Jaromír Čelakovský

prof. JUDr. Jaromír Čelakovský
Jaromír Čelakovský (1895)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1878 – 1889
Ve funkci: 1895 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1879 – 1881
Ve funkci: 1900 – 1901
Ve funkci: 1907 – 1911
Rektor české Karlo-Ferdinandovy univerzity
Ve funkci: 1911 – 1912
Předchůdce	Jan Janošík
Nástupce	František Vejdovský
Děkan Právnické fakulty české Karlo-Ferdinandovy univerzity
Ve funkci: 1897 – 1898
Předchůdce	Alois Zucker
Nástupce	Josef Stupecký
Ve funkci: 1905 – 1906
Předchůdce	Karel Hermann-Otavský
Nástupce	František Fiedler
Stranická příslušnost
Členství	Český klub (mladočeši)
Narození	21. března 1846 Vratislav Prusko Prusko
Úmrtí	16. října 1914 (ve věku 68 let) Praha Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	1. Marie Čelakovská roz. Holá (1843–1907) 2. Milada Čelakovská roz. Halová (1883–?)
Rodiče	František Ladislav Čelakovský Bohuslava Rajská
Děti	Marie Magdalena (1872–1909) Zdeňka Louisa (1873) Milada Louisa provd. Fähnrichová (1874–1949) Zdeňka Antonie provd. Kurzová (1874–1941)
Příbuzní	Ladislav Josef Čelakovský (bratr) Bohuslav (bratr; 1848–1887) Marie Čelakovská provd. Tůmová (sestra; 1841–1892) Ludmila Čelakovská (sestra; 1836–1896) Ludvika Čelakovská (sestra; 1838–1874) Hedvika (sestra; 1844) Anna (sestra; 1852) Ladislav František Čelakovský (synovec) Josef František Frič (strýc) Karel Tůma (švagr)
Alma mater	Karlo-Ferdin. univ.
Profese	historik, historik práva, archivář, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, novinář, politik, právník a učitel
Commons	Jaromír Čelakovský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Čelakovský (21. března 1846 Vratislav^[1] – 16. října 1914 Praha) byl český právní historik, novinář, archivář a mladočeský politik.

Narodil se z druhého manželství Františka Ladislava Čelakovského s Antonií Reisovou (pseudonym Bohuslava Rajská). Po předčasné smrti obou rodičů vyrůstal v rodině svého strýce Josefa Friče. Studoval na staroměstském Akademickém gymnáziu v Praze (1857–1865). V letech 1865 až 1869 vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a v roce 1871 zde získal doktorát (JUDr.). V 60. letech 19. století se živil jako kopista Františka Palackého a Antonína Gindelyho. Jako jeden ze zakladatelů tzv. ruchovců literárně přispíval do Květů a Lumíra. Koncem 60. let psal rovněž politické články do radikálně demokratických periodik, jako byl časopis Říp a především Josefem Barákem vydávaná Svoboda, resp. Pravda. V letech 1871 až 1886 patřil ke stálým spolupracovníkům Národních listů.

Od roku 1871 působil jako archivní adjunkt v archivu města Prahy, od roku 1892 s titulem druhý archivář. Vedení archivu po penzionovaném prof. Josefu Emlerovi převzal roku 1896. Do penze Čelakovský odešel roku 1907 a jeho nástupcem se stal Josef Teige.

Jako poslanec Říšské rady se výrazně zasloužil o přípravu a přijetí zákona ohledně rozdělení jednotné Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze na samostatnou českou a samostatnou německou univerzitu. V roce 1883 se habilitoval na české právnické fakultě. Roku 1886 se stal mimořádným a roku 1892 řádným profesorem českých právních dějin na právnické fakultě české univerzity v Praze. Byl členem České akademie věd a umění, Královské české společnosti nauk a krakovské akademie věd.^[2] V roce 1891 byl zvolen předsedou Ústřední matice školské.^[1]

Ve své historické práci se věnoval zejména dějinám městského práva a českého státního práva.^[2] Zasedal v Komisi pro soupis památek Prahy^[3] od jejího vzniku v roce 1883 (1884) a jako její člen spoluvytvářel první systém památkové péče v Čechách.

Angažoval se rovněž v politice. V letech 1878–1889 a 1895–1913 zasedal za mladočeskou stranu v Českém zemském sněmu.^[2] Byl na něj poprvé zvolen zemských volbách roku 1878. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Kutná Hora, Čáslav.^[4] Uváděl se tehdy jako mladočech.^[5] Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1883.^[6] Na sněm se vrátil v zemských volbách roku 1895, nyní za městskou kurii, obvod Vysoké Mýto.^[1] Byl zde zvolen i v zemských volbách roku 1901 (stále jako mladočeský kandidát).^[7] V zemských volbách roku 1908 uspěl coby mladočech^[8] za kurii městskou, obvod Mnichovo Hradiště, Turnov, Bělá.^[9]

Po jistou dobu zasedal i v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl poprvé zvolen ve volbách do Říšské rady roku 1879. Reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Čáslav, Kutná Hora atd.^[10] Po volbách v roce 1879 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).^[11] Na mandát rezignoval v červnu roku 1881.^[12] Říšská rada vzala rezignaci na vědomí v listopadu 1881.^[13] Do vídeňského parlamentu se vrátil znovu krátce až na přelomu století. 28. února 1900 nastoupil po doplňovacících volbách místo Gustava Adámka v kurii městské, obvod Slaný, Louny, Kladno, Nové Strašecí atd. Opětovně byl zvolen až v řádných volbách do Říšské rady roku 1907, za obvod Čechy 021.^[14]

Zemřel v říjnu 1914 v Praze a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Právo obce Pražské k řece Vltavě. Praha: vl.n., 1882. Dostupné online. 
• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Hrad Pražský a majetková práva k němu do r. 1526. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1906. Dostupné online. 
• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. O začátcích ústavních dějin Starého města Pražského. Praha: vl.n., 1904. Dostupné online. 
• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Sbírka pramenů práva městského Království Českého : Codex juris municipalis Regni Bohemiae. Praha: Obec královského hlavního města Prahy, 1886-1895. Dostupné online. 
• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Úřad podkomořský v Čechách : Příspěvek k dějinám stavu městského v zemích českých. Praha: Otto, 1881. Dostupné online. 

• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha: Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 570–572. 
• ČELAKOVSKÝ, Jaromír. Moje zápisky 1871–1914, vyd. Luboš Velek – Alice Velková, Praha : Scriptorium, 2004. ISBN 80-7285-051-2.
• VELEK, Luboš. Respektující rivalita: Jaroslav Goll a Jaromír Čelakovský na mocenském poli české historiografie. Několik postřehů k taktikám a strategiím ve vědeckém prostředí přelomu 20. století, in: Jaroslav Goll a jeho žáci, vyd. Bohumil Jiroušek – Josef Blüml – Dagmar Blümlová, České Budějovice 2005, s. 193–242.
• VELEK, Luboš. Prof. Jaromír Čelakovský a Národní strana svobodomyslná zv. mladočeská, Právněhistorické studie 45/1, 2015, s. 112–126.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaromír Čelakovský na Wikimedia Commons
• Autor Jaromír Čelakovský ve Wikizdrojích
• Encyklopedické heslo Čelakovský v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Čelakovský
• Digitalizovaná díla Jaromíra Čelakovského v Národní digitální knihovně.
• Irena Prokopová: Jaromír Čelakovský
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910, Čelakovský Jaromír 1846