Jaromír Fiala

Jaromír Fiala
Základní informace
Narození	30. prosince 1892 Postoloprty, Čechy Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	15. května 1967 (ve věku 74 let) Praha Československo Československo
Povolání	hudební skladatel, pedagog, překladatel, dirigent, muzikolog, spisovatel a učitel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaromír Fiala (30. prosince 1892 Postoloprty^[1] – 15. května 1967 Praha) byl český hudební pedagog, skladatel, muzikolog a překladatel.

Fiala pocházel z havířské rodiny. Podle matričního záznamu o narození byla jeho otec důlní technik ve schwarzenberských dolech. Do Postoloprt přišel z Březových hor, odkud pocházela i jeho manželka. Rodina bydlela v v postoloprtském zámku, kde také Jaromír přišel na svět.

V roce 1911 maturoval Jaromír na smíchovském gymnáziu. Pokračoval studiem latiny a francouzštiny na Karlově univerzitě. V roce 1913 byl na studijním pobytu ve Francii v Poitiers. Absolvoval v roce 1917.^[2] V tom roce se profesorem na střední škole v Domažlicích, kde zůstal dva roky. Zde se také stal sbormistrem pěveckého sboru Čerchovan.^[3]

V roce 1919 byl jmenován středoškolským profesorem v Praze. Vedle toho se intenzivně věnoval hudbě. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klavír u Albína Šímy, skladbu u Otakara Šína a zpěv u Antonína Heřmana. V roce 1922 vykonal nejen státní zkoušky ze zpěvu, ale získal i doktorát filosofie na Karlově univerzitě.^[4] Dál učil na středních školách, ale byl i učitelem francouzské výslovnosti na konzervatoři a lektorem francouzského jazyka na Univerzitě (1932–1950).

Po skončení 2. světové války se stal inspektorem středních škol pro filologii a hudební výchovu. Až do odchodu do důchodu v roce 1953 byl školským referentem Krajského národního výboru v Praze.

Dílo Jaromíra Fialy zahrnuje široké oblasti, hudby, hudební vědy i filologie. Spolupracoval se skladatelem Jindřichem Jindřichem při sběru lidových písní. Sestavil řadu bibliografií našich předních skladatelů a věnoval se popularizaci vážné hudby, jak přednáškovou činností, tak svými publikacemi, rozhlasovými pořady a předmluvami pro Státní nakladatelství hudby a umění. Připravil mnoho metodických příruček pro výuku hudby a zpěvu. Překládal z francouzštiny libreta oper a oratorií předních světových skladatelů (Maurice Ravel, Erik Satie, Darius Milhaud). Do češtiny převedl texty více než 300 písní. Články o české hudbě přispíval i do francouzských novin a časopisů. Zasloužil se i o znovuuvedení skladeb starých českých mistrů, založil a redigoval edici Staří mistři. Jako skladatel vycházel z díla Josefa Bohuslava Foerstra. Těžiště jeho skladatelské tvorby tvořily písně a sbory. Jeho instrumentální skladby však neměly velký úspěch, to platí i pro skladby sborové. V roce 1962 obdržel vyznamenání Za vynikající práci.^[5]

Následující soupis je zpracovaný na základě Fialova hesla v Československém hudebním slovníku:^[6]

• Zpěvní skladby z nákladu Pěvecké obce české (1929)
• Dílo Josefa Bohuslava Foerstra (1929)
• Skladby Vítězslava Nováka (1932)
• Skladby Josefa Suka (1933)
• Skladby Otakara Zicha (1934)
• Skladby Karla Boleslava Jiráka (1941)
• Skladby Karla Hoffmeistra (zůstalo v rukopise)
• 21 francouzských písní (1921)
• Jindřichův chodský zpěvník (1926)
• Trifolium. Latinské studentské písně (1937)
• Edice Staří mistři
• Edice Deset písní s kytarou
• Česká beseda (nápěvy, slova a popis tanců, 1939)
• Pavel Vranický: Tři hádanky ve formě kanonické (rekonstrukce vokální skladby)
• Zpíváme s rozhlasem (1950)

• Francouzská dnešní píseň (1923)
• Smetanovy sbory v operách (1923)
• Josef Leopold Zvonař (1924)
• Zdeněk Fibich (1925)
• Janáčkovy sbory (1923–1924)
• Jindřich Jindřich
• K dějinám obrozenské písně (1925)
• Průvodce sborovou a písňovou literaturou Hudební matice (1926)
• Dvořákovy Biblické písně (1929)
• O Pařížské šestce (1932)
• Vincent d'Indy (1932)
• Ještě několik slov k úpravě státní hymny (1936)
• Smetanova Česká píseň (1941)
• České zpěvácké spolky 1850–1950 (1958)

• Povinný zpěv na středních školách (1921)
• Radio a hudební výchova (1926)
• Lidová výchova hudební (1928)
• Proč zpívat a hrát (1933)

• Čtvero ročních dob (1933)
• Deset rušných písniček (1935)
• Mladému světu (1948)
• Pionýrské písně (1950)

• Dva sbory (1933)
• Mladý svět (1931)

• Tři sokolské pochodové písně (1930)
• Ztracen? (na slova Jaroslava Vrchlického)
• Od srdce k srdci (1942)
• Havíři (1943)

• Vánoční (1920)
• Tři slavnostní sbory (1931)
• Slovanská lípa (na slova Josefa VáclavaSládka, 1931)
• Na horách (1939)
• Srdcem k vlasti (1946)

• Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromír Fiala