Jaromír Dadák

Jaromír Dadák
parte Jaromíra Dadáka
parte Jaromíra Dadáka
Základní informace
Narození30. května 1930
Znojmo
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. prosince 2019 (ve věku 89 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povoláníhudební skladatel, dirigent, hudebník a folklorista
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Dadák (30. května 1930 Znojmo27. prosince 2019 Praha)[1] byl český hudební skladatel a dirigent.

Život

Na hudební škole ve Vsetíně se vzdělával ve hře na klavír a hudební teorii u Janáčkova žáka Stanislava Mráze, po němž převzal na jeden rok vedení sboru reálného gymnázia ve Vsetíně, kde studoval. Na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně místo původně zamýšleného studia hry na klavír studoval v letech 1950–1956 dirigování[2] u Františka Stupky, Bohumíra Lišky a Břetislava Bakaly a současně byl soukromým žákem Miloslava Ištvana ve skladbě. Kromě toho začal sbírat lidové písně na Valašsku, stal se spoluzakladatelem a externím dirigentem Brněnského rozhlasového souboru lidových nástrojů a krátce i šéfdirigentem Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. V letech 1956–63 byl zaměstnán jako redaktor pro lidovou píseň a hudební režisér Československého rozhlasu v Ostravě, kde založil dva folklorní soubory a Ostravský rozhlasový orchestr, jehož byl dirigentem. Poté byl tajemníkem ostravského tvůrčího centra Svazu československých skladatelů (1967–69), ředitelem státního symfonického orchestru Moravská filharmonie v Olomouci (1969–71), spoluzakladatelem a uměleckým vedoucím Slezského souboru Heleny Salichové (1977), členem výboru Českého hudebního fondu (1993–95), členem výboru Ochranného svazu autorského (1995–99), předsedou Společnosti českých skladatelů, náležející do Asociace hudebních umělců a vědců (1993–98) a posléze managerem a dramaturgem hudebního festivalu Dny soudobé hudby Praha (1995–2000).

Pro svou politickou orientaci byl v době komunistického režimu, s výjimkou let 1967–71, jako umělec diskriminován. V letech 1955–56 byl závozníkem a potom horníkem na dole v Milíně u Příbrami, v letech 1974–79 pracoval jako úpravář vody a strojník ve vodárně v Ostravě – Nové vsi a v letech 1981–91 žil na Slovensku, kde spolupracoval s předními folklorními soubory.[3] Folklór i jeho zpracování byly žánry komunistickou estetikou hodnocené jako pozitivní.

Byl uznávaným znalcem a aranžérem moravských a později slovenských lidových písní a folklorní vlivy se projevují i v mnoha z jeho několika desítek komorních a orchestrálních skladeb, z nichž byly v domácích soutěžích oceněny symfonická báseň Už nikdy více (1960), varhanní skladba Per aspera ad astra (1972), cyklus moravských lidových písní v úpravě pro dětský sbor Kole májky táncujce a folklórní skladba Na horách, na dolách (1981).[4] Jeho poslední skladbou je Modlitba pro smíšený sbor na text písně Hospodine, pomiluj ny (2014).[5] Jeho manželka, klavíristka, cimbálistka a pedagožka Ludmila Dadáková (narozena 23. ledna 1940), byla inspirátorkou a interpretkou Dadákových cimbálových skladeb.[6]

Hudební dílo

Orchestrální skladby

  • Už nikdy více – symfonická báseň podle básně Mobilizace F. Halase (1959)
  • Koncert – symfonie pro klavír a velký orchestr (1960)
  • Concertino pro cimbál a malý orchestr (1965)
  • Koncert pro klavír na čtyři ruce a velký orchestr (1972)
  • Koncert pro violu a malý orchestr (1976)
  • Sonata Corta pro komorní smyčcový orch. (1977)
  • Koncert pro tubu a malý orchestr (1982)
  • Benedictum k miléniu sv. Vojtěcha pro velký orchestr (1996)

Komorní skladby

  • Tři studie pro klavír a bicí nástroje (1965)
  • Partita pro housle, klarinet a klavír (1965)
  • Čtyři koncertní etudy pro cimbál (1967)
  • Per aspera ad astra, pro varhany (1971)
  • Čtyři miniatury (Pozdrav z Beskyd) pro cimbál (1975)
  • Musica Gioccosa pro housle, klarinet, violoncello a klavír (1980)
  • Sonáta pro cimbál (1980)
  • Sonáta pro housle a klavír (1989)
  • Čtyři skrovné pocty, pro fagot a smyčcové trio (1991)
  • Ludi (Hry) pro smyčcové kvarteto a varhany (1991)
  • Sonáta pro violoncello (1992)
  • Proměny pro hoboj, klarinet, fagot a klavír (1994)
  • Sonáta pro klavír (1994)
  • Dvojsonáta pro violoncello a klavír (1995)
  • Capriccio pro klavír (1997)
  • Balada pro klavír (1997)
  • Terzetto piccolo per due (Boemi di Praga), pro basklarinet a klavír s bicími nástroji (1998)
  • Exclamatio ad astra, pro varhany (2000)
  • Hudba pro radost, pro flétnu, housle, violoncello a klavír (2001)

Odkazy

Reference

  1. Zdeňka Kuchyňková: Ve věku 89 let zemřel.... Český rozhlas. 28. 12. 2019. Dostupné online. 
  2. Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 147. 
  3. SALICHOVÉ, Slezský soubor Heleny. Jaromír Dadák – Slezský soubor Heleny Salichové [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  4. MARTÍNKOVÁ, Alena (editor). Čeští skladatelé současnosti. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. S. 50–51. 
  5. Zemřel známý folklorista a skladatel Dadák. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2020-01-24]. Dostupné online. 
  6. Český hudební slovník. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2020-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Jaromír Dadák - parte.jpg
Jaromír Dadák - parte