, později dokonce jejím jednatelem a výstavním komisařem. Největší výstavu měl roku 1936, k příležitosti padesátin, v J. U. V. ve Voršilské ulici v Praze (160 olejomaleb, studií, kreseb a grafik). Poměrně kriticky se o této výstavě vyjádřil J. R. Marek v Národních listech.