Jaromír Fiala

Jaromír Fiala
Základní informace
Narození30. prosince 1892
Postoloprty, Čechy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí15. května 1967 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhudební skladatel, pedagog, překladatel, dirigent, muzikolog, spisovatel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Fiala (30. prosince 1892 Postoloprty[1]15. května 1967 Praha) byl český hudební pedagog, spisovatel, překladatel a skladatel.

Život

Maturoval na gymnáziu na Smíchově (tehdy ještě nebyl součástí Prahy) a pokračoval studiem románských jazyků na Karlově univerzitě. V roce 1913 byl na studijním pobytu ve Francii v Poitiers. Absolvoval v roce 1917 a stal se profesorem na střední škole v Domažlicích. V Domažlicích byl i sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan.

V roce 1919 byl jmenován středoškolským profesorem v Praze. Vedle toho se intenzivně věnoval hudbě. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Albína Šímy, skladbu u Otakara Šína a zpěv u Antonína Heřmana. V roce 1922 vykonal nejen státní zkoušky ze zpěvu, ale získal i doktorát filosofie na Karlově univerzitě. Dál učil na středních školách, ale byl i učitelem francouzské výslovnosti na konzervatoři a lektorem francouzského jazyka na Univerzitě.

Po skončení 2. světové války se stal inspektorem středních škol pro filologii a hudební výchovu. Až do odchodu do důchodu v roce 1953 byl školským referentem Krajského národního výboru v Praze.

Dílo Jaromíra Fialy zahrnuje široké oblasti, hudby, hudební vědy i filologie. Spolupracoval se skladatelem Jindřichem Jindřichem při sběru lidových písní. Sestavil řadu bibliografií našich předních skladatelů a věnoval se popularizaci vážné hudby, jak přednáškovou činností, tak svými publikacemi, rozhlasovými pořady a předmluvami pro Státní nakladatelství hudby a umění. Připravil mnoho metodických příruček pro výuku hudby a zpěvu. Překládal z francouzštiny libreta oper a oratorií předních světových skladatelů (Maurice Ravel, Erik Satie, Darius Milhaud). Do češtiny převedl texty více než 300 písní. Články o české hudbě přispíval i do francouzských novin a časopisů. Zasloužil se i o znovuuvedení skladeb starých českých mistrů, založil a redigoval edici Staří mistři. Jako skladatel vycházel z díla Josefa Bohuslava Foerstra. Těžiště jeho skladatelské tvorby tvořily písně a sbory. Jeho instrumentální skladby však neměly velký úspěch.

Literární dílo

Bibliografie

Hudební historie

Pedagogická literatura

  • Povinný zpěv na středních školách (1921)
  • Radio a hudební výchova (1926)
  • Lidová výchova hudební (1928)
  • Proč zpívat a hrát (1933)

Hudební dílo

Dětské sbory

  • Čtvero ročních dob (1933)
  • Deset rušných písniček (1935)
  • Mladému světu (1948)
  • Pionýrské písně (1950)

Ženské sbory

  • Dva sbory (1933)
  • Mladý svět (1931)

Mužské sbory

  • Tři sokolské pochodové písně (1930)
  • Ztracen? (na slova Jaroslava Vrchlického)
  • Od srdce k srdci (1942)
  • Havíři (1943)

Smíšené sbory

  • Vánoční (1920)
  • Tři slavnostní sbory (1931)
  • Slovanská lípa (na slova Josefa VáclavaSládka, 1931)
  • Na horách (1939)
  • Srdcem k vlasti (1946)

Ediční činnost

  • 21 francouzských písní (1921)
  • Jindřichův chodský zpěvník (1926)
  • Trifolium. Latinské studentské písně (1937)
  • Edice Staří mistři
  • Edice Deset písní s kytarou
  • Česká beseda (nápěvy, slova a popis tanců, 1939)
  • Pavel Vranický: Tři hádanky ve formě kanonické (rekonstrukce vokální skladby)
  • Zpíváme s rozhlasem (1950)

Odkazy

Reference

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“