Jaromír Jirsa

JUDr. Jaromír Jirsa
Soudce Ústavního soudu ČR
Úřadující
Ve funkci od:
7. října 2015
5. prezident Soudcovské unie ČR
Ve funkci:
23. listopadu 2002 – 22. listopadu 2008
PředchůdceLibor Vávra
NástupceTomáš Lichovník

Narození5. května 1966 (56 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Dětidvě děti
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profesesoudce
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaromír Jirsa (* 5. května 1966 Praha) je český soudce. V letech 2002–2008 byl prezidentem Soudcovské unie České republiky.[1] Působil jako místopředseda pro obchodní úsek Městského soudu v Praze[2] a na podzim roku 2015 se stal soudcem Ústavního soudu České republiky. Zabývá se zejména civilním procesním právem.

Život

Jaromír Jirsa nejdříve vystudoval Gymnázium Nad Štolou a poté nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde promoval v roce 1989. Doktorem práv se stal v roce 2005.

Do justice nastoupil v lednu roku 1990 jako justiční čekatel na Obvodním soudu pro Prahu 8 a na tomto soudu vykonal celou svou čekatelskou praxi. Po složení justičních zkoušek byl v roce 1992 jmenován soudcem a v lednu roku 1993 byl přidělen k Obvodnímu soudu pro Prahu 8, kde působil až do roku 1999. Zabýval se především spory restitučními, rodinnými a bytovými a v neposlední řadě spory o náhradu škody na zdraví. V letech 1999 až 2007 pracoval na Obvodním soudu pro Prahu 1, kde vykonával funkci místopředsedy soudu.[3] V roce 2007 přešel k Městskému soudu v Praze[4] a na pracovišti Slezská byl od roku 2008 do roku 2015 jeho místopředsedou.

V roce 2002 byl jmenován prezidentem Soudcovské unie ČR a tuto funkci zastával až do roku 2008.[5] Je trvalým členem expertních komisí při Ministerstvu spravedlnosti pro civilní proces a v roce 2010 se stal jejím předsedou.

V roce 2015 přijal nabídku prezidenta Miloše Zemana na pozici soudce Ústavního soudu ČR,[6] prezident jej na funkci ústavního soudce oficiálně navrhl Senátu PČR dne 7. srpna 2015[7] a ten 23. září se jmenováním vyslovil souhlas.[8] Jmenován pak byl 7. října.[9]

Jaromír Jirsa je ženatý a má dvě děti.

Přístup k právu

Jaromír Jirsa je zastáncem názoru, že při rozhodování soudních sporů by se měl soudce řídit především tzv. selským rozumem.[10] Dlouhodobě odmítá tzv. soudcovský formalismus a upřednostňuje přirozený a materiální přístup k právu.

Soudní spory vyřizuje rychle a je příznivcem smírných řešení; během přípravného jednání se mu smírem podaří ukončit asi polovinu věcí pod heslem „normální je nesoudit se“.[3] Prosazuje například zveřejňování rozsudků v plném neanonymizovaném znění na internetu.[11] Důsledně se ve své rozhodovací praxi řídil zásadou rozhodnutí při jediném jednání. Soudní rozhodnutí nejsou pode něj určeny pro právníky, ale především pro účastníky řízení a laiky.[12]

Publikační a přednášková činnost

Soudce Jirsa se dlouhodobě věnuje publikační, lektorské, přednáškové a pedagogické činnosti zejména v oboru procesního civilního práva a to především pro Justiční akademii, Českou advokátní komoru, Exekutorskou komoru ČR, Jednotu českých právníků, Soudcovskou unii, Unii podnikových právníků a další subjekty. Jaromír Jirsa je pedagogem na katedře práva Vysoké školy manažerské informatiky, ekonomiky a práva.

Je členem redakční rady časopisu Soudce a právnického portálu Právní prostor. Pravidelně publikuje zejména v časopisech Soudce, Právní rozhledy, Bulletin advokacie, Zpravodaj Jednoty českých právníků nebo Právní rádce.

Kromě publikování článků ve výše zmíněných časopisech je také autorem/spoluautorem řady odborných publikací, mezi které patří:

  • Novinky v civilním řízení soudním, Lexis Nexis CZ, 2005
  • Klíč k soudní síni (spoluautorství), Lexis Nexis CZ, 2006
  • Škoda na zdraví (kritická studie – spoluautorství), Havlíček Brain Team, 2006
  • Stručný soudní průvodce, Havlíček Brain Team, 2006, 2008
  • Slovník justičního slangu, Havlíček Brain Team, 2007
  • e-learningové texty pro Justiční akademii v rámci projektu E-learning Education for Judiciary

Byl hlavním vedoucím autorského týmu a hlavním autorem učebnice k celému „novému občanskému zákoníku“ a občanskému soudnímu řádu (pro Justiční akademii). Byl také vedoucím autorského kolektivu a hlavním autorem pětidílného soudcovského komentáře k občanskému soudnímu řádu: Občanské soudní řízení (soudcovský komentář), Havlíček Brain Team, Praha, 2014.

V roce 2010 mu byla udělena Jednotou českých právníků bronzová medaile Antonína Randy za přednáškovou a publikační činnost v oboru civilního procesního práva.[13]

Reference

  1. Novým prezidentem Soudcovské unie je Tomáš Lichovník. ČT24 [online]. 2008-11-22 [cit. 2014-07-21]. Dostupné online. 
  2. Vedení Městského soudu v Praze [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky [cit. 2017-07-21]. Dostupné online. 
  3. a b NĚMEČEK, Tomáš. Dlužit je velká hanba. Lidové noviny. 26. březen 2012, s. 18. Dostupné online. 
  4. SÝKOROVÁ, Petra. Vyberte si – rychlost, nebo bezpečí. E15 [online]. 2008-11-04 [cit. 2015-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-17. 
  5. Ozvěny dne 23. 11. 2002. Radiožurnál [online]. 2002-11-23 [cit. 2015-08-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  6. JANUŠ, Jan. Zeman pošle k Ústavnímu soudu Jaromíra Jirsu. Lidovky.cz [online]. 2015-07-23 [cit. 2015-07-24]. Dostupné online. 
  7. Prezident republiky navrhl Senátu Parlamentu ČR JUDr. Jaromíra Jirsu na funkci ústavního soudce [online]. Kancelář prezidenta republiky, 2015-08-08 [cit. 2015-08-17]. Dostupné online. 
  8. Senát schválil Jirsu na ústavního soudce, doplní patnáctičlenné plénum. iDNES.cz [online]. 2015-07923 [cit. 2015-09-23]. Dostupné online. 
  9. Zeman jmenoval novým ústavním soudcem Jaromíra Jirsu. České noviny [online]. 2015-10-07 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. 
  10. Rozhovory: Jaromír Jirsa: „Justice prostě není předurčena k tomu, aby byla populární.“. EPRAVO.CZ Digital. Dostupné online [cit. 2016-11-13]. 
  11. JONÁŠOVÁ, Iva. Jaromír Jirsa: Předsedové nejvyšších soudů by se měli stát justičními politiky. Český rozhlas [online]. 2004-12-10 [cit. 2014-07-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-25. 
  12. Ústavní soud je opět kompletní, doplnil ho Jirsa. ČT 24 [online]. [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  13. Současní funkcionáři a soudci [online]. Ústavní soud České republiky [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-30. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“